přepisy přednášek

VYŠLO KNIŽNĚ:

Sborník č. 9 "Ekonomika, právo a politika"

150 stran, brožovaná vazba
vyšlo: únor 2001
cena: 50,- Kč

Na českou politiku po listopadových volbách lze pohlížet z více úhlů. Nabízejí se přinejmenším dva pohledy. Jeden, nejčastěji využívaný a nejčastěji komentovaný přístup se soustřeďuje na odraz volebního výsledku v činnosti politických institucí. Tento "instutucionální" pohled se zaměřuje na změnu v mocenském rozložení sil, na otázky povolebního vyjednávání, na schopnosti komunikovat mezi jednotlivými aktéry a politickými seskupeními, na střety zájmů uvnitř politické elity. Tomuto aspektu se věnují politologové a jistě se mu budou věnovat i moji kolegové.

Zaměřím se nyní spíše na druhý možný pohled, který je blíže sociologické disciplíně a mé vlastní profesi. Budu si všímat toho, jak volební výsledek vyrůstá z postojů, názorů a nálad veřejnosti a jak tento volební výsledek jako společenský a politický fakt formuje dále veřejné mínění. Pokusím se trochu obecněji zamyslet nad tím, co volby vyjádřily a výrazem jaké situace vlastně byly. Podržím se své profese ještě v jednom ohledu, a to tím, že si položím tři otázky a zároveň si na ně odpovím.

Je nízká volební účast indikátorem celkového poklesu zájmu o politiku?

O nízké volební účasti se po volbách mnoho hovořilo a někteří komentátoři z tohoto faktu vyvozovali zásadní a dalekosáhlé důsledky. Na základě subjektivního pocitu dovozovali, že nízká volební účast je jasným výrazem a důkazem toho, že rapidně klesá zájem lidí o politiku, že lidé opět unikají od věcí veřejných ke svému soukromí, že dochází ke zvnějšnění občana ve vztahu k politice a projevují se i náznaky odcizení.

Z výsledků sociologických výzkumů STEM je zřejmé, že lidé jsou otráveni a rozčarováni a nebudu zakrývat, že jsem byl velmi překvapen propadem volební účasti zejména do krajských voleb. Oproti tomu mě vůbec nepřekvapila nízká účast v senátních volbách, predikce tu dokonce byla horší. Pokud bych ale měl odpovědět na otázku, zda je nízká volební účast indikátorem celkového poklesu zájmu o politiku, musím na základě výsledků sociologických výzkumů říci, že zájem o politiku významně nepoklesl. Podíváme-li se na zájem lidí o politické dění a na jejich motivovanost politickými otázkami prizmatem řady společenských a politických postojů a vývoje v oblasti politických hodnot, zjišťujeme v podstatě dlouhodobě stabilní trend. I po deseti nebo jedenácti letech transformace se dá hovořit o tom, že společnost je stále poměrně silně politicky motivovaná a zájem o politiku neupadá. Problém je v tom, že obecný nezacílený zájem o politiku nenachází své adekvátní vyústění v konkrétním politickém jednání. Odtažitý je postoj nikoli k politice, ale spíše ke konkrétním reprezentantům politiky, a to napříč politickým spektrem. Pokud má někdo zálibu používat nadsazené pojmy, pak mnohem spíše jde o krizi vedení (crisis of leadership) než o krizi důvěry.

I když zájem o politiku je relativně setrvalý, veřejnost zastává jakýsi vyčkávací postoj. Úspěch čtyřkoalice je do určité míry odrazem hodnocení jednotlivých představitelů a jejich politických činů, méně již konsistentní podporou dosud nezřetelného programu. Promítá se sem i taktická negativní volba (proti ostatním subjektům). Úspěch čtyřkoalice je třeba v první řadě vidět jako výraz očekávání zaměřených do budoucna. Volbu čtyřkoalice v listopadu 2000 vidím tedy především jako snahu dát svůj hlas ve prospěch jakési blíže neupřesněné a netušené změny. Je jasné, že úspěch čtyřkoalice je založen na poměrně mělkém, málo intenzivním postoji, z hlediska kvalitativního tedy není nijak pevný. Z hlediska kvantitativního také ne, uvědomíme-li si, jak malý počet lidí ve skutečnosti volil.

