ENEN CZE
===

přepisy přednášek

Václav Klaus: Prameny práva

seminář Principy práva, 24.05.1999, Národní dům na Vinohradech

publikováno: 11.02.2002, čteno: 3×

 

VYŠLO KNIŽNĚ:

více informací o publikaci

Sborník č. 1 "Ekonomika, právo a politika"

182 stran, brožovaná vazba
vyšlo: srpen 1999
cena: 50,- Kč
===

Vážení přátelé, vím, že je to ode mě téměř drzost, abych vystupoval mezi slovutnými právníky, ale na úvod bych snad řekl, proč tento seminář vznikl, a tím naznačím problém, kterým procházím. Tento seminář vznikl proto, že pan prof. Cepl před třemi měsíci poslouchal mou přednášku ve Všehrdu na Právnické fakultě, a že řekl, že by chtěl polemizovat s některými mými tezemi tam vyslovenými. Nabídl jsem mu, že uděláme seminář CEPu, že já budu poslouchat, s čím polemizuje, a že budu replikovat. Musím se však přiznat, že jsem to dnes v jeho vystoupení neobjevil. To je první teze, kterou bych chtěl nastolit. Druhá teze, proč si dovoluji vystoupit na toto téma, je to, že si myslím, že je nesmírně třeba, aby docházelo ke komunikaci uvnitř společenských věd. V žádném případě bych to ale nenazýval integrací společenských věd, tím méně interdisciplinárními přístupy, které považuji za nejúčinnější cestu k zničení jakékoli vědy. Všichni víme, že interdisciplinaritu obvykle - a z logiky věci - dělali ti lidé, kteří neobstáli ve svém vlastním oboru, a kteří se specializovali na to, že užaslým odborníkům jiného oboru vysvětlovali triviální základy svého vlastního oboru. Pak byli vznešeně označeni za interdisciplinaristy. V sedmdesátých až v devadesátých letech byli velebeni na celém světě, komunistickém i nekomunistickém. Před touto "integrací" společenských věd bych rád varoval. Neaspiruji na to, hovořit o právu zevnitř systému; já bych spíše hovořil zvnějšku. Proto by mě velmi lákalo vědět, jestli existuje nějaký obor, který bych nazval sociologie práva. Kdyby neexistoval, tak si ho, právníci, rychle založte! Je třeba analyzovat právo zvnějšku a já mám strach, že kdykoli se dostáváme do diskusí s právníky, tento pohled naprosto absentuje a mě chybí. Mě právo zajímá, ale zajímá mě právo - mohu-li to říci s určitou nadsázkou - s malým "p" a ne Právo s velkým "P". Neboli, zajímá mě právo na o kousek menší míře abstrakce, než jaká byla předvedena v úvodním vystoupení profesora Cepla. Dokonce musím říci, že "zajímá mě" je málo: já se práva bojím, já se bojím celé řady tendencí, které v něm začínají dominovat. Pokusím-li se extrapolovat dnešní trendy, mám strach, že se dostaneme k beznadějnému světu. Mám pocit, že snad budeme mít licence na všechno. Že budeme mít licence i pro chodce. Obávám se, že obezita může být postavena mimo zákon. Obávám se, že bude nějaký Nejvyšší úřad zdravé výživy, který nám bude přikazovat, co smíme a nesmíme jíst atd., atd. To všechno jsou věci, které mě nesmírně trápí, a proto si kladu otázku, jak vznikají, jak se do právního systému dostávají, kdo a co je tam vkládá. Musím se přiznat, že v tom jsem moc odpovědí v dnešních úvodních dvou vystoupeních nedostal. Táži se, co z toho je samovývojem práva, a co z toho je naopak odrazem z vnějšku, co právo do sebe dostává z okolí. Právě proto jsme položili do názvu dnešního semináře otázku "Prameny práva". Povšiml jsem si, že pro pana prof. Cepla jsou prameny práva buď legislativa, anebo výklady soudců a soudů; neboli mřížka, jakou on se dívá na právo, znamená, že se zaměří na tyto dva body, a takto hledá, odkud to či ono přišlo. My jsme do názvu naší pozvánky napsali "Prameny práva: principy (já bych řekl ideje) nebo zájmy?". To byl pokus dívat se na to jinou mřížkou, a trochu jiným způsobem, a otázky klást jinak. Mě zajímá něco jako autonomnost či neautonomnost práva. Mám pocit, že právníci přeceňují autonomnost práva, a že ji nesmírně