přepisy přednášek

VYŠLO KNIŽNĚ:

Sborník č. 9 "Ekonomika, právo a politika"

150 stran, brožovaná vazba
vyšlo: únor 2001
cena: 50,- Kč

Jakýmsi fenoménem podzimních voleb 2000 se nepochybně stala tzv. Čtyřkoalice. Získala 17 senátorských mandátů z 27 (volila se 1/3 Senátu). Další uskupení zůstala daleko vzadu. ODS zvítězila v osmi volebních obvodech, ČSSD obdržela jen jeden mandát a rovněž jeden mandát vybojoval nezávislý kandidát. Jinými slovy Čtyřkoalice vyhrála senátní volby. Podobně dobře dopadla i v krajských volbách. Zvítězila v pěti krajích, ve dvou krajích skončila na druhém a v pěti na třetím místě. Pouze v jednom kraji byla na čtvrtém místě.

Tváří v tvář těmto faktům Čtyřkoalice nesporně zaslouží naší pozornost. Podívejme se tedy na ni zblízka. Můj základní pocit je takový, že jsem pokud jde o Čtyřkoalici celkem pesimistický. Mohlo by se zdát, že Čtyřkoalice teď, když vyhrála volby, "je na koni" a demonstruje svoji sílu a jednotu, má před sebou skvělou budoucnost. Já si myslím, že není všecko zlato co se třpytí a pod zářícím povrchem Čtyřkoalice vidím jisté nedostatky a eventuální nebezpečí pro ní samou.

Rozdělme si slovo čtyřkoalice na dvě části: "čtyř" a "koalice".

Nejprve se zaměřme na první část názvu, slovo "čtyř". Myslím si, že toto slovo nebo spíše tato číslice tak úplně neplatí. Můžeme se na to podívat ze dvou pohledů: a) politického a b) politologického. Tak jako nepracujeme v tomto příspěvku se čtyřkoalicí jako s jedním slovem, nepracujme s ní ani jako s jednou věcí, jednotným subjektem, ale rozložme si ji na jednotlivé součásti. Tak tedy ty dva pohledy:

Jen velmi krátce politický pohled. Pokud vezmeme v úvahu volební výsledky a postavení na politické scéně, potom relevantními stranami jsou uvnitř Čtyřkoalice v podstatě jen dvě – KDU-ČSL a US. ODA má sice několik senátorů (v senátních volbách 2000 vyhrál jeden kandidát ODA /Josef Jařab/, který však byl navržen Impulsem ‘99), ale nemá vlastní senátní klub (v Senátu existuje společný klub ODA-US). DEU je úplně mimo parlament a nesplňuje navíc ani základní předpoklady pro relevanci strany ve stranickém systému, ono klasické teoretické vymezení relevantních stran Giovanni Sartoriho, který považuje za relevantní stranu disponující tzv. koaličním potenciálem nebo tzv. vyděračským potenciál (to ve stručnosti znamená, že může nutit jiné strany chovat se určitým způsobem). Zatímco když přimhouříme oko, tak můžeme ODA přiřknout vyděračský potenciál, DEU však nemá ani to. Zkrátka ODA a DEU nehrají téměř žádnou nebo jen minimální roli, a proto z tohoto úhlu pohledu bychom Čtyřkoalici měli spíše nazývat dvoukoalicí.

Politologický pohled je hlubší a trošku složitější a naše vymezení se opírá o větší počet kritérií.

Prvním kritériem je program a ideologie. V západní politické vědě se používá koncepce stranických rodin. Z členských stran Čtyřkoalice je zřetelně identifikovatelná pouze KDU-ČSL, která patří do rodiny křesťanskodemokratických stran (podskupiny stran katolického původu). Lidová strana se sama k této rodině důrazně hlásí a je s ní institucionálně spjata – je totiž členkou Evropské unie křesťanských demokratů (EUCD) a Křesťanskodemokratické internacionály (CDI). US a ODA nelze přesně na základě tohoto kritéria přesně zařadit, jsou to ideově nevyhraněné strany, které se spíše vymezují na základě momentální společenské poptávky.

