přepisy přednášek

VYŠLO KNIŽNĚ:

Sborník č. 36 "Proč skomírá evropská ekonomika"

125 stran, brožovaná vazba
vyšlo: listopad 2004
cena: 50,- Kč

Cílem příspěvku je ukázat, že na zaostávání evropské ekonomiky za americkou se vedle tradičních výhrad jako přílišný sociální komfort i nepříznivý demografický faktor. První část srovnává ekonomickou výkonnost EU a USA. Druhá část zdůrazňuje demografický faktor – stárnutí populace. Třetí část rozebírá evropský sociální komfort. Čtvrtá část shrnuje příčiny pomalého růstu EU. Pátá část přináší závěr.

1. Ekonomická výkonnost EU

Úvodem pro ilustraci podíl jednotlivých zemí na HDP původní EU-15.

Obrázek 1: Podíl jednotlivých zemí na HDP EU-15

Zdroj: Eurostat

Jak naznačuje tabulka 1, od roku 2000 dynamika EU výrazně oslabila. Zároveň je zřejmé, že vývoj byl do značné míry diferencovaný. Nejvýraznější zpomalení nastalo v SRN, Nizozemí, Portugalsku, Itálii a Francii, zatímco Irsko, Řecko, Španělsko a Británie zaznamenává stále poměrně slušný růst. Zarážející je loňské zpomalení v Irsku.

Je bohužel zjevné, že nejvýznamnější trojice – tedy Německo, Francie a Itálie patří k zemím s nejvýraznějším oslabením Tato trojice vytváří 70 % HDP Eurozóny a 54 % HDP EU-15, a je tedy za celkové zpomalení celé EU-15 do značné míry zodpovědná. Ze zemí, které mají významnější podíl na HDP EU-15 tedy růst nad 2 % udrželo pouze Španělsko a Británie.

Tabulka 1: Vývoj HDP

Zdroj: Eurostat

Současně je zřetelné, že dynamika EU-15 a především eurozóny v posledních letech značně zaostává za růstem v USA. Srovnání mezi EU-12 a USA je příznivější, vezmeme-li v úvahu vývoj populace, a srovnáváme-li tedy dynamiku HDP na obyvatele. Růst eurozóny je sice stále pomalejší než růst v USA, nicméně růstový diferenciál se dosti výrazně sníží (viz tabulka 2). Rychlejší hospodářský růst v USA je tedy do určité míry důsledkem příznivějšího vývoje populace a pracovní síly oproti Evropě.

Tabulka 2: Růst HDP v eurozóně a USA

Tabulka 3. Růst HDP/obyv.: EU-12, USA (v %)

Zdroj: Eurostat, IMF

2. Demografický faktor

Faktorem, který hospodářský růst v Evropě začíná stále více ovlivňovat, je demografický vývoj. Snižování porodnosti v kombinaci s růstem průměrné délky života vede ke stárnutí populace. Podíl obyvatelstva staršího 65 let v EU vzrostl za posledních 10 let o téměř 3 procentní body – ze 14,5 % na 17,5 % - viz obrázek 2. V USA je podíl této skupiny na celkové populaci celkově nižší než v EU15 - dosahuje přibližně 15 %.

Demografický faktor se promítá do celé řady rovin, které navzájem souvisí. Stárnoucí populace méně vyprodukuje, ale více spotřebuje. Stárnoucí populace má také vyšší sklon ke konzervativnosti, vyšší odpor k reformám a samozřejmě preferuje své zájmy na úkor budoucích generací. Vyšší podíl vyšších věkových skupin pak také zvyšuje politickou váhu těchto postojů, takže prosazení reforem je politicky obtížnější. Z obrázku 2 je také patrné, že rostoucí význam populace v poproduktivním věku je – v posledních třech letech – doprovázen obnoveným růstem podílu veřejných výdajů na HDP eurozóny.

Obrázek 2: Eurozóna: populace v poproduktivním věku a veřejné výdaje

Zdroj: Eurostat

Obrázek 3 naznačuje souvislost vývoje veřejných výdajů a hospodářského růstu. V období, kdy se (především díky snahám většiny zemí eurozóny o splnění podmínek Paktu stability a růstu) podařilo podíl veřejných výdajů na HDP snižovat, byl růst eurozóny vcelku solidní. Poté, co fiskální disciplína po roce 2000 opětovně oslabila, oslabil i růst HDP.

