přepisy přednášek

VYŠLO KNIŽNĚ:

Sborník č. 36 "Proč skomírá evropská ekonomika"

125 stran, brožovaná vazba
vyšlo: listopad 2004
cena: 50,- Kč

EU plánuje příjmy a výdaje standardně v pětiletkách[1] nazývaných finanční perspektiva (finanční rámec). Perspektiva předurčuje, kdo bude čistým plátcem v EU a kdo čistým příjemcem. Ani perspektiva, ani konkrétní roční rozpočet neurčují přesně, kdo bude kolik z EU dostávat, ale nastavením pravidel pro přidělování peněz to do značné míry předurčují. Současná pravidla jsou dojednána do roku 2006. Nyní probíhají jednání pro finanční rámec 2007-2013. Debatu o chystané finanční perspektivě lze považovat vedle debaty o návrhu Evropské ústavy za klíčový moment pro budoucnost Evropské unie, za test schopnosti členských zemí hájit národní zájmy.

1. Současný stav

Skutečnost, že takřka polovina rozpočtu jde na zemědělské dotace, zvýhodňuje Francii a další státy se silným zemědělským sektorem. Skutečnost, že 40 procent je rozdíleno skrze strukturální fondy, kde kritéria favorizují chudší regiony, zvýhodňuje Španělsko, Řecko a Portugalsko.

Podle posledních dostupných údajů Evropské komise byly čistými příjemci v loňském roce Španělsko, Řecko, Portugalsko a Irsko, přičemž Irsko ale patří mezi nejbohatší země EU. Všechny tyto země získávají nad rámec toho, co do EU platí, na hlavu přes 200 euro.[2]

Graf 1. Rozdíl plateb do EU a příjmů z EU na hlavu (2003)

Přistupující země (včetně České republiky) dohodly před rozšířením doplňkový finanční rámec, který determinuje jejich finanční pozici v letech 2004-2006. Touto dohodou byl doplněn původní finanční rámec EU na léta 2000-2006. Podle dojednaných pravidel si Česká republika může přijít v těchto letech maximálně na 26 euro na osobu čistého příjmu, tedy podstatně méně než mají bohatší Španělsko, Řecko, Portugalsko, Irsko. V realitě – vzhledem k obtížnosti "dosáhnout" na přislíbené fondy, bude zřejmě ČR do roku 2006 čistým plátcem.

Jednání o finanční perspektivě na léta 2007-2013 je pro Českou republiku šancí vyjednat lepší podmínky, než jsou podmínky dojednané pro zbytek nynějšího finančního období do roku 2006. Realisticky lze ale očekávat, že sotva bude možné vyjednat zásadně lepší podmínky. Objektivní okolnosti hovoří pro to, že být čistým příjemcem bude spíše těžší: vůle platit do EU v bohatých zemích se snižuje a ambice evropské exekutivy utrácet na globální projekty se zvyšuje.

Státy, které nejvíce doplácejí na EU chtějí, aby se zmenšilo procento HDP odváděné každým členským státem do EU; země, které z EU spíše čerpají, chtějí v zásadě opak. Chudé země chtějí udržet co nejvíce peněz ve strukturálních fondech (určených na chudé regiony), bohaté země chtějí co nejvíce peněz vyčlenit jinam. Británie trvá na své kompenzaci ("rebate"), ostatní, kteří platí více než dostávají, chtějí kompenzaci také nebo chtějí, aby se jí Británie vzdala. Boj o unijní peníze je hrou s nulovým součtem. Získáme-li nějaké peníze z EU nad rámec toho, co do EU zaplatíme, bude to na úkor jiného.

2. Příjmová a výdajová strana

V návrhu Finanční perspektivy na léta 2007-2013 provedla Evropská komise několik terminologických a zavádějících změn. Největší kapitolu rozpočtu EU, která představuje dotace do zemědělství, Komise přejmenovala na "Ochrana a správa přírodních zdrojů". Druhou kapitolu, která obsahuje zejména regionální dotace Komise přejmenovala na "Udržitelný růst". Jde o klasické orwellovské matení pojmů. Je třeba neustále vědět, že pod "Ochranou přírodních zdrojů" se skrývají neefektivní zemědělské dotace a pod "Udržitelným růstem" neefektivní regionální dotace.

