přepisy přednášek

VYŠLO KNIŽNĚ:

Sborník č. 15 "Česká republika, Spojené státy americké a terorismus"

0 stran, brožovaná vazba
vyšlo: březen 2002
cena: 70,- Kč

Koordinovaný útok teroristů na cíle symbolizující vojenský a hospodářský vliv Spojených států mnoho pozorovatelů označilo za napadení Západu. Ve vymezeném smyslu je to pravda. Bylo by však nebezpečné z tohoto poznatku dělat dalekosáhlé závěry o nevyhnutelném střetu civilizací-kultur, který údajně naší planetu čeká.

Takové úvahy se logicky vynořily na povrch akademických a politických diskusí ze dna, kde odpočívaly několik málo roků.

Známý americký politolog Samuel Huntington přišel v první polovině devadesátých let s teorií o srážce několika civilizací-kultur - západní, islámské, konfuciánské a dalších.

Od té doby má mnoho stoupenců a kritiků. Útok na Spojené státy jen zdánlivě dává za pravdu vyznavačům Huntingtonových předpovědí.

Spojené státy nejsou jen nejviditelnějším reprezentantem Západu, jakýmsi jeho neformálním lídrem.

Americká idea vzešlá z impulsu osvícenského racionalismu a opírající se o židovské a křesťanské zásady je nejdůležitějším dějinným pokusem o osvobození člověka.

Být Američanem neznamená narodit se do nějakého určeného etnika.

Americký národ se nedefinuje podle krve a rasy, ale podle souboru zásad a idejí vepsaných do ustavujících dokumentů země.

Jeffersonova Deklarace nezávislosti hovoří o přirozených a nezcizitelných právech člověka žít, být svobodný a usilovat o vlastní štěstí.

Listina práv Ústavy Spojených států zaručuje zejména absolutní svobodu projevu, tisku a vyznání.

Americký experiment se pokouší už víc než dvě stovky let žít tyto principy.

Jejich dokonalé naplnění je ideálem, a je proto nemožné.

Přestat usilovat o jejich dokonalé naplnění by však znamenalo konec amerického experimentu.

Tím by Západ přišel o svůj náboj a svět o nejdůležitější inspirační zdroj.

Bez Spojených států by Západ ve druhé polovině minulého století nedosáhl úrovně svobody, prosperity a pokroku, které nemají v dějinách obdoby.

Útok sebevrahů v boeinzích je úderem proti americkému experimentu, bohužel zřejmě jedním z prvních úderů. Západ se musí bránit.

Obrana však nesmí být čistě západní. Jako první to pochopil prezident George Bush, jehož tým pro zahraničně politickou strategii ihned začal shromážďovat co nejširší možnou koalici ve vyhlášené válce proti terorismu.Mimochodem, byl to právě ten Bush (vysmívaný intelektuální levicí jako jakýsi texaský omezenec), jenž šel bosý do islámského centra a zdůrazňoval, že islám je svojí podstatou mírumilovné náboženství.

Proč koalice?

Nemůže se snad Západ ubránit sám?

Z čistě technického hlediska může, byť by taková obrana byla logisticky komplikovanější. Z amerického a západního pohledu je však politickým imperativem, aby válka proti teroru byla univerzální, stejně jako americká a západní civilizace sama sebe - a oprávněně - považuje za univerzální. Amerika a Evropa jsou a mohou být inspirací těm stovkám milionů chudých a nevzdělaných Afričanů a Asijců, inspirací k myšlenkám, že si svůj život mohou vytvořit jinak. Teď je čas jim signalizovat, že existují velmi praktické výzvy, kterým čelíme spolu a díky nimž jsme - použijeme-li otřepané fráze - na jedné lodi.

Válka proti terorismu proto nebude, ani nesmí být, válkou "civilizací" nebo střetem kultur osnovaných dle náboženství.

Musí to být, a bude, zápas civilizace proti těm, kteří jí pohrdají.

Tato civilizace oprávněně aspiruje na to být univerzální, a proto stojí nad kulturami.

Idea kultury je dnes v akademickém světě módní a ve Spojených státech a jinde na Západě pronikla i do praktické politiky.

Hovoří se o kulturní rozmanitosti, o multikulturalismu.

Ve svém opusu Zavírání americké mysli (The Closing of the American Mind) napsal Alan Bloom, že idea kultury se ujala z následujícího důvodu:

Nabídla alternativu tomu, co je kritiky osvícenství chápáno jako povrchní a dehumanizující univerzalita práv založených na naší přirozenosti. Univerzální aspirace osvícenství - důraz na jedinečnost člověka a z ní vycházející univerzální lidská a občanská práva, důraz na rozum a víra v jeho kapacitu povznést se nad kulturní rozdíly - tato univerzální aspirace osvícenství se vždy střetávala s partikularitou vycházející z myšlení kritiků osvícenství, napsal profesor Bloom.

Jedním z posledních příkladů této partikularity je hnutí za politiku identity (identity politics) spojené s oslavou vícekulturnosti Spojených států a jiných západních zemí, onen módní multikulturalismus.

Tato ideologie stojí v přímém rozporu s osvícenským racionalismem a jeho univerzální ambicí. Tato ideologie oslavuje kulturní rozmanitost jako by ta byla požehnáním bez nebezpečí.

Toto údajné požehnání zpětně posiluje tzv. hnutí nové etnicity, posiluje oslavování kulturních kořenů. V důsledku toho oslabuje jednotu společnosti a fragmentuje jí, protože kultury jsou z definice netolerantní vůči ostatním kulturám.

Dalším důsledkem je posilování kolektivismu, nadřazování skupinových práv právům jednotlivců.

Deklarace nezávislosti je dnes na mnohých amerických univerzitách v mnoha módních katedrách považována za zastaralou rétoriku.

Netvrdím, že piloty boeingů, které narazily do skla a betonu mrakodrapů, vyškolili multikulturalisté, toho jsem dalek.

Kultury mají jistě mnoho pozitivních aspektů, zejména v oblasti inspirace a invence.

Musí je však vždy reflektovat a tím i přesahovat kritické myšlení vycházející z rozumového poznání, ze zásad osvícenského racionalismu.

Tvrdím, že Západ a hlavně Spojené státy a jejich elity musí být důraznější v obhajobě univerzálních ambicí této filozofie a z ní vycházející politiky.

Multikulturalismus tuto filofii oslabuje, oslabuje i tuto politiku, a tím oslabuje také západní civilizaci.

Bez takového uvědomění nebude smysluplná válka proti terorismu na obranu svobody, na obranu této civilizace.

Z morálního pohledu je taková válka opět ten starý dobrý zápas dobra, jež chce člověka osvobodit, se zlem, které usiluje o jeho ponížení.

Přede dvěma dekádami se do čela podobného zápasu postavily nezapomenutelné postavy světové politiky - Margaret Thatcherová a Ronald Reagan.

Mimo jiné si oba byli vědomi intelektuálního rozměru takového zápasu.

Věřme, že jejich nástupci George Bush a Tony Blair dostojí jejich odkazu.

Tomáš Klvaňa, Hospodářské noviny