přepisy přednášek

VYŠLO KNIŽNĚ:

Sborník č. 29 "Daňová konkurence"

88 stran, brožovaná vazba
vyšlo: leden 2004
cena: 70,- Kč

Struktura příspěvku je následující. V první části popíši současný stav daňového systému na Slovensku. Ve druhé charakterizuji rovnou daň jako cíl daňové reformy. Ve třetí části se zabývám potřebou stabilizovat veřejné finance. Čtvrtá část rozebírá parametry daňové reformy. V páté jsou analyzovány fiskální důsledky daňové reformy. Šestá část přináší závěr.

1. Současný stav daňového systému na Slovensku

Na Slovensku dnes platí 25 % sazba daně z příjmů právnických osob, existuje progresivní zdanění fyzických osob v pěti pásmech se sazbami 10 %, 20 %, 28 %, 38 %. U právnických osob je problém velká složitost systému, velké množství výjimek, speciálních sazeb atd. Daň z přidané hodnoty na Slovensku dnes existuje ve dvou pásmech 14 % a 20 %, tato pásma jsme sblížili od 1.1.2003 z původních sazeb 10 % a 23 %.

Základní slabinou dnešního daňového systému je nestabilita. Dochází často k novelizacím daňových zákonů. Například zákon o dani z příjmů, který platí v zásadě od 1.1.1993, byl za dosavadní období novelizovaný 32x. Novelizace byly dány dvěmi základními motivy: najít dodatečné zdroje veřejných financí a omezit daňové úniky. Problém spočíval v tom, že neustálými novelizacemi postavenými na špatných základech se stávalo, že dvě díry se zalepily, ale mnoho dalších vzniklo.

Takto vznikl nový, složitý a nestabilní daňový systém, který se stával stále komplikovanějším. Důkazem toho je skutečnost, že zatímco zákon o dani z příjmů měl v roce 1993 11 tisíc slov, dnes má slov 44 tisíc. Rovněž z těchto důvodů se současná vláda shodla na změně daňového systému a v programovém prohlášení jsme naznačili, i jakým směrem ho chceme měnit.

2. Rovná daň jako cíl daňové reformy

Programové prohlášení deklaruje potřebu zpřehlednění a zjednodušení daňové soustavy, deklaruje přesun daňového těžiště z přímých daní na nepřímé daně, dále potřebu omezit daňové úniky, zabezpečit přísný, spravedlivý a efektivní výběr daní. Rovněž programové prohlášení obsahuje tezi o sjednocení DPH na jednu sazbu ještě před vstupem Slovenska do EU. Rovněž zmiňuje potřebu zavedení rovné daně.

Diskuse o rovné dani začala probíhat již před volbami, kdy jedna ze čtyř koaličních stran ve svém volebním programu deklarovala cíl zavést rovnou daň na úrovni 14 %. Problém tohoto návrhu spočíval v tom, že nebyl podložen hlubšími analýzami a propočty fiskálních důsledků. Proto moje pozice resp. strany, kterou reprezentuji v té době byla taková, že jsme podporovali myšlenku rovné daně, ale zdůraznili jsme nutnost analyzovat tento institut a analyzovat samozřejmě i jeho fiskální důsledky. Po sestavení vlády jsem zřídil pracovní komisi a začali jsme intenzivně pracovat. Naše analýzy a odhady ukázaly, že právě zavedení rovné daně nejlépe a nejefektivněji naplní záměry programového prohlášení.

Při daňové reformě vycházíme z principů spravedlnosti, neutrálnosti, vyloučení duplicity zdanění, jednoduchosti a jednoznačnosti a efektivnosti daňového systému. První princip zřejmě bude jinak vnímán středopravicovými stranami, jinak stranami levicovými. Vzhledem k tomu, že vládní koalice je v tomto volebním období homogenní, tvořená středopravicovými stranami, vytváří to možnost reformy daňového systému při chápání spravedlnosti jako rovnosti příležitostí, což rovná daň naplňuje.