Druhým kritériem je dnes již klasická koncepce S. M. Lipseta a S. Rokkana tzv. štěpení. ODA a US by jako pravicové liberální či konzervativní strany měly figurovat kolem štěpení zaměstnanci vs. zaměstnavatelé (z tohoto konfliktu vznikají buržoazní a dělnické strany). Ve skutečnosti však tyto strany nemají konkrétní třídní apel a neřadí se k žádnému konkrétnímu štěpení. Jinými slovy tyto strany neoslovují jen určitý konkrétní segment společnosti, nýbrž se obrací na všechny sociální vrstvy. Toto je charakteristické pro tzv. "catch-all" strany (strana "pro všechny"). "Catch-all" strana ve snaze oslovit celou společnost mírní svojí ideologickou vyhraněnost a zbavuje se organizační zátěže výměnou za efektivní boj ve volebním ringu. KDU-ČSL se v tomto opět odlišuje. S jistou dávkou opatrnosti lze konstatovat, že se řadí ke dvěma překrývajícím se štěpením z nichž jedno je výraznější. KDU-ČSL vychází ze štěpení církev vs. stát, z něhož se rodí křesťanské strany a laické strany. Současně se lidovci částečně snaží vystupovat jako reprezentanti venkova a zemědělců, a proto je možné jim přiřknout podíl ve štěpení primární ekonomika vs. sekundární ekonomika, z něhož pocházejí agrární strany.

Dalším kritériem je organizační struktura a tradice (kontinuita). Opět zjišťujeme, že se jednotliví členové Čtyřkoalice diametrálně liší. KDU-ČSL je masovou stranou s vybudovanou, komplexní, dobře regionálně zakotvenou a fungující organizační strukturou. Oproti tomu US a ODA jsou nikoli masovými, ale kádrovými (nebo kartelovými) stranami (tedy stranami s minimální atomizovanou členskou základnou a slabou organizační strukturou, kdy veškerá rozhodnutí jsou přijímána výhradně stranickým vedením – to co je zajímá jsou voliči a především jejich hlasy; hlas je důležitější než volič, kterýkoli z těchto dvou je důležitější než člen), které toto nemají a ani o to tolik neusilují, protože jsou prostě jinými typy strany (viz předchozí odstavec). Dalším ne nepodstatným rysem KDU-ČSL, který ji odlišuje od US, ODA a DEU je její dlouholetá institucionální a ideová tradice sahající až do časů prvorepublikové ČSR.

Čtvrtým kritériem jsou voliči a volební geografie. Již jsem zmínil, že ODA a US se snaží oslovit všechny vrstvy společnosti – to se jim nedaří zcela (daří se to ODS), stejně tak se to nedaří KDU-ČSL, co je ale podstatné, každá strana oslovuje úplně jiný segment společnosti. Co více, obě skupiny stran, tedy KDU-ČSL a ODA a US mají jiný druh voliče. KDU-ČSL získává tzv. hlas sounáležitosti.Co to znamená? Jedná se o stálou sociální a stranickou identifikaci voliče, která určuje jeho volební chování. Jednodušeji řečeno volič volí nikoliv na základě programů a kampaní kandidujících stran, ale podle toho "ke komu patří", čili na základě subjektivní vlastní identifikace s jistou sociální vrstvou či politickým uskupením. Tento případ lze v Česku vztáhnout právě na KDU-ČSL, jejíž stálí voliči se rekrutují z určitých skupin ve společnosti a z určitého geografického prostoru (jedná se o tzv. strukturalizovaný elektorát). Oproti tomu tzv. hlas názoru je výrazem rozhodnutí voliče, který se neřídí "stavovskými" principy, ale sám podle vlastního uvážení vybírá z mnoha nabídek. Volič reaguje na konkrétní a v daném momentě důležité (a tedy přechodné) politické okolnosti. Princip stálé identifikace jako v případě hlasu sounáležitosti zde tedy chybí. To je případ US a ODA. Volební geografie je jasná a není třeba ji tady blíže specifikovat (východočeské a jihomoravské lidovecké okresy a kraje atd.).

Poslední kritériem je postavení ve stranickém systému. Aniž bychom se pouštěli do pro většinu spíše únavných a suchých teorií na téma postavení malých stran v parlamentech a ve vládních koalicích (všechny členské strany Čtyřkoalice jsou malými stranami), přesto je opět zřetelně vidět úplná odlišnost KDU-ČSL od ostatních. Lidovci jsou ve sněmovně tzv. stěžejovou stranou (působí v blízkosti středu a jsou tedy umístěni mezi dvěma nebo více velkými stranami s dostředivými tendencemi /v českém prostředí ODS a ČSSD/; mají velký koaliční potenciál, protože jsou akceptovatelné jak pro pravici, tak i pro levici). US převzala roli ODA jako tzv. marginální strany (nacházejí se na koncích osy levice-pravice, jsou přívěškem velkých stran a programy a ideologie jsou podobné velkým stranám /v českém kontextu ODS/, jejich snahou je ale zachovat si svou svébytnost).

