přepisy přednášek

VYŠLO KNIŽNĚ:

Sborník č. 19 "Investiční pobídky"

0 stran, brožovaná vazba
vyšlo: červen 2002
cena: 70,- Kč

Definice a rozdělení investičních pobídek

Investiční pobídky (IP) definuje OECD jako "specifické výhody nabízené vládou dané země za účelem získání zahraniční investice". Investiční pobídky se dělí na fiskální (např. daňové úlevy), finanční (dotace) a regulativní (např. specifické ekonomické či celní zóny). Díky postupující globalizaci ekonomiky v posledních dvaceti letech roste objem přímých zahraničních investic (PZI) i objem poskytovaných investičních pobídek. Díky nesporným přínosům PZI pro rozvoj hostující ekonomiky, a to zejména u zemí nebo regionů, které procházejí transformaci či restrukturalizací, roste objem poskytovaných IP. Projevuje se zde působení zákona poptávky a nabídky kdy poptávka (počet států, které chtějí získat zajímavé projekty PZI) výrazně převyšuje nabídku (počet projektů PZI). Nárůst můžeme demonstrovat na příkladu USA, kde pro výstavbu nové automobilky Honda byly v 80. letech poskytnuty IP ve výši 4 000 USD na jedno pracovní místo, a v 90. letech to bylo pro podobné projekty firem BMW a Mercedes Benz ve výši mezi 100 000 až 150 000 USD.

IP jsou poskytovány v podstatě ve všech zemích EU, OECD a samozřejmě i v rozvojových zemích. Jsou využívány bez ohledu na politické uspořádání v zemi nebo specifickou ekonomickou politiku státu. V USA byly nabízeny za vlády republikánů i demokratů, v UK zaznamenaly IP velký rozvoj za vlády Margaret Thatcher, a to zejména na pomoc restrukturalizaci Walesu, Skotska a některých méně rozvinutých regionů Anglie. Největší úspěch přinesly IP zemím jako jsou Irsko, Portugalsko nebo Španělsko, kde pomohly v tradičně zemědělských zemích rozvinout vysoce exportně orientované sektory průmyslu s vysokou přidanou hodnotou, např. automobilový průmysl, mikroelektroniku nebo vývoj softwaru. V nedalekém Maďarsku se podařilo vytvořit předtím téměř neexistující výrobu osobních automobilů a rozvinout výrobu elektroniky.

Co se týče podoby aplikace IP, většina států poskytuje určitou kombinaci pobídek, která vychází z dané situace v zemi a jejích možností. V EU poskytují daňové pobídky země jako Irsko, Francie a Lucembursko. Německo nebo Velká Británie naopak více využívá přímé dotace. V Asii je to navíc ještě rozšířená pobídka v podobě bezcelních zón a podobných regulatorních opatření. V ČR je systém IP kombinací fiskálních a finančních pobídek, kde hlavní pobídkou je sleva na DPPO. V rámci daňové soustavy je to sice nesystémový prvek, nicméně přesto považuji tuto pobídku pro ČR v současné etapě rozvoje za nejvýhodnější. Za prvé rozpočet ČR neumožňuje poskytovat tak štědré dotace jako v Německu. Za druhé tuto pobídku firma čerpá úměrně rozvoji svých aktivit. Tato pobídka tedy firmy v rámci nadnárodních korporací stimuluje k přenosu vetší části výroby i zisku do ČR. Je také třeba zdůraznit, že pro státní rozpočet je to náklad pouze hypotetický. Většina firem, které IP získaly, by bez jejich poskytnutí do ČR neinvestovala a daňová povinnost by tedy vůbec nevznikla.