Obrázek 3: Eurozóna: vývoj veřejných výdajů a HDP

Zdroj: Eurostat

Opětovné oslabení fiskální disciplíny je do značné míry důsledkem toho, že západoevropská populace je zvyklá na sociální komfort a prozatím nedozrála k plné akceptaci hlubších reforem. I to, že v západní Evropě je nízká porodnost, je částečně důsledkem toho, že populace se rozhoduje pro pohodlnější variantu menšího počtu dětí. K nepříznivému populačnímu vývoji přistupuje i nepříliš příznivý vývoj na trhu práce.

3. Sociální komfort

Problémy trhu práce v Západní Evropě jsou dostatečně známy. Na straně poptávky je nepružný pracovní trh ovlivněn silnou úlohou odborů, které zajišťují mzdovou politiku relativně vysokých mezd i obtížné propouštění zaměstnanců. Na straně nabídky je rozsáhlá masa lidí, uvyklých relativnímu sociálnímu komfortu, neschopná dostatečné adaptace na rychle se měnící profesní a kvalifikační požadavky moderní ekonomiky. Adaptační úsilí je podvazováno stále relativně štědrým sociálním systémem. Flexibilita pracovní síly má samozřejmě souvislost i se stárnutím populace – flexibilita a adaptabilita se s rostoucím věkem snižuje.

Sociální komfort západní Evropy je patrný i v tom, že evropské země mají ve srovnání USA dosti podstatně nižší pracovní dobu – viz obrázek 4. Rozdíl v průměrném počtu ročně odpracovaných hodin byl přitom mezi USA a západoevropskými zeměmi s nejnižší pracovní dobou dosti výrazný: v roce 2002 činil rozdíl mezi USA a SRN více než 350 hodin ročně. Z pohledu na Obr. 4 se nabízí otázka, zda snižování pracovní doby nebylo v některých zemích nadměrné a nemělo vliv na podvázání hospodářského růstu. Nejkratší pracovní dobu má Nizozemí a Německo, což byly současně země, v nichž růst HDP v roce 2003 přešel do záporných čísel.

Obrázek 4: Růst HDP a roční délka pracovní doby

Zdroj: OECD

Zajímavý je pohled na vývoj v jednotlivých zemích i z hlediska efektu redukce veřejných výdajů. Jednotlivé země eurozóny měly v letech 1996–1997, odkdy se datovaly snahy o fiskální disciplínu v souvislosti se zavedením eura, rozdílnou startovací pozici relativní výše veřejných výdajů.

V roce 1997 činil podíl veřejných výdajů na HDP v eurozóně téměř přesných 50 %, mezi země s nejvyšším podílem se řadily Finsko (56,4 %), Francie (55 %) a Rakousko (54 %). Nejnižší podíl mělo Irsko (37 %) a Španělsko (42 %). Úsilí o fiskální konsolidaci také nabývalo v jednotlivých zemích různé intenzity. Na obrázku č. 5 je viditelné, že země, kterým se v průběhu předešlého desetiletí podařilo snížit veřejné výdaje o více než 5 procentních bodů, dosáhly v roce 2003 vyššího hospodářského růstu než průměr eurozóny.

Obrázek 5: Změna veřejných výdajů a růst HDP

Zdroj: Eurostat

4. Příčiny pomalého růstu

Pokusíme-li se shrnout dosavadní nástin, lze hlavní příčiny slabého hospodářského růstu ve většině západoevropských zemí hledat v kombinaci nepříznivého demografického vývoje se sociálně politickým faktorem obtížného politického prosazení redukce nadměrného sociálního komfortu. Situaci lze pojmenovat i tak, že v západní Evropě existuje příliš vysoká míra prosazení politických cílů – které jsou samozřejmě odvozeny od přirozených preferencí stárnoucí a na komfort uvyklé populace – před cíli zdravého hospodářského růstu.

Tento faktor politické převahy se projevuje v oblasti sociálního zabezpečení, kde vysoké sociální výdaje musí být zajišťovány vysokou mírou zdanění, objevuje se na trhu práce, kde odbory zajišťují relativně vysokou úroveň mezd a poměrně vysokou ochranu pracovníků proti propouštění (která brzdí zaměstnavatele najímat novou pracovní sílu). I zavedení eura a jednotná monetární politika je koneckonců primárně politickou záležitostí.

Je zjevné, že nalezení lepší vyváženosti mezi politickými a ekonomickými cíli je vysoce obtížné, a to především proto, že politici uvažují v kratším horizontu než ekonomové. Faktem je, že nalezení politické odvahy pro uskutečnění potřebných reforem v oblasti veřejných výdajů a trhu práce je pro evropskou ekonomiku z dlouhodobého hlediska mimořádně důležité.