To všecko vytváří jasný obraz o Čtyřkoalici jako o značně nesourodé skupině sdružující tři odlišné politické síly. Jednu představuje KDU-ČSL, druhou ODA a US a třetí DEU. Rozdíly mezi tradiční a svébytnou KDU-ČSL (není náhodou, že právě lidovci jsou nejvíce proti spojování) na jedné straně a ODA a US na straně druhé jsou zřejmé a byly výše stručně vylíčeny. DEU je zcela jinou stranou než předešlé tři. Je to velmi radikální strana dvojí negace (jak předlistopadového vývoje, tak i polistopadového vývoje), která má (nebo aspoň měla) sklony k politickému populismu a k antisystémovosti. Integrací těchto čtyř stran dochází ke spojení sil se zcela odlišným ideovým viděním světa, politickým stylem, voličstvem, geografickou působností, tradicemi, vnitřní organizační strukturou, principy vnitrostranického fungování atd. KDU-ČSL je zkrátka úplně jiná než ODA+US, DEU je úplně jiná než KDU-ČSL a ODA+US jsou úplně jiné než DEU.

Nyní se podívejme na druhé slovo z názvu Čtyřkoalice, slovo "koalice".

Podle mého názoru je vhodnější v kontextu tohoto příspěvku používat slovo aliance. Slovo koalice totiž evokuje vládní koalici (aliance je podle mě příhodnější, ale jinak to může být synonymum). Aliance mezi stranami mají různé formy a stupně, od efemérních, neorganizovaných účelových aliancí až po trvalé a pevné aliance, tvořící jakousi superstranu. Co vede k utváření aliancí? Jsou tři hlavní cíle – 1) uspět ve volbách, 2) vládnout, 3) oponovat vládě. Základní rozlišení probíhá mezi příležitostnými (efemérními) aliancemi a trvalými aliancemi. Myslím si, že se v případě Čtyřkoalice spíše jedná o příležitostnou alianci (těžko použít slovo efemérní, když trvá tak dlouho). Myslím si to proto, že se jedná o negativní alianci, která není založena na pozitivním souznění programů a hledání podobností, ale spíše na vymezení se proti někomu nebo něčemu – třeba novému volebnímu systému, některým stranám, některým politikům, jiným aliancím apod. Rozhodně to není typ trvalé aliance jako třeba německá CDU/CSU.

Dále rozlišujeme volební, parlamentní a vládní aliance. První se týká kandidátů, druhá poslanců, třetí ministrů. Čtyřkoalice je volební aliancí, jinými slovy realizuje nejvolnější a nejjednodušší druh spojenectví. Volební alianci je snazší uzavřít než parlamentní, parlamentní snazší než vládní. Logika této věty je jasná a není třeba ji blíže vysvětlovat (k volební alianci stačí negativní dohoda proti odpůrci, zatímco vládní aliance vyžaduje pozitivní shodu v programu, tedy hlubší příbuznost). Jak je vidět v praxi, volební aliance to je to jediné, na čem jsou členové Čtyřkoalice se schopni dohodnout. V parlamentu nefungují ani jednotné kluby, ani jednotná hlasování parlamentaristů členských stran Čtyřkoalice. Víme jaký problém mají se sestavením programu, hledáním lídra apod.