Rozhodování investorů a role investičních pobídek

Firmy, které v ČR získaly IP, zvažovaly jako konkurenční lokality zejména Polsko, Maďarsko ale i Německo. Tedy země, které poskytují IP ve stejné nebo ještě větší míře než ČR. Z průzkumu, který pro společnost PricewaterhouseCoopers provedla firma Opinion Window vyplývá, že hlavní faktory pro umístění investice do ČR je cena pracovní síly, vzdělanost a kvalifikace pracovní síly, investiční pobídky a geografická poloha. Další faktory, jako naše makroekonomická a politická stabilita, jsou podmínkami zcela nezbytnými a bez nich by ČR nebyla vůbec zvažována. Pro pochopení významu IP je třeba je vnímat tento faktor v celém procesu investičního rozhodování, který je velmi komplexní. Samozřejmě, že nikdo v ČR neinvestuje jen proto, že získá pobídky. Ostatní faktory jako cena, kvalita a dostupnost pracovní síly nebo úroveň infrastruktury, jsou pro investory mnohem důležitější. IP však hrají roli ve finální fázi, kdy se rozhoduje mezi dvěma až třemi lokalitami, které mají velmi podobné podmínky. Pak hrají IP rozhodující roli, která může zvrátit jazýček na misce vah. Mimoto patří IP v té či oné podobě ke standardu a země, které IP nenabízí, mají velmi malou šanci na úspěch. Po sedmi letech práce v oblasti PZI mohu zodpovědně prohlásit, že pokud by IP na světě vůbec neexistovaly, pak by si ČR vedla velmi dobře. Komparativní výhody, kterými disponujeme, jako například geografická poloha, kvalita pracovní síly, vzdělávací systém, by vedly k tomu, že bychom zcela přirozeně byli lídrem v oblasti PZI. Realita však je a bude zcela jiná, a proto nemá cenu se touto hypotézou zabývat. Přínosy PZI pro hostující ekonomiky jsou tak výrazné a poskytování IP tak nezbytné, že všechny pokusy limitovat IP na půdě WTO dosud zkrachovaly. A to už vůbec nemluvím o jejich zrušení. EU se snaží IP určitým způsobem regulovat, ale i to naráží na odpor členských států. Nedodržování limitů pro IP je velmi často předmětem zásahů komisaře Montiho.

Je třeba si uvědomit, že cílem pobídek není býti "Mikulášem", který každému trochu nadělí nebo uleví. Cílem je stimulovat firmy, aby určité typy investičních projektů, které jsou pro ekonomiku výrazným přínosem, byly realizovány v ČR a nikoli v konkurenčních zemích. Po zkušenostech s pilotními projekty byly investiční pobídky schváleny v podobě zákona 72/2000. Hlavní výhody tohoto systému jsou:

- pobídky jsou poskytovány plošně pro určitý druh investic ve zpracovatelském průmyslu po splnění stanovených podmínek - nejsou tedy závislé na zemi původu investice

- IP se udělují podle předem známých pravidel a celý systém je tak velmi transparentní

Určitou nevýhodou se může jevit fakt, že díky plošnému poskytování tyto pobídky mohou využít i firmy, které by v ČR investovaly i bez jejich získání. Takových případů je však minimum. Ze zkušeností CI vyplývá, že minimálně 70 % pobídkových investorů by bez těchto zvýhodnění umístilo své projekty v konkurenčních zemích.

Do současnosti získalo IP 83 investorů, kteří se zavázali investovat nejméně 3,4 mld. USD a vytvořit nejméně 27 000 nových pracovních míst. Počet nepřímých pracovních míst, které vzniknou díky multiplikačnímu efektu, se u těchto projektů pohybuje ve výši od 0,5 až do trojnásobku přímých míst. Přibližně 8 % pobídkových investorů pochází z ČR, jako například firmy Pegas, Setuza, Lovochemie nebo Karsit. To je myslím jasná odpověď kritikům, kteří při zavádění pobídek tvrdili, že je "stejně žádná česká firma nezíská". Zahraniční pobídkoví investoři vytvářejí navíc velké množství subdodavatelských možností pro české malé a střední podniky. Například v plzeňské Matsushitě vzrostl podíl lokálních subdodávek již dnes ze 2 na 8 % a počítá se s dalším výrazným nárůstem. CzechInvest v současné době implementuje pilotní projekt v oblasti elektroniky, který by měl pomoci českým subdodavatelům dosáhnout takové úrovně kvality, která umožní růst lokálních subdodávek až na 20 a více procent.