přeceňuje zejména veřejnost. O tom např. byla má všehrdovská přednáška. Čekal bych, že zde dnes bude vedena explicitní polemika v tomto směru. Mě ta otázka opravdu trápí; já na ni přesně neumím odpovědět. Když se zabývám např. tím, proč se zoufalým způsobem (a myslím, že v tom bychom si s panem prof. Ceplem rozuměli) detailizuje právo; proč nevystačíme s pár obecnými, abstraktními general laws, s obecnými principy, stále si kladu otázku: je to samovývoj práva? Tlačí nás k tomu právo samo, právníci, jejich systém vzdělávání na právnických fakultách, jejich vliv ve společnosti? Nebo jsou naopak právníci pasivním nástrojem, jsou hříčkou, která místo computeru (který jistě bude jednou umět převést myšlenku v hezkou větičku v tom či onom zákonu), zda jsou opravdu naprosto pasivním instrumentem na převádění nějakých myšlenek do řeči, která je potřeba k tomu, aby to potom mohlo vyjít ve sbírce zákonů. To jsou otázky, které si kladu, a nevím, jestli na ně po dnešku umím lépe odpovědět než bez něho. Dívám-li se na to z obecného vědního, metodologického pohledu, pak bych inklinoval k tezi o endogenizaci práva. Možná, že to není slovník, který by páni kolegové právníci používali, ale podle mě je pokrok vědy obecně v převádění exogenních veličin ve veličiny endogenní: něco neumím vysvětlit, nechávám si to jako zvnějšku danou, exogenní veličinu, a pomocí ní vysvětluji ty zbývající. Pak přijde další generace vědců, a řekne: tahle veličina není exogenní, ta přece má své determinizující faktory, a věda pokročí o kousíček dál, a proto ubývá těch exogenních veličin. To je standardní metodologická úvaha v ekonomické teorii. Možná, že není standardní v právu. Inklinoval bych tedy k endogenizaci práva, tzn. hledal bych výklad, proč vznikají takové či onaké zákony. Vznikají díky určitým reálným společenským faktorům. V ekonomii např. vyrostl nový institucionalismus, nová disciplína, která se pokouší endogenizovat instituce dříve pojímané jako exogenní. Moc bych si přál, aby vzniklo "nové právo" - možná že už je -, které by uvažovalo o této věci podobně. Dvě malé podotázky: Porozuměl-li jsem tomu, vedou se debaty, jestli je právo výlučně vytvářené z původních "normotvorných" principů, jestli je tady jakási "reine Rechtslehre", nebo ne. Druhou věcí je vztah k morálce. Myslím, že to je klasická oblast, kde je komunikace vědních disciplín nesmírně užitečná, protože přece není pravda, že existuje jednosměrná cesta od morálky k právu nebo opačně. Např. my v ekonomii diskutujeme o oborech typu "the economics of crime" (Gary Becker za to dostal Nobelovu cenu), kde ekonomové hledají, proč někdo dělá "crime" a odpovídají, že maximalizuje rozdíl mezi výnosy a náklady a hledá nějaký bod, ve kterém "crime" ještě udělá nebo už neudělá. To je nesmírně plodná oblast uvažování, a nevím, jestli se na právnických fakultách dostatečně vyučuje. A pak mám ještě jeden problém: pan kolega Rychetský zmínil nadnárodní charakter problematiky přenášení smluv z jedné země do druhé. Mě trápí otázka ohledně nové, univerzální jurisdikce, která vznikla jako ideologická věc v momentě, kdy se bývalí aktivisté human rights najednou dostali do vlád, a začínají nám svět plést a mást způsobem, který nás nesmírně trápí, viz dnešní tragická jugoslávská zápletka. Mě by zajímalo, jak se na tento jev, který - zdá se - hrozí ovládnout naše světy v příštím století, dívají právníci. Já se takového světa bojím.

Z přednesených příspěvků na našich stránkách naleznete:

Cepl Vojtěch: Prameny práva-Nejpraktičtější jsou dobré teorie

Rychetský Pavel: Prameny práva

Komentáře k příspěvku

Počet komentářů: 1, poslední 12.03.2006 12:41

12.03.2006 12:41 | Sociologie práva (Jan Mička)

---
© Centrum pro ekonomiku a politiku 2005-2022
design, kód: Jan Holpuch nejml.
RSS 2.0 RSS ­