Na rozdíl od většiny prognóz ekonomických, které jsou zatíženy velkou mírou nejistoty a obtížně předvídatelných faktorů, demografické modely a prognózy fungují celkem spolehlivě. Demografický vývoj je neúprosný a již dnes můžeme relativně přesně odhadnout, kolik bude za 20 let obyvatel v produktivním a poproduktivním věku.

Stárnutí západoevropské populace se začne se zvýšenou intenzitou projevovat přibližně od roku 2010. Do roku 2050 podíl věkové skupiny nad 65 let vzroste na přibližně 30 %. Demografický výhled pro USA je příznivější: předpokládá zvýšení podílu poproduktivní populace v roce 2030 na 20 %, posléze ustálení této proporce.

Tabulka 4: Odhad potenciálního růstu pro EU-15 a USA

Zdroj: Deutsche Bank

Demografický vývoj se promítne do růstu veřejných výdajů a snížení potenciálního růstu ekonomiky. Růst potenciálního produktu se pravděpodobně v zemích bývalé EU-15 sníží do roku 2030 až na 1 %, zatímco v USA by se v této době měl potenciální růst stále pohybovat těsně pod 2,5 %. V důsledku toho by v příštích desetiletích klesal podíl Západní Evropy na světovém produktu i její celkový význam ve světové ekonomice.

Mezi zeměmi západní Evropy existují co do připravenosti na stárnutí populace poměrně významné rozdíly. Nejlepší situace je v Británii a Nizozemí, což jsou země s nižším podílem státu v penzijním systému. Obdobě bude menším problémům čelit i další Skandinávské země - Dánsko, Finsko a Švédsko. Největší problémy s nároky stárnoucí populace na veřejné finance lze očekávat v Řecku, Španělsku, Německu, Francii a Rakousku.

5. Závěr

Lze doufat, že se politické reprezentaci podaří nalézt potřebnou odvahu k prosazení potřebných kroků v oblasti trhu práce i sociálního zabezpečení. Toto téma je politicky vysoce citlivé (připomeňme nedávné demonstrace ve Francii, Itálii nebo Rakousku). Faktor času rozhodně nepůsobí příznivě - lze jen zdůraznit to, že stárnutí populace zvyšuje politickou sílu té skupiny voličů, která má k reformám vyšší averzi.

Je zjevné, že čím dříve reformy nastanou, tím dříve se mohou projevit jerjich pozitivní efekty, nicméně pozitivní účinky většinou mohou nastat v horizontu delším než je perspektiva jednotlivých politiků. Existují i pozitivní příklady, především Británie nebo Švédska, na nichž je vidět, že je možné uskutečnit razantní změny i při zachování sociálního smíru. Právě tyto země se dnes těší nejmenšímu oslabení růstu a mají lepší hospodářskou perspektivu do budoucna.

Na druhé straně je třeba zmínit příklad varovný – SRN. Zde zároveň nejsilněji působí faktor převahy politických cílů nad cíli hospodářskými. K faktorům, platným pro země západní Evropy obecně, přistoupilo navíc sjednocení Německa. Politické sjednocení země mělo za následek hospodářské dopady, které začínají být šířeji zveřejňovány teprve nyní, po téměř 15 letech. Přesun finančních prostředků z bývalých západních zemí na obnovu východní části je vyčíslován na 1,25 bilionu EUR. I ta část prostředků, která byla vynaložena na rozvoj hospodářství, ovšem nepředstavovala tržně alokované investice.

Nabízí se srovnání s ostatními zeměmi bývalého východního bloku, kde drtivá část přímých zahraničních investic přicházejících z vyspělých tržních ekonomiky přicházela s cílem budoucího zisku. Přesun prostředků v rámci německé ekonomiky přitom nejenže podvázal růst v bývalé západní části, ale nepřinesl ani hospodářský rozkvět bývalým východním zemím. Je vysoce pravděpodobné, že původní NDR, která byla před 15 lety v čele hospodářského žebříčku zemí tehdejší RVHP, by v současném stavu byla přistoupení k EU schopna jen obtížně.

Samotné rozšíření EU 15 na EU 25 je primárně politickou záležitostí, která by měla udělat definitivní tečku za poválečným rozdělením Evropy. Teprve budoucnost ukáže, jak se rozšíření EU projeví na hospodářské výkonnosti nové EU 25.

Eva Zamrazilová, Komerční banka