Příjmová strana

EU má peníze jednak z cel z dovozu zboží ze zámoří a jednak z příspěvků placených členskými státy. Ty nesmějí v současnosti překročit hranici 1,24 hrubého národního důchodu. Komise navrhuje v navržené finanční perspektivě průměrný odvod ve výši 1,14 % HDP. Bohatší státy v zásadě chtějí tyto příspěvky snížit, chudší státy jsou pro vyšší příspěvky. Státy se tak chovají analogicky jako voliči v národním státě, kde lidé s nižšími příjmy hlasují pro vyšší daně, protože vědí, že budou mít z rozdělovaných dávek větší prospěch, než jaká bude jejich újma z vyšších daní, a naopak.

Procento HDP odváděné do EU zdaleka nepředstavuje jediný finanční náklad členství v EU. Členské země nesou náklady celního zatížení[3], náklady spolufinancování[4] a dodatečné administrativní náklady[5]. Celkově tak EU kontroluje transfery kolem 3% HDP, přičemž skrze harmonizační normy kontroluje další výraznou část HDP.[6]

Výdajová strana

Finanční perspektiva EU na léta 2007-2013 mění rozdělení peněz do jednotlivých kapitol. Toto rozdělení předurčuje strukturu výdajů EU a členských zemí a jednak finanční pozici jednotlivých zemí. V zásadě platí, že relativně chudším zemím (včetně ČR) škodí přesouvání peněz z kohezních fondů vázaných na velikost HDP země do jiných fondů, kde tato vazba neexistuje.

Kapitola 1a: Konkurenceschopnost pro růst a zaměstnanost

Přeloženo z eurospeaku: Dotace vybraným firmám na školení, na zavádění nových technologií, programy školení příslušníků menšin, apod. V zásadě jde o nespravedlivý systém dotací spojený s vysokou neefektivností a korupcí. Dotace dostávají vybraní podnikatelé a nedostávají je ostatní.

Tyto dotace nejsou přerozdělovány podle kritéria chudoby regionu, ale podle jiných kritérií. Tyto prostředky mají narůst více než dvojnásobně z méně než 8 % rozpočtu na více než 16 % rozpočtu. Ačkoliv v odůvodnění kladení důrazu na tuto podkapitolu se to hemží pojmy jako Lisabonská strategie a konkurenceschopnost, jde jednoznačně o snahu současných zemí EU zvrátit současná pravidla přerozdělování ve svůj prospěch – navýšit prostředky, na které budou mít nárok i subjekty v bohatých státech EU. Zástupci ČR by měli být ostražití vůči všem snahám převádět prostředky na jiné dotace na úkor kohezních fondů, např. vůči snahám zřídit Growth Adjustment Fund pro země s nízkým ekonomickým růstem[7].

Tabulka 1: Kapitola 1a: Konkurenceschopnost

Graf 2. Vývoj výdajů na kapitolu 1a: Konkurenceschopnost

Kapitola 1b: Soudržnost (Koheze)

Přeloženo z eurospeaku: Dotace chudším regionům. Nárůst v kapitole Konkurenceschopnost, kde přidělení není vázáno na velikost HDP regionu, byl na úkor této kapitoly Soudržnost, kde je přidělení dotací vázáno na velikost HDP regionu nebo země.

Tabulka 2. Kapitola 1b - Soudržnost

Graf 3. Kapitola 1b Soudržnost

V této kapitole Komise navíc zdůrazňuje, že nárok na finance v rámci podkapitoly "Konvergence" by měl trvat i pro země, které nebudou plnit kritéria procenta průměru HDP, které ale jsou "postiženy" "statistickým efektem" (str. 16). Jde o požadavek současných čistých příjemců, kteří nehodlají o finance přijít jen kvůli tomu, že do EU vstoupily chudší země a "statisticky" snížily průměr HDP.