3. Stabilizace veřejných financí

Za klíčový záměr programového prohlášení považuji snižování deficitů veřejných financí a upevňování makroekonomické stability, urychlení institucionálních a strukturálních reforem. Výsadní postavení má snižování deficitu veřejných financí v souvislosti se vstupem do EU, ale i se vstupem do měnové unie. Avšak analýzy, kdy vstoupit a zda je to výhodné udělat co nejdříve, jakmile jsou splněna konvergenční kritéria či je lépe počkat, ještě probíhají. V každém případě vstupem do EU na sebe každá země s výjimkou dvou se zvláštním režimem – Británie a Dánska - přebírá i závazek vstupu do měnové unie.

Stabilizace veřejných financí je poměrně náročný proces i z politických ohledů takovéhoto procesu. Výchozí pozice je deficit veřejných financí v loňském roce 7,2 % HDP. V programovém prohlášení jsem deklarovali záměr snížení deficitu veřejných financí v tomto volebním období na 3 % HDP, abychom splnili maastrichtská kritéria. To znamená potřebu poměrně razantního snižování.

V roce 2003 jsme v Parlamentě schválili rozpočet a ostatní rozpočty veřejných financí s předpokládaným deficitem 5 %. Pro příští rok jsem připravil a předložil do vlády východiska státního rozpočtu s předpokládaným deficitem 3,4 %. Vycházím z toho, že politický cyklus platí a že by nebylo ani moudré, ani možné snižovat deficit veřejných financí ve volebním roce, proto jsem zvolil přístup ke snížení na 3,4 % k roku 2004 a na 3 % už do roku 2005. Z těchto východisek a předpokladů musí vycházet i výpočty fiskálních důsledků připravované reformy.

4. Parametry daňové reformy

Připravovaná reforma spočívá v zavedení rovné daně z příjmů na úrovni 20 %, zavedení jednotné sazby DPH také na úrovni 20 %, přičemž chci zdůraznit, že nebylo záměrem, aby tyto sazby byly stejné.* Dále navrhujeme zrušení tří daní - daně z převodu nemovitostí, z dědictví a darování, zrušení daní z dividend, dále změnu daně z nemovitostí tak, aby byla placená ze skutečné tržní hodnoty. Zrušení daní vycházejí z principu vyloučení duplicity zdanění a z principu, že chceme zdaňovat buď příjem nebo majetek či spotřebu. U "trojdaně" se jedná o dvojnásobné zdanění, stejně tak jako u dividend, které byly zdaněny již při dani z příjmů.

U daně z příjmů fyzických osob navrhujeme zdanění 20 % a zároveň nechceme zvyšovat daňové zatížení žádných skupin obyvatelstva. Navrhujeme poměrně výrazné zvýšení odpočitatelné položky nezdanitelného základu z dnešních 38 tisíc korun na daňového poplatníka na 84 tisíc korun. To vlastně znamená zachování progresivity zdanění pro nízké příjmové skupiny, křivka je zpočátku strmá a při středních a vyšších příjmech se stává plochou resp. rovnou.

Lidé, kteří mají roční příjem menší než 84 tisíc korun, neplatí vůbec daň z příjmu, poté se platí pouze z rozdílu mezi příjmem a odpočitatelnou položkou. Snižuje to daňové zatížení nízko-příjmových skupin. Pro ilustraci: člověk, který vydělal 100 tisíc ročně, tedy zhruba 8000 měsíčně doposud platil daň při 10 % sazbě 6 200 korun, při nově navrhované sazbě zaplatí 3 200 korun. Samozřejmě se snižuje výrazně i daňové zatížení vyšších příjmových skupin.

5. Fiskální důsledky

Při odhadech fiskálních důsledků takovéto reformy vždy pracujeme s určitými riziky a jistou mírou neurčitosti. Požádali jsme nezávisle na sobě více institucí o vypracování odhadů fiskálních důsledků (jednalo se o dvě instituce Ministerstva financí a dvě výzkumné slovenské instituce a jedna speciální mise MMF). Odhad důsledků při 20 % rovné dani a 20 % DPH oproti dnešnímu stavu se pohyboval od mínus 2,5 miliardy korun do plus 9,3 miliardy korun. Z tohoto poměrně širokého rozsahu jsme pracovali s číslem plus 2 miliardy, což je méně než aritmetický průměr a méně než průměr třech středních hodnot očištěný o dvě krajní hodnoty.

