přepisy přednášek

VYŠLO KNIŽNĚ:

Sborník č. 10 "Ekonomika, právo, politika"

103 stran, brožovaná vazba
vyšlo: březen 2001
cena: 70,- Kč

Předvídání budoucnosti vždy patřilo k činnostem, kde vzdálenost časového horizontu nepřímo úměrná míře zpětné vazby. Předvídání budoucnosti průmyslových podniků má však charakter projektováni budoucnosti, které u průmyslu na severní Moravě má přirozený časový horizont 10 – 15 let, vyplývající zejména ze životnosti technologického zařízeni. Systémový přístup však musí zahrnovat všechny podstatné prvky průmyslových systémů tedy i prvky prostředí a pracovníky. A pracovníky je nutno připravit ještě o 5 – 10 let dříve.

Budoucnost průmyslových podniku je proto přítomností i budoucností naší Technické univerzity – Vysoké školy báňské.

I když VŠB-TU Ostrava není průmyslovým podnikem, prošla výraznou restrukturalizací v prvé polovině devadesátých let. Ze stovek studentů orientovaných tehdy převážně na uhelný a hutní průmysl zůstaly pro tyto obory sotva desítky a přesto v současnosti má univerzita největší počet studentů v historii. Je to odraz změn k nimž došlo vznikem nových fakult i zavedením nových studijních oborů pro informační technologie, mikroelektroniku, logistické procesy, materiálové inženýrství aj. VŠB-TU Ostrava splňuje mezinárodní a procesní kritéria moderního technického vysokého učení univerzitního typu a je pravděpodobně jedinou vysokou školou v ČR, která může připravit pracovníky pro všechny fáze životního cyklu materiálu od vyhledávání surovin, výstavby výrobních podniků a zařízení, přes jejich výrobu až po praktické uplatnění včetně propojení technického a ekonomického managementu.

Také bohaté zkušenosti z evropských i mimoevropských regionů ukazují, že vysoké školy v restrukturalizovaných regionech byly iniciátorem, katalyzátorem i spolurealizátorem změn v těchto regionech. Právě vysoké technické školství nejvíce přispívalo k obnově a modernizaci zastaralých technologií, k uplatnění počítačů při řízení procesu a managementu i pro průběžné postgraduální vzdělávání praktiků. Není důvod, aby naše technická univerzita, velmi úzce propojena s průmyslovou praxí, nepůsobila stejně a příznivě neovlivnila novou situaci.

Přes řadu pozitivních změn v průmyslu i ostatních oblastech života České republiky nejsou průmysl a velké průmyslové podniky severní Moravy v dobrém stavu, a proto i při pohledu na jejich budoucnost je nutné si uvědomit řadu rizik. Abychom se vyhnuli pouhé registraci výsledných symptomů, musíme správně najít a pojmenovat příčiny, jež nás k tomuto stavu přivedly. Jsou nejen ve vzdálenější ale i nedávné minulosti.

Prvou příčinou je strukturní provázanost průmyslových podniků, dolů, koksoven, těžké chemie, elektráren a tepláren, hutí, investičního i všeobecného strojírenství a zpracovávajícího průmyslu. Narušení kteréhokoliv článku těchto technologických řetězců znamenalo a znamená poruchu v cele technologické lince.

To dobře věděli naši předkové, kteří velkou část této sítě sdružili pod hlavičkou Báňské a hutní společnosti, která však byla v minulem režimu rozbita. My máme příležitost tuto skutečnost napravit, podniky znovu integrovat, a tím se připojit k celosvětovým trendům fůzí a propojeni v této oblasti průmyslu.

Druhou příčnou je koncentrace průmyslových podniků, jejichž oblast podnikání je Evropskou Unií považována za citlivou oblast (uhlí, ocel aj.) a pro které platí oboustranné zvláštní režimy. Bohužel tato oboustrannost není reciproční, protože pro každou ze zúčastněných stran platí jiný režim. Ať již se týká neoprávněných antidumpingových cel, vývozních limitů, neomezeného růstu dovozu, subvencování atd. Celý problém se redukuje jen na to, zda existuje pro tyto oblasti restrukturalizační studie, nebo ne.

Třetí příčnu lze vidět v podmínkách vytvořených pro průmysl v minulosti státem. Současný finanční stav zejména hutních podniků je špatný: nízká návratnost kapitálu, vysoký podíl půjček, nízký podíl oběžných aktiv, velký podíl pohledávek a závazků. Dosud nejsou dostatečně analyzovány příčiny, které vedly k tomuto stavu podniků. Rád bych viděl západní podnik, který by byl ziskový a v dobrém finančním stavu za obdobných podmínek:

- úroků z bankovních úvěrů ve výši cca 20%

- vzniku podkapitalizované akciové společnosti bez odstátnění oběžných prostředků (splaceni TOZ – trvale obracejících se zásob)

- nenávratných jednorázových ekologických investic z prostředků podniků na základě příliš urychleně zaváděné legislativy o životním prostředí

Případná státní pomoc pak není plněním černé díry penězi, ale napravením chybného či modifikací nedomyšleného rozhodnuti z minulosti. Touto argumentací se nezastávám ani neschopných manažerů, ani nevylučuji případné nečestné postupy, které vedly k neoprávněnému obohaceni jednotlivců a skupin.