Zračí volební výsledek posun v rozložení politických sil?

Nyní si položím druhou otázku. Ta zní, zda volební výsledek znamená posun v rozložení politických sil a sympatií veřejnosti. Odpovím si: volební výsledek, neúspěch ČSSD a úspěch čtyřkoalice, neznamená posun v názorech a preferencích veřejnosti, alespoň z pohledu našich dat a z pohledu sociologických výzkumů. Je svým způsobem zarážející, že když jsme se přímo kolem voleb (výzkum ve dnech 8. až 13. listopadu) ptali na volební preference do poslanecké sněmovny, dostali jsme téměř shodný výsledek jako předchozí měsíce, tedy dlouhodobě relativně setrvalý. Onen výkyv ve prospěch čtyřkoalice nebyl v názorech celé veřejnosti v podstatě patrný. Volby ukázaly, že při nízké, zhruba třetinové volební účasti je segment voličů zcela specificky složen z určitých politických stoupenců, z určitých sociálních skupin. Analýza účastníků voleb ukázala, že tentokrát to byli lidé vzdělanější, mladší, politicky motivovanější. Právě účast mladých a vzdělaných voličů není samozřejmostí. I když se o politiku zajímají, mnohdy z různých důvodů se k volbám nakonec nedostaví. Mladý a vzdělaný volič je vrtkavý, nespolehlivý a nepředvídatelný – poznamenejme jenom, že jeho širší absence byla patrna ve volbách roku 1996 či například ve výkyvech podpory ODA v polovině devadesátých let. Vraťme se však k letošním volbám. Pokud by volební účast byla vyšší a předpokládám, že při volbách do Poslanecké sněmovny by vyšší byla - něco přes šedesát procent, pak by v podstatě ani letos k nějakému výraznému překvapení nedošlo.

Co ukázaly listopadové volby?

1. Tyto volby ukázaly, že podpora stran je relativně křehká a slabá, s výjimkou ODS a KSČM. Tyto strany mají pevné a disciplinované voličské jádro, jež má ujasněno svůj aktivní politický postoj. Voliči těchto dvou stran pokládají účast ve volbách za svou občanskou povinnost a chtějí podpořit stranu, ke které mají poměrně pevná vztah. Čtyřkoalice a Sociální demokracie jsou oproti tomu uskupení volná a rozporná. Je u nich vždy otázka, jak se v okamžiku voleb volný konglomerát vlažných příznivců zachová. Tentokrát příznivci sociální demokracie zůstali většinou doma, neboť jejich volební motivace nebyla příliš silná, zatímco voliči čtyřkoalice k volbám přišli, i když i jejich motivace byla poměrně chabá. Několik našich výzkumů těsně před volbami ukazovalo, že vazba voličů ke čtyřkoalici je nepevná a jejich skutečná účast ve volbách nejistá. Nescházelo mnoho a výsledek voleb mohl být dramaticky jiný, přičemž rozložení názorů lidí by i v takovém případě v obecné poloze zůstalo stejné.

Věc je velmi zajímavá pro ty z vás, kteří se trochu zabývali politologií a situací, která byla například ve Spojených státech v období, kdy měly vstupovat do druhé světové války. Rozložení názorů americké veřejnosti tehdy bylo také velice mělké a v podstatě velmi vyvážené. V situaci, kdy je to z hlediska intenzity přesvědčení čtyřicet devět procent na jednu stranu a padesát jedna na druhou u velkého množství lidí, mohou volby přinést i velmi silný a zřetelný výsledek. I při nejistém rozhodnutí na poslední chvíli vhozením volebního lístku volíte jednoznačně, i když pochyby třeba přetrvávají. V takové situaci si lze představit, že i velmi odlišné volební výsledky mohou být výrazem stále stejného názoru veřejnosti. To znamená, že i přes jasný výsledek může politická scéna zůstat křehká a zranitelná a podpora politických stran slabá.