V sousloví Čtyřkoalice tedy jakoby ani jedno slovo neplatí. Není to ani "čtyř", ani vlastně "koalice". To vše co jsem zmiňoval svědčí o slabosti Čtyřkoalice a o jejích velmi vratkých základech do budoucna. Proč Čtyřkoalice existuje, komu prospívá, pro koho je výhodná? Je jedna velká výhoda pro všechny členy Čtyřkoalice, a to snazší prostupnost do parlamentu – tedy volební zájem. To je ale efemérní zájem. Navíc z dlouhodobého hlediska nemusí být pro všechny členy Čtyřkoalice plusem. Mám na mysli zejména KDU-ČSL, která se přílišným "paktováním s liberály" může poškodit v očích svých vlastních tradičních (a v mnohých ohledech tradicionalistických) voličů. Navíc KDU-ČSL rozhodně nebude poškozena volební reformou (uspěla by i ve většinovém systému), protože účinek volebního systému se projevuje na úrovni volebního obvodu, takže ve svých východočeských a jihomoravských obvodech má vždy velkou šanci uspět) a Čtyřkoalici vlastně z tohoto úhlu pohledu nepotřebuje. V každém případě KDU-ČSL má přirozeně nejmenší zájem na integraci v rámci Čtyřkoalice (svědčí o tom mj. neochota ustavit společný senátní klub). Zde je vhodné udělat malou odbočku a zmínit se o informování o volebních výsledcích v některých médiích. Například v Lidových novinách byly grafy senátních křesel, ve kterých Čtyřkoalice figurovala jako jednotný subjekt a všechna její křesla byla vyšrafována stejně. Vypadalo to sice impozantně (drtivé vítězství), ale jednalo se o nepravdivou informaci. Realita je přece úplně jiná. Společný senátní klub Čtyřkoalice neexistuje a asi ani existovat nebude (stejně jako v Poslanecké sněmovně).

Žádné velké výhody nemají zatím ani ODA a DEU (minimálně do voleb do Poslanecké sněmovny) – akorát to, že se o nich mluví. Nebýt ve Čtyřkoalici, nebyly by ve sdělovacích prostředcích, protože proč psát o straně, která nemá žádné voliče a žádný vliv? Naopak velkou nevýhodou pro ně je to, že v rámci Čtyřkoalice úplně ztratily tvář. To se týká hlavně DEU, která svou výraznou tvář měla (pro někoho hezkou, pro někoho nehezkou, ale měla). Uvnitř Čtyřkoalice došlo k jejich jakémusi totálnímu rozplynutí.

Nejvýhodnější je Čtyřkoalice hlavně pro US. Volby do krajů vyhráli především lidovci a ne Čtyřkoalice. Lidovci a Čtyřkoalice znamenaly pro US jakýsi výtah, který je dostal nahoru. Navíc je otázka, nakolik tam, kde jsou lidovci slabí, a přesto dosáhla Čtyřkoalice dobrých volebních výsledků, byla pro voliče směrodatná značka Čtyřkoalice a nakolik značka US. Ale i pro US má výhodnost být ve Čtyřkoalici své meze. Pokud by začala Čtyřkoalice vládnout, vyvstanou rozdíly mezi jejími jednotlivými členy a pravděpodobně by došlo ke změně postavení členů uvnitř Čtyřkoalice. Je takové pravidlo, že ve volební alianci hraje prim radikálnější člen aliance a ve vládní umírněnější člen aliance. Tento antagonismus odráží antagonismus vládnoucích a ovládaných a souvisí s odpovědností vládnutí. Umírněná strana se pod tíhou vládnutí stává ještě umírněnější a vzdaluje se od ostatních členů aliance. Zdá se, že nyní má tendenci ovládat Čtyřkoalici (aspoň mediálně) US, která je tím radikálnějším členem aliance. To by se ale mohlo obrátit po eventuálním vstupu Čtyřkoalice do vlády, kdy se umírněnější strana KDU-ČSL stane vůdčí silou Čtyřkoalice a zatlačí US do pozadí. Navíc Čtyřkoalice, i když třeba vyhraje volby 2002, nebude moci vládnout sama (volební systém to pravděpodobně neumožní, ani ten nový) a bude muset uzavřít vládní koalici. Kdyby uzavřela vládní koalici s ODS, potom se možná ukáže, že US má daleko blíže k ODS než KDU-ČSL, která je opravdu po všech směrech jiná, a to by pro Čtyřkoalici znamenalo další problémy. KDU-ČSL by nejenže neztratila nic na svém významu, ale ještě by se její role jako tzv. stěžejové strany zvětšila. Naopak US by jako tzv. marginální strana upadla do podružnosti.

Zkrátka, budoucnost Čtyřkoalice není podle mého názoru tak zářná jak by se na první pohled vzhledem k dobrým volebním výsledkům zdálo. Je pravda, že jsem se zabýval výhradně negativními a problémovými věcmi uvnitř Čtyřkoalice, ale myslím, že je vhodné upozornit, že takové problematické body, kterých si nikdo nevšímá a na které nikdo neupozorňuje, v pozadí reálně existují a je otázka, kdy vyplují na povrch.

PhDr. Michal Kubát, FSV UK