Vliv investičních pobídek na příliv investic do ČR

PZI do ČR se od roku 1993 do roku 1997 pohybovaly ve výši mezi 1 až 2,5 mld USD ročně. V roce 1998 začala rostoucí tendence a objem PZI se téměř zdvojnásobil až 4 až 6 mld. USD ročně a tento trend bude s vysokou pravděpodobností pokračovat i příštím roce. Pro tento vývoj jsou dva hlavní důvody. Prvním, a co do objemu přílivu nejdůležitějším, je privatizace cestou prodeje strategickému zahraničnímu investorovi. Privatizace bankovnictví, telekomunikací, energetiky apod. výrazně zvýšila objem přílivu PZI. IP pak byly jedním z faktorů, které naopak velmi pozitivně stimulovaly zvýšení přílivu tzv. investic na zelené louce. Tyto investice, kde investor postaví nový závod, který vybaví moderními technologiemi, mají na restrukturalizaci průmyslu dokonce ještě větší dopad než pouhý transfer majetku.

Také si dovolím tvrdit, že zavedení IP mělo významný psychologický dopad, protože pro investorskou komunitu znamenalo jasný signál - ČR má o PZI zájem a podporuje je. Jsem proto přesvědčen, že nepřímo takto IP pozitivně ovlivnily i úspěšnost privatizací. Zájemci totiž mohli očekávat zvýšení přílivu investic do výrobní sféry a následný růst hospodářství.

Vliv zahraničních investic na rozvoj ekonomiky ČR

ČSÚ i většina analytiků se shodují v tom, že za oživením českého hospodářství stojí zejména zahraniční investice. V roce 1999 došlo k obratu v poklesu průmyslové a stavební výroby a od roku 2000 dosahuje ČR poměrně významného růstu HDP. Také nezaměstnanost prokazuje od roku 1999 mírně klesající tendenci, a to i přes výrazné propouštění jak v oblasti služeb, tak i v průmyslu. Je nesporné, že na tyto pozitivní jevy mají zásadní vliv podniky se zahraniční majetkovou účastí. Tržby průmyslových podniků se zahraniční majetkovou účastí rostou výrazně rychleji než průměr a jejich podíl na celkovém exportu je již více než 60 %. Při analýze pobídkových investorů bylo zjištěno, že tři čtvrtiny těchto firem vyváží více než 70 % své produkce. Přitom polovina vyváží více než 95 % produkce. To je jasný důkaz, že tyto firmy mají malý vliv na konkurenční prostředí v ČR, protože odbyt jejich výrobků je převážně v zahraničí. Zlepšuje se také struktura investic. Oproti 90. létům, kdy vedle automobilového průmyslu byly hlavnímy obory textilní, dřevařský nebo stavební průmysl, od roku 2000 převažuje elektronický průmysl a objevuje se stále více projektů v přesném strojírenství, farmacii nebo zdravotnickém průmyslu. Stále více investorů také připojuje k montážním závodům výzkumná a vývojová centra. Jako příklad je možno uvést Flextronics, Matsushitu, Bosch či TRW. Výrazně také roste poměr kvalifikovaných pozic u projektů, které obdržely investiční pobídky. U projektů, které do současnosti obdržely investiční pobídky, tvoří vysokoškolsky vzdělaní pracovníci 4 % z celkového počtu zaměstnanců. U projektů, které žádají nebo jsou v procesu schvalování, je to již 20 %. Analýza MPO také ukazuje, že projekty podpořené investičními pobídkami, mají výrazně vyšší přidanou hodnotu na zaměstnance a menší podíl práce na přidané hodnotě než průměr českého průmyslu. Tato fakta jasně dokládají, že ČR se nestává díky pobídkám nekvalifikovanou montovnou Evropy. Naopak průmyslová základna se u nás díky těmto projektům výrazně modernizuje a zkvalitňuje.