Komise navrhuje rozdělit explicitně kohezní fondy mezi staré a nové země tak, že by staré země měly v období 2007-2013 čerpat 51,7 % kohezních fondů (174 mld euro), zatímco nové členské země 48,3 % kohezních fondů (162 mld euro).

Kapitola 2: Ochrana přírodních zdrojů

Přeloženo z eurospeaku: Dotace do zemědělství. Celkové dotace v této kapitole mají klesat z 42,8 na 36,5 % výdajů rozpočtu, ale pouze za předpokladu, že evropská ekonomika poroste tempem 2,5 % ročně. Politická dohoda Německa a Francie totiž zajišťuje, že objem zemědělských dotací zůstane zachován (v reálném vyjádření) minimálně do roku 2013.

Tabulka 3: Kapitola 2 - Ochrana přírodních zdrojů

Graf 3. Vývoj výdajů v kapitole 2: Ochrana přírodních zdrojů

V zájmu ČR je, aby docházelo k poklesu zemědělských dotací. ČR doplácí na neefektivní systém evropských zemědělských dotací, který zdražuje potraviny a stojí daňové poplatníky spoustu peněz.

Kapitola 3: Občanství, svoboda, bezpečnost a spravedlnost

Přeloženo z eurospeaku: federální ministerstvo vnitra. V rámci této kapitoly se předpokládají zejména výdaje na společnou azylovou politiku a ochranu hranic. Komise předpokládá vytvoření "evropských pohraničních sil". Předpokládá se i zřízení a financování Evropské policejní školy. Navrhují se kvóty, aby v národních policejních sborech sloužilo 10 % důstojníků, kteří projdou touto školou a aby 60 % policistů prošlo skrze další školení této evropské policejní školy[8]. Tuto infiltraci europeismu do policejních složek státu je nutné odmítnout.

Do této kapitoly je zahrnuto i "založení sítě muzeí, oper a dalších kulturních institucí", "vyškolení 35 000 evropských audiovizuálních profesionálů" a "zvýšení podílu evropských filmů na celkové produkci na 20 %". I tato kulturní politika EU je v rozporu s proklamovaným principem "subsidiarity". EU by neměla používat naše peníze na budování celoevropské sítě oper a muzeí a uplácení filmových tvůrců.

Tabulka 4. Kapitola 3 - Občanství, svoboda, bezpečnost, spravedlnost

Kapitola 3: Občanství, svoboda, bezpečnost, spravedlnost

Kapitola 4 - EU jako globální partner

Přeloženo z eurospeaku: federální ministerstvo zahraničí a obrany. Tato kapitola zahrnuje dotace kandidátským zemím, dotace do oblastí zájmu EU (např. dotace Palestinské samosprávě), financováni akcí na Balkáně či Africe. EU předpokládá nárůst těchto peněz na obrovských 10 % rozpočtu.

Tabulka 5: Kapitola 4 - EU jako globální partner

Graf 3. Plánované výdaje na kapitolu 4 - EU jako globální partner

ČR je malá země bez velmocenských ambicí, tyto výdaje nesou pro ČR dvojí riziko: 1) mohou být používány v rozporu s našimi národními zájmy nebo neutrálně vzhledem k našim národním zájmům (= pro nás neefektivně), 2) každý eurocent vydaný na vnější politiku EU je na úkor vnitřních dotací. Platí, že čím více peněz jde na vnější politiku, tím méně peněz zbude pro ČR na dotacích.