Z fiskálního hlediska pro rok 2004, který má být prvním rokem platnosti daňové reformy, nepředpokládáme změnu daňových příjmů, ale předpokládáme, že se změní struktura příjmů. Tedy, že bude menší podíl příjmů z přímých daní a větší podíl příjmů ze spotřebních daní a DPH. Považuji za nerealizovatelné politicky i prakticky zároveň razantně snižovat deficit, jak činíme, a snižovat podíl daňových příjmů na HDP. Chceme zachovat nebo dokonce mírně snížit podíl daní v období let 2002/03/04 a zároveň zavést tuto daňovou reformu, která by měla i své fiskální efekty.

Předpokládáme fiskální neutralitu z hlediska celkových daňových příjmů v prvním roce působení, tedy v roce 2004. V tomto odhadu nejsou zohledněné ani nepřímé efekty, které také očekáváme. Nepřímé efekty se projevují zejména v prorůstových impulsech, ve zvýšení ekonomické aktivity, zvýšení přílivu investic a ve zvýšené tvorbě pracovních příležitostí a ve vyšším a udržitelném tempu ekonomického růstu.

Očekáváme také výrazné efekty ve snížení daňových úniků. Nižší sazba znamená nižší motivaci unikat daňové povinnosti a rovná daň pomáhá zjednodušit daňovou legislativu. Nejvíc příležitostí pro daňové úniky nabízí složitý zákon, který je nepřehledný s množstvím sazeb a výjimek. Dnešní slovenský zákon o dani z příjmů obsahuje 99 výjimek, má 19 položek, které nejsou součástí daně a 66 různých osvobození od daně a 21 různých sazeb daně. Předpokládáme, že zavedením rovné daně se vytvoří podmínky pro zjednodušení a kontrolu celého systému.

Prozatím se jedná o návrh Ministerstva financí, není jednoduché prosadit tento návrh a diskuse, která probíhá na Slovensku není jednoduchá. Ozývají se hlasy i z vládní koalice, které nezpochybňují potřebu daňové reformy, ale problematizují například 20 % DPH, požadují, aby byla nižší. Avšak každé procento DPH znamená v našich poměrech 6 miliard korun výpadku, u daní z příjmů je to 2,1 miliard korun.

Návrh je založen tak, aby změny byly uskutečněny s přijatelnou mírou fiskálního rizika. Pokud se ukáže, že tento přístup byl příliš opatrný, tak samozřejmě stále existuje prostor pro další snižování těchto sazeb. Posuzování míry rizika je rozdílné, například MMF vyzývá spíše k opatrnosti, abychom rozložili reformu nejméně na dva roky. Vyzývají nás, abych přijali nejprve zákony o nepřímých daních, které zvyšují příjmy, a poté zavedli rovnou daň. Nemyslím si, že to je dobré řešení a chci přesvědčit své koaliční partnery, abychom to udělali v jednom kroku od 1.1.2004.

6. Závěr

Dnes je již dostatek těchto empirických důkazů, které potvrzují, že systém rovné daně je jednoduchý a přispívá k rychlejšímu ekonomickému růstu. Na důkaz uvedu příklad Estonska, které zavedlo rovnou daň v roce 1995 s účinností od roku 1996, v té době mělo Estonsko HDP na obyvatele v paritě kupní síly o 30 % nižší než Slovensko, dnes je to již jen 12 %. Netvrdím, že pouze rovná daň přispěla k rychlejšímu udržitelnému ekonomickému růstu.

V jedné studii Institutu Alexise de Tocquevilla se porovnává hospodářská výkonnost 89 zemí světa. Země, které zavedly rovnou daň nebo podobný princip, rostou v posledních 10-15-ti letech dvakrát rychleji než země, které mají složitější daňové systémy. Rozvojové země, které zavedly rovnou daň, rostly čtyřikrát rychleji. Rovná daň je daní budoucnosti.

* Od ledna 2004 platí na Slovensku rovná daň z příjmu a ze spotřeby ve výši 19 % (pozn. ed.)

Ivan Mikloš, ministr financí a místopředseda vlády Slovenské republiky