přepisy přednášek

VYŠLO KNIŽNĚ:

Sborník č. 19 "Investiční pobídky"

0 stran, brožovaná vazba
vyšlo: červen 2002
cena: 70,- Kč

V souvislosti s udělením Nobelovy ceny roku 2001 za ekonomii Švédskou královskou akademií věd americkým vědcům J. E. Stieglitzovi, G. A. Akerlofovi a A. M. Spenceovi za teoretický přínos v oblasti analýzy trhů s asymetrickými informacemi se znovu dostalo silněji na přetřes do značné míry kontroverzní téma chování a rozhodování ekonomických subjektů v nejistých podmínkách.

Míra neúplnosti zobrazení stavů světa v lidském vědomí je mimo jiné charakteristická pro rozhodovací problémy, týkajících se pojištění. Není tudíž překvapením, že jako názorný příklad situace s asymetrií informace na straně poptávky je v literatuře uváděno a bylo referujícím Dušanem Třískou na listopadovém semináři Centra pro ekonomiku a politiku na toto téma zmíněno postavení klienta pojišťovny. Odůvodnění tohoto tvrzení je založeno na tézi, že individuální ekonomický subjek - klient má nad pojišťovnou informační převahu ohledně míry své vlastní rizikovosti.

Podíváme-li se na problém řešení objektivní rizikovosti ekonomického subjektu pojištěním očima obecné metodologiie věd, pak je pojištění obranou klienta proti finančním důsledkům nahodilé realizace rizik a musíme konstatovat, že rizikovost klienta nelze exaktně apriori kvatifikovat a rovněž vědní disciplíny na podporu rozhodování příliš ekonomickému subjektu při volbě rozhodnutí ohledně pojištění nepomohou. Subjekt je pro tento typ predikce ohledně možné budoucí realizace rizik velmi špatně vybaven, navíc vedle kvantifikovatelných a měřitelných parametrů jsou rozhodovacími komponenty často i prvky z "měkkých" oborů psychologie, sociologie, atd. Z toho plyne, že každý subjekt má svůj individuální vztah k situacím, kdy důsledky rozhodnutí (výši ztráty) volí náhodný mechanismus a má svou pro tyto situace svou individuální funkci užitku. Pokusné zjišťování individuálních preferencí či averzí k riziku naznačuje, že obecně subjekty dávají spíše přednost jisté malé ztrátě - pojistného, před možností velké ztráty - škody.

Obsahem analogického rozhodovacího problému pojišťovny je správné stanovení výše pojistného, vyjadřující apriorní pravděpodobnost finančních ztrát z realizace nahodilosti. Míra informace mezi individuálním subjektem a pojišťovnou je z tohoto úhlu pohledu evidentně rozdílné kvality: je asymetrická ve prospěch pojišťovny. Ta totiž může k matematickému řešení svého problému (kalkulačního modelu) efektivně využít posteriorních pravděpodobností minulých negativních realizací, přitom soubor pojištěných bývá dostatečně velký pro uplatnění statistických zákonů velkých čísel (vzájemné vyrovnávání rizik).

Nutno ještě připomenout, že pojišťovna má ve svých statistikách minulých škodních průběhů již zohledněn fakt, že obecně soubor pojištěných rizik není standardním statistickým souborem, ale souborem rizikovějším (např. v souboru pojištěných důchodovým pojištěním se méně vyskytují ti, kteří se z důvodu horšího zdravotního stavu nedožívají vyššího věku), na tento jev, zvaný antiselkce rizik, pojišťovny reagují vhodnou úpravou kalkulačního modelu a nelze jej považovat za projev asymetrie informace.

Problém má ovšem, kromě těchto objektivních stránek daných stochastikou podstatou rozhodování tohoto typu,i svou stránku subjektivní. Na toto téma Samuelson v knize Ekonomie říká: "Když vlastníci platí protipožární pojištění svého domu, zdá se, jako by se sázeli s pojišťovací společností, že dům shoří. Jestliže neshoří - a je velice pravděpodobné, že neshoří - vlastníci přicházejí o malé pojistné. Jestliže shoří, společnost musí vlastníkům uhradit dohodnutou část škody. Z pochopitelného důvodu, totiž aby se vyloučilo pokušení majitelů domů, kteří jsou ve finanční tísni a mají rádi požární stříkačky a vzrušení, neboli technicky řečeno, aby se vyloučilo morální riziko, jsou nominální hodnoty pojistek často poněkud nižší, než je peněžní hodnota pojištěného majetku."

V těchto souvislostech je ovšem třeba položit otázku, jestli morální hazard a negativní výběr tohoto druhu, proti kterému se pojišťovna v intencích Samuelsona různými konstrukcemi produktu brání, je ještě asymetrií informace ve stylu individuální informace klienta o tom, jaká je míra jeho rizikovosti. Jestliže totiž v mysli klienta definitivně uzraje myšlenka na pojistný podvod, pak již jde o jev, který nastane jistě, není tedy nahodilé povahy a jako takový nemůže být obsahem pojištění a nelze jej ani posuzovat v rámci obvyklých měřítek pojistného vztahu. Kardinální obecná otázka, zda asymetrie informace představuje zneužití či využití informace v rámci dobrovolného smluvního tržního aktu v takovém kontextu zcela ztrácí svůj smysl. Adekvátní je tudíž i řešení ze strany pojišťoven, pokud se o podvodu dozvědí: dotyčný subjekt nedostane náhradu a navíc bude zapsán na černou listinu pojišťoven, čímž se stane napříště nepojistitelným.

Z výše naznačených argementů je implikován názor, že v pojišťovnictví neexistuje asymetrie informace na straně poptávky, tedy na straně klienta. Naopak, na straně nabídky má pojišťovna svůj rozhodovací problém stanovení ekvivalntního pojistného ulehčen okolnostmi, plynoucími z přirozené (stochastické) povahy této ekonomické činnosti. Na straně nabídky může asymetrie informace vzniknout i v případě vstupu na trh nepoctivého pojistitele. V kontextu diskuse, zda asymetrie informace může znamenat natolik vážné selhání trhu, že je nutný státní zásah k obnově rovnováhy, nutno vzít v potaz velké časové zpoždění (několik let), než bude nepoctivý pojistitel "prohlédnut" klienty a než se jejich exodus smithovskou neviditelnou rukou promítne ve finanční zdraví takové pojišťovny. S ohledem na specifika pojišťovnictví se pro takový případ jeví vhodný předvýběr pojistitelů v rámci tržně konformní regulace.

Jaroslav Daňhel, VŠE Praha