3. Závěr

Většina evropských dotací je spojena s obrovskou administrativní náročností, jsou to peníze, které v konečném důsledku narušují rovné ekonomické prostředí a jsou tudíž ekonomicky škodlivé. Navíc jsou v hrubém protikladu s proklamovaným principem subsidiarity, podle něhož by EU měla kontrolovat jen to, co je efektivnější provádět na celoevropské úrovni. Ani regionální dotace ani zemědělské dotace tomuto principu nevyhovují. Nezanedbatelný je i politický aspekt. Není rozumné usilovat o maximalizaci dotací jen pro to, abychom jako ČR byli v plusu. Evropské dotace vytvářejí zájmovou skupinu závislou na evropském přerozdělování. Posilování této skupiny by komplikovalo do budoucna možnost systém evropských financí napravit.

Vzhledem k neefektivnostem systému evropských financí by pro Českou republiku bylo lepší, kdyby nemusela do EU žádné peníze platit a za to se vzdala práva žádat o evropské dotace. Koneckonců Česká republika má do roku 2006 vyjednán systém rozpočtových kompenzací, díky němuž se část peněz odevzdaných ze státního rozpočtu do Bruselu z Bruselu vrací zpět do státního rozpočtu, aniž by se o ně muselo žádat a předkládat komplikované projekty. Vyjednání těchto kompenzací jen dokládá, že i pro současnou českou vládu by bylo lepší, kdyby peníze zůstaly v ČR a nemuselo se o ně následně žádat.

Je tedy realistické, aby ČR vyjednala opci "nic neplatit a o nic nežádat"? Žádná země sice takovou opci zatím vyjednánu nemá, ale existuje precedent s "britskou slevou" i precedent rozpočtových kompenzací pro ČR a Polsko do roku 2006. Je navíc docela možné, že by ostatní země na takový případný návrh ze strany ČR kývly, vzhledem k tomu, že se obávají, že by ČR mohla čerpat z EU více, než kolik do EU platí. Náš příspěvek na administrativní náklady by tak byl pokryt z výnosu z cel, která ve prospěch EU platíme v cenách zboží dováženého ze zemí mimo EU. Kdyby ČR o takový model usilovala, mohl by se stát vzorem i pro ostatní státy a EU by tak nakonec mohla zcela dospět k odbourání neefektivního systému dotací.

Prameny:

• Allocation of 2003 EU operating expenditure by Member State. European Commission, September 2004.
• Policy challenges and Budgetary means of the Enlarged Union 2007-2013. European Commission, 10.2.2004.
• Financial Perspectives 2007 – 2013. European Commission, 14.7.2004.
• The calculation of the rebate. European Commission, 3.3.2000.

[1] Komise navrhuje výjimečně a naposledy sedmiletý rámec než přejde zpět na pětiletky (Návrh Finanční perspektivy, str. 34), a to zejména pro to, že byl již dříve dohodnut rámec pro zemědělské dotace právě do roku 2013.

[2] Přepočítáno podle publikace Evropské komise "Allocation of 2003 operating expenditure by member states".

[3] Cla vybíraná Evropskou unií – placená občany členských zemí v cenách zboží – představují zhruba 10 % rozpočtu EU.

[4] Např. u ambiciózního plánu transevropských dopravních sítí se podíl EU navrhuje na max. 20 %. EU by tak po členských zemích chtěla navíc čtyřikrát tolik, kolik by činily peníze formálně přerozdělované přes Brusel.

[5] Např. jedna zpráva Evropské komise uvádí, že program podpory vzdělávání Leonardo da Vinci má na národní úrovni administrativní náklady 18 % přerozdělených prostředků. Z údajů o administraci tohoto programu v ČR vyplývají administrativní náklady přesahující 100 % přerozdělených prostředků.

[6] Např. Potravinářská komora ČR odhadla náklady na přizpůsobení potravinářských provozů evropským směrnicím a nařízením na 20 mld. korun. Obce musí platit desítky miliard za nové čističky vod, kompenzace za omezení vlastnických práv v evropských chráněných oblastech Natura mají stát Českou republiku téměř miliardu ročně, atp.

[7] Str. 36 Návrhu Finanční perspektivy

[8] Str. 20 Návrhu Finanční perspektivy

Petr Mach, Centrum pro ekonomiku a politiku