Jsou investiční pobídky diskriminačním nástrojem

Při diskusi, zda IP jsou diskriminačním nástrojem, je třeba rozlišit mezi prostředím ČR a globální ekonomikou. Při globálním pohledu není možné mluvit o tom, že české IP způsobují distorzi trhu. Jsou poskytovány v prostředí, kde i naprostá většina ostatních států poskytuje podobná. Neexistence pobídek v ČR by byla diskriminující pro nás a pro investory, kteří by se rozhodli svou investici realizovat v ČR. Z pohledu české ekonomiky je nutno přiznat, že IP do určité míry hospodářskou soutěž narušují, ale toto narušení je vyváženo přínosy investic. Míru narušení a také maximální výši pobídky určuje ÚOHS zejména podle následujících faktorů:

- struktura a počet vytvořených pracovních míst ve vztahu k výši nezaměstnanosti v regionu

- charakter investice ve vztahu k výši HDP regionu

- předpokládaná přidaná hodnota produkce

- vliv na obchodní bilanci České republiky

- vliv investice na umístění dalších investičních projektů v ČR

Výše investičních pobídek a jejich návratnost

Omezení výše podpory - IP - je důležité pro pochopení systému čerpání těchto úlev. Pokud například firma vyčerpá maximální výši podpory například v šestém roce od počátku projektu, přestává využívat slevu na dani. Není tedy pravda, že všichni pobídkoví investoři nebudou platit daně deset let. Nebudou je platit pouze do vyčerpání limitu, což je u mnoha firem dříve. Do konce roku 2001 činily přímé i nepřímé výdaje státu na udělené investiční pobídky méně než 5 mld. korun. Myslím, že oproti jiným státním výdajům, jsou tyto prostředky velmi dobře využity a mají také relativně rychlou a prokazatelnou návratnost. Návratnost IP počítáme orientačně podle finančního modelu, kde na výdajové stránce stojí náklady státu na udělené pobídky a na příjmové stránce daně ze závislé činnosti, sociální a zdravotní pojištění a ušetřené podpory v nezaměstnanosti. Například investice Philips v Hranicích na Moravě je podle tohoto modelu plusová již po 3 letech a po 9 letech přinese do státní kasy více než 2,4 mld CZK. Někdo může namítat, že tento model je příliš zjednodušený a například počítá s tím, že všichni pracovníci byli nezaměstnaní. Pravdu lze v těchto případech těžko zcela přesně zjistit. Uveďme však jeden příklad. Údaje o nezaměstnanosti z okresu Přerov od března do listopadu 2001, kdy probíhal masivní nábor pro nový závod Philips a bylo vytvořeno přes 1000 pracovních míst, mluví za vše. V tomto období klesla nezaměstnanost z 13,8 na 11,8, což v v reálných číslech představuje více než 1200 osob. Žádný jiný nový výrazný zaměstnavatel v té době v tomto okrese nevznikl. K vypovídací schopnosti výše zmíněného modelu je možné ještě dodat, že nepočítá s multiplikačním efektem. Na stavbě nové továrny se podíleli z valné většiny čeští dodavatelé, část strojního zařízení bude nakoupena v ČR a samozřejmě dojde i na naše dodavatele komponentů pro samotnou výrobu.

Závěr

Závěrem bych chtěl shrnout své vystoupení do následujících, na sebe navazujících tezí:

- PZI jsou v současné době jedním z hlavních faktorů růstu ekonomiky ČR

- IP zvyšují objem a zlepšují strukturu PZI

- IP je třeba vnímat v prostředí globální ekonomiky, kde jsou nedílnou součástí tržního prostředí

- v kontextu ČR je narušení hospodářské soutěže vyváženo přínosy PZI

Martin Jahn, generální ředitel agentury CzechInvets