Do podobné skupiny příčin patří i situace v obchodu.

Po ztrátě východních trhů následkem rozpadu RVHP se převážná část průmyslových podniků severní Moravy dokázala přeorientovat na trhy zemí vyspělé tržní ekonomiky. K tomu přispěly i mnohokrát zmiňované makroekonomické "polštáře", ale také nelze opominout skok v jakosti a konkurenceschopnosti těchto podniků. Přesto hutnictví i některá další odvětví ztrácejí podíl na domácím trhu. V roce 2000 převážil dovoz výrobků z oceli nad vývozem v hodnotovém vyjádření. Ztráta podílu na domácím trhu není v nedostatečné konkurenceschopnosti odvětví, ale je výsledkem kombinovaného působení zcela jiných, vzájemně propojených faktorů. Jen malá část je ovlivněna obohacením trhu a dodacími podmínkami. Daleko významnější jsou volné dumpingové dovozy z východních zemí a preference nákupu v cizině u podniků v zahraničním vlastnictví. EU brání svá teritoria mnohem účinněji, obdobná pravidla se u nás nerespektují, jsme mnohem liberálnější. To je čtvrtá příčina, znamenající pro budoucnost velkou hrozbu.

Finanční i marketingové problémy vedly k řešením, jež byly více orientovány na přítomnost než na budoucnost. Propouštění pracovníků, omezování investic a mnohdy i likvidace výzkumu a vývoje. Tato pátá příčina se zcela jistě projeví již v nejbližší budoucnosti.

Propouštění pracovníků nevyvolává jen potřebu jejich obtížné rekvalifikace. Je zde skutečný problém systematického vyhledání a financování náhradních a nových aktivit. To vzhledem k finančnímu stavu prozatím nemohou zabezpečovat stávající podniky, řešením není ani pouhá podpora vytváření nových pracovních míst.

Možné High-Tech – špičkové technologie nejsou východiskem pro všechny. Vzhledem k vysoké produktivitě a nákladnému vybavení zaměstnají malý počet vysoce vzdělaných pracovníků a vyžadují poměrně velké pořizovací náklady. Je nezbytné zavést technologie pro průměrné a případně nerekvalifikovatelné pracovníky.

Tam je účelné využít těch návyků, které tito pracovnici měli na zrušených pracovištích např. s činnostmi s vysokými teplotami, na chemických pracovištích, s nebezpečnými látkami apod.

Výzkumu a vývoji je v posledním období, zejména v souvislosti s Národním programem orientovaného výzkumu a vývoje ČR, věnováno hodně pozornosti.

Nezávisle na něm iniciovala VŠB-TU s hutními podniky vznik výzkumného sdružení, které je zaměřeno na financováni a řešení společných výzkumných problémů. Při formulaci výzkumných programů se preferují ty úkoly, jejichž výsledkem je sníženi nakladů, jako např.

alternativní technologie výroby tekutého kovu, zplynováni uhlí a čisté uhelné technologie nebo nové materiály, které znamenají zvýšení přidané hodnoty a zvýšení konkurenceschopnosti. Je významné, že námi definované hlavni směry jsou téměř shodně vyjádřeny i v podkladech EU.

Jaké kroky je třeba podle mého názoru učinit a jaký je můj scénář budoucnosti velkých podniků:

1. Vyjádřím-li se heslovitě, musí se podniky především revitalizovat, restrukturalizovat a dosáhnout potřebné viability. Znamená to provést finanční restrukturalizaci, která se neobejde bez státní pomoci při oddlužení. Dosáhnout potřebné viability podniku však také znamená zvýšit dlouhodobě výnosnost a efektivitu aktiv. To nelze zajistit pouze změnami využití lidských zdrojů a čistě ekonomickými prostředky, do hry musí vstoupit i nová technika z vlastního výzkumu a vývoje.

2. Musí proto dojít i k věcné restrukturalizaci a restrukturalizaci vlastnictví. Věcná restrukturalizace se nemůže soustředit jen na procesy v jednotlivých podnicích, ale musí se využít synergie ze vzniku technologických řetězců a horizontální integrace více podniků. Následná či průběžná restrukturalizace vlastnictví pak znamená dosáhnout vhodné míry outsourcingu činnosti a délky technologických řetězců, volby strategického partnerství a dořešení vztahu k EU.

3. Domnívám se, že i při probíhající restrukturalizaci českého průmyslu zůstane hutnictví jako jedna z částí materiálových technologii významným odvětvím, zabezpečujícím nové materiály. Průmyslové podniky pro jejich výrobu a zpracování se však budou polarizovat do dvou směrů: velkých integrovaných podniků pro velké objemy materiálů, doplněných malými podniky pro speciální materiály a jejich uplatnění. Oba typy podniků podporuje vzdělávací potenciál VŠB-TU Ostrava jak jednotlivými obory, tak jejich vzájemnou synergií.

Dosud příznivý vztah k průmyslové praxi vytváří dobrý zaklad nejen pro vzdělávání mladé generace ale i pro up-grade znalostí absolventů, uplatňujících se dobře na trhu práce včetně zahraničí.

Václav Roubíček, rektor VŠB - TU