přepisy přednášek

VYŠLO KNIŽNĚ:

Sborník č. 7 "Rovná daň"

0 stran, brožovaná vazba
vyšlo: prosinec 2000
cena: 50,- Kč

Co rozumíme pojmem rovná daň? Rozumíme tím komplexní daňovou reformu, která by měla nahradit velmi komplikovanou daň z příjmu právnických osob a daň z příjmu fyzických osob a mohla by, a tam je velký otazník, nahradit případně i daň z přidané hodnoty. Současný daňový systém je velmi složitý a nepřehledný. Původně jsem chtěl na tomto místě uvést podrobnou strukturu daně z příjmu, ale uvedu jen hlavní charakteristiky různých osvobození, úlev, odchylek a výjimek (podrobný přehled je v příloze), které zákon o dani z příjmu obsahuje:

Příjmy, které nejsou součástí základu daně.........11 položek,
Nezdanitelné části základu daně.........26 položek
Osvobození od daně.........57 položek
Zvláštní sazby daně.........34 položek

Výše uvedená čtyři čísla – 11, 26, 57 a 34 – jsou postačitelným dokladem toho, že výchozí situace, tzn. současná podoba zákona o dani z příjmu právnických i fyzických osob, je opravdovou džunglí. Zajímavé by např. bylo zjistit, jaká část posluchačů se skutečně v těchto položkách dobře vyzná a orientuje a byla by schopna vypočítat si svou vlastní daň. Dovolím si vyslovit hypotézu, že přestože je tady dnes shromážděna finanční elita národa, tak to stejně nebude většina – a jak to tedy asi vypadá ve zbytku společnosti...

Tato džungle a nepřehlednost má samozřejmě řadu negativních důsledků. Nepřehlednost vytváří prostor pro daňové úniky. Nepřehlednost znamená složitou a nákladnou správu, tzn. velmi mnoho velmi inteligentních finančních úředníků musí tuto daň spravovat. V zásadě je problém takové množství velmi inteligentních úředníků vůbec sehnat. Že v takovém systému dochází k velkému zkreslování cenové informace, a že hlavně taková daň z příjmu v konečném důsledku omezuje možný ekonomický růst, je nasnadě.

Součástí současného systému daně z příjmu je progresivnost, která vytváří propagandistickou iluzi, že čím více někdo vydělává, tím více má být potrestán vyšší sazbou. To je ale hodně velký populismus a pokrytectví, protože právě nepřehledná spleť oněch doplňkových úlev, výjimek a odečitatelných položek, které se většinou týkají právě osob s vyššími příjmy, velmi pozměňuje průběh křivky závislosti velikosti daně na výši příjmu. Taková křivka by byla velmi složitá a nepřehledná a její sestrojení by bylo záležitostí samostatné vědecké práce. Dnešní daň z příjmu je tedy jakýsi pokrytecký a populistický systém, ve kterém se skrývá ve skutečnosti mnoho subvenčních titulů, které se pokouší motivovat k tomu či onomu, a to všechno deformuje přehlednost daňového systému, činí tuto daň nevypočitatelnou a tedy i nevybíratelnou.

Co se pokouší koncept rovné daně zavést? Pokouší se odstranit všechny ty nedostatky, které jsem uvedl. Pokouší se vytvořit systém, ve kterém si každý bude moci vypočítat, jaká je jeho skutečná daňová povinnost. Každý znamená nejen občan – daňový poplatník, ale také daňový úředník. Daň založená na jediné daňové sazbě pro všechny typy subjektů by samozřejmě znamenala výrazné zpřehlednění celé soustavy, ale také její větší spravedlnost, protože jedna sazba pro všechny typy příjmů a všechny typy subjektů by byla nejvíce motivující, nejvíce spravedlivá, snadno spočitatelná, proto v nákladech levná a v konečném efektu pro celou společnost motivující. To jsou základní charakteristiky, které tento koncept provázejí.

Otázkou zůstává, zda by zavedení rovné daně mělo být provázeno zrušením současné daně z přidané hodnoty. Ačkoliv by to bylo nepochybně teoreticky správné, obávám se, že prostředí, ve kterém se nacházíme – tzn. očekávaný vstup ČR do EU, tuto teoreticky správnou myšlenku trochu zpochybňuje. Realističtější je, aby rovná daň směřovala výhradně k náhradě daně z příjmu právnických a fyzických osob. Naši ambici nahradit rovnou daní i DPH musíme omezit z důvodů, které jsem naznačil – existence DPH v celé EU. V této souvislosti, když zmiňuji EU, mi dovolte mírnou odbočku. Já se domnívám, že vzhledem ke zkušenostem se zavedením společné měny zvítězí v dohledné době i v EU myšlenka konkurence daňových systémů. Nezvítězí-li tedy myšlenka jednotného daňového systému, a kdyby se nám současně v České republice podařilo prosadit rovnou daň nebo se k ní alespoň přiblížit, zvýšila by se výrazně konkurenceschopnost ČR, protože právě v konkurenci daňových systémů by byla ČR postavena na přední místo.