2. Tyto volby ukázaly, že na naší politické scéně stále ještě nehrají věcná témata důležitou roli. Podíváme-li se na obraz předvolební kampaně, je nutno použít přívlastek "žalostný". Plakáty a billboardy byly vyvěšeny pozdě, špatně a nezacíleně. I pozdě a špatně umístěné nosiče kampaně však stojí nemalé prostředky. Položíme-li si otázku, co z věcných problémů naší země a naší politiky jednotlivé strany sdělily potenciálním voličům, je bilance velmi ubohá. Nevěcnost, obecně ideologické ladění a spoléhání na mimoracionální motivy voličů, to vše je dlouhodobá bolest naší politické scény. Když už politické strany za volební kampaň utratí značné peníze a konec konců kampani věnují určité úsilí, měly by se snažit komunikovat klíčové politické obsahy, na kterých jim záleží. Bez ohledu na to, že Senát je nemilovanou politickou institucí a že krajská zastupitelstva nejsou lidem jasná. Velká škoda je, že politické strany nevzaly volební kampaň jako příležitost k tomu, aby zaujaly veřejnost věcnými náměty a věcnými řešeními.

3. Tyto volby ukázaly, že silných politických osobností je na naší scéně málo. Pokud se vyskytnou, tak na sebe strhují velkou mediální pozornost, což je posléze posiluje. V situaci, kdy je zajímavých tváří málo, také na sebe s velkou silou strhují očekávání a naděje lidí. Silných osobností bylo ve volbách jen pár a není třeba to patrně detailně ilustrovat. Zvýšený zájem o silné osobnosti projevila nejen média, ale především veřejnost vyšší měrou volební účasti.

4. Tyto volby také ukázaly, že rozpaky nad současnou politickou situací vyjadřují zejména mladší skupiny lidí a skupiny lidí s vyšším vzděláním. Mladí lidé jsou nezakotveni takříkajíc z podstaty věci a je to pro ně typické. Letos se mladí a vzdělaní voliči k volbám dostavili, nicméně rozčarování a rozpaky u této skupiny lidí jsou poměrně velké. Jelikož právě tato skupina představuje do budoucna tu nejperspektivnější složku společnosti, nelze jejich rozčarování odbýt pouhým mávnutím ruky.

Ve výzkumech STEM se opakovaně ukazuje, že současné politické strany jsou i po deseti letech stále nezakotveny ve veřejném prostoru a mysli veřejnosti. Když jsme analyzovali výsledky poslaneckých voleb v roce 1998, museli jsme s jistým posteskem konstatovat, že mezi lety 1992 a 1998 jsme opsali velký oblouk a v nezřetelném zakotvení elektorátů jednotlivých stran jsme se svým způsobem vrátili k počátkům výstavby naší demokratické scény. V letech 1994 a 1995 se ve výsledcích našich výzkumů ukazovalo, že politická scéna krystalizuje, politické strany získávají svoje přirozené elektoráty a jistý vyhraněný sociální profil. Intenzita vztahu sympatizantů k vedení politických stran se prohlubovala, strany zvolna získávaly své věcné, obsahové atributy. Dalo se zkrátka říci, že politická scéna se stává přehledná, což potvrzoval i dlouhodobý srovnávací mezinárodní výzkum, který jsme k otázce krystalizace politické scény zaměřili. Tato situace skončila přibližně v roce 1995. O rok později jsme se vrátili v nesrozumitelnosti a nezřetelnosti (postojové inkonzistenci) politického spektra o krok zpátky a v roce 1998 ještě více. S jistou nadsázkou mohu říci, že z hlediska zakotvenosti politických názorů a postojů byla politická scéna v roce 1998 bohužel stejně nezřetelná, jako byla na počátku transformace v roce 1992.

Na této situaci ani letošní volby mnoho nezměnily. Je velmi důležité, zda lidé mají pocit, že jejich zájmy jsou stávajícími politickými stranami dobře reprezentovány. Většina lidí si myslí, že ne. A to do budoucna představuje řadu závažných otazníků.

Jan Hartl