Musím-li vyjít z toho, že v ČR není Parlament obsazen poslanci, kteří by věděli, že zprůhlednění, snížení a zlevnění daní je ústřední myšlenkou pro ekonomický růst, že v naší zemi naráží snižování a zjednodušování daní na velké politické problémy, dospívám k závěru, že bychom se měli soustředit na dílčí kroky, které směřují ke konceptu rovné daně. Jejich výhoda je, že je můžeme dělat hned a to bez ohledu na to, kolik přátel jednoduchých a efektivních daní v této době na naší politické scéně je. Můžeme tedy snižovat daňovou progresi, můžeme odstraňovat výjimky a speciální úlevy, můžeme snižovat sazby, můžeme sbližovat hodnoty u sazby z DPH a můžeme se pokoušet o rušení odpisů. Jak jste možná zaregistrovali, je v současnosti projednávána novela, která u nehmotného majetku odpisy ruší. Kromě toho víme, že zavedení rovné daně by zvýšilo základ pro výpočet daně a při snížené sazbě by to nakonec nevedlo k výrazně nižším příjmům státního rozpočtu. Součástí konceptu rovné daně je i myšlenka omezovat výdaje státního rozpočtu a tím vytvářet prostor pro radikálnější kroky směrem k jejímu zavedení.

Při diskusích o rovné dani bývá její podstata často diskvalifikována úvahou, že skupiny obyvatel s nižšími příjmy by byly v důsledku zavedení této daně nějakým způsobem handicapovány či postihovány. Dovolte mi v této souvislosti doplnit, že právě současný složitý systém zvýhodňuje občany s vyššími příjmy a onu proklamovanou progresivnost dosti zkresluje. Za druhé bych chtěl dodat, že rovná daň by byla uplatňována až od určité částky. Jinak řečeno, v jejím systému by existovala jediná odpočitatelná položka, od které výše by se uplatňovala právě ona jednotná sazba. Stojí však za úvahu, zda se v rámci tohoto odvážného kroku nepokusit ještě o jeden možná ještě odvážnější krok, a tím je zavedení druhé složky konceptu rovné daně – tzv. negativní daň.

Negativní daň by nahrazovala současný systém sociální podpory, který obsahuje velké množství dílčích dávek. Koncept tzv. negativní daně je vlastně zahrnutím celkové podpory obyvatele od státu do daňového systému. Představíte-li si graf, kde na ose x jsou od nuly rostoucí hrubé příjmy občanů, pak zdanění občana začíná na ose x od výše uvedené odečitatelné položky, roste lineárně se směrnicí předpokládané sazby asi kolem 20 %. Přímka směrem do záporných hodnot daně je vlastně zobrazením výše dávky vyplácené státem občanovi v závislosti na hrubém vlastním příjmu. Průsečík přímky s osou y by měl v absolutní hodnotě být zhruba roven životnímu minimu, tj. výši sociální dávky při nulových vlastních příjmech občana. Všechny korunové údaje uvedené na obrázku jsou pouze orientační. O hodnotách kritických bodů a směrnic bude jistě vedena obsáhlá debata.

Při zavedení tohoto doplňku rovné daně – negativní daně – by došlo opět k výraznému zprůhlednění a zjednodušení jiného velmi nepřehledného systému – systému sociálních dávek. Zavedení konceptu negativní daně není podmínkou uplatnění rovné daně, je to jen uplatnění téhož principu. Zatímco rovná daň je přímka od jediné odečitatelné položky směrem doprava, ona záporná daň je přímka s jinou směrnicí směřující doleva od této odečitatelné položky směrem k podpoře, kterou by vyplácel stát občanovi.

Tyto koncepty se mohou navzájem doplňovat. Skoro bych řekl, že jeden je odvážnější než druhý. Bude tedy záležet na tom, jaké budou možnosti tyto koncepty u nás prosadit. Myslím, že jsme dali najevo, že to myslíme vážně, a tento seminář je důkazem, že tyto myšlenky jsou do detailů promýšleny a že v případě dostatečné politické podpory jsou i realizovatelné.

Děkuji za pozornost