Na této stránce najdete chronologicky řazené články představitelů a spolupracovníků CEPu, které vyšly v novinách a časopisech.
Chcete-li vyhledat články ke konkrétním problémům, využijte vyhledávací okénko "vyhledávání na serveru" v levé části této stránky.
předchozí | 56 | následující Jsou zobrazeny články 551-560 z celkových 774
Podle Paroubka "dlužíme určité gesto" těm sudetským Němcům, kteří byli v roce 1938 proti rozbití Československa, jmenovitě má jít podle premiéra o "sociální demokraty, komunisty a katolické kněží". Dále bylo specifikováno, že má na mysli lidi, kteří nebyli odsunuti, ale kteří "raději odešli dobrovolně".
Lidé v Evropské unii, přinejmenším ve Francii a Nizozemí, odmítli evropskou ústavu, což znamená, že tento dokument nemůže vejít v platnost a že v platnosti zůstávají současné smlouvy zakládající instituce Evropské unie.
Poslanecká sněmovna schválila ve středu zvýšení tzv. koncesionářských poplatků ze současných 75 korun na 100 korun a k lednu 2008 až na 135 korun. Občané by tak měli České televizi platit ročně o 1 miliardu více, od roku 2008 až o 3 miliardy více. Současně se postupně sebere České televizi možnost vysílat reklamy.
Výrok premiéra Jiřího Paroubka, že zvažuje zavedení jedné zdravotní pojišťovny, naznačuje, že záměr znárodnit české zdravotnictví myslí vláda skutečně vážně. Když k tomu připojíme děsivou zdravotnickou koncepci, vyhlášku o úhradách za nemocniční i ambulantní péči i pokus propašovat do zákona o regulaci hluku zákaz privatizace nemocnic, zjistíme, že vláda konzistentně zavádí centrální plánování v českém zdravotnictví
Ještě před 48 hodinami by tato debata o Evropské ústavě asi měla standardní průběh, na jaký jsme již řadu měsíců zvyklí. Od zastánců tohoto projektu bychom slyšeli tradiční zdůvodňování, že věcně v podstatě o nic nejde, že se pouze zpřehledňuje a zjednodušuje současná smluvní základna Evropské unie atd. Kritici by byli prezentování jako jacísi exotičtí zpátečníci, nacionalisté a nepřátelé spolupráce evropských národů, nad nimiž se každý rozumný a seriózní politik i občan tohoto kontinentu může pouze shovívavě pousmát, ale vážně je brát nemůže. V horším případě by se jim dostalo, tak jako již mnohokrát, přímých urážek a doporučení či dokonce příkazu k tomuto tématu mlčet, pokud by si snad troufli ve svém přesvědčení setrvat. Tak tomu u nás i v Evropě bylo až do této neděle.
Není-li zahraniční pomoc pečlivě plánována a důsledně spravována, může se snadno stát, že hospodářství příjemce přibrzdí, místo aby jej podpořila. To je případ řady afrických zemí, do nichž už OSN a bohaté země pumpovaly spoustu peněz a k ničemu to nepomohlo. Posílaly hladovým ryby, místo aby je naučily ryby chytat. Otevření hranic a zrušení cel pro vývoz do vyspělých zemí by byla nejlepší politika rozvoje.
První rok členství v EU byl prý úspěšný z hlediska českého zahraničního obchodu. Podle zprávy Českého statistického úřadu vzrostl vývoz za rok 2004 oproti roku 2003 o 23,3 procenta, z toho vývoz do Německa (třetina našeho exportu), vrostl o 21,6 procenta. Politikům tato čísla pomáhají ospravedlňovat vstup do EU: "Již po roce našeho členství lze zodpovědně říci, že česká ekonomika na tom nebyla nikdy lépe!", uvedl např. europoslanec Libor Rouček (Právo 23.4.05).
Ačkoli se evropská ústava po francouzském a nizozemském referendu zdá být mrtvá, politické špičky EU se snaží stále držet dokument při životě. Připusťme na chvíli, že Evropská rada doporučí členským zemím, aby pokračovaly v ratifikaci a podívejme se na jeden z nejvýznamnějších aspektů ratifikačního procesu: je evropská ústava v souladu s českou ústavou?
Francie má v napínavých výsledcích referend svou tradici. Referendum o maastrichtské smlouvě v roce 1992 schválilo tento klíčový dokument těsnou většinou 51 %. Je neuvěřitelné, že budoucnost Evropy na celé další desetiletí závisela na tak těsném výsledku hlasování v jedné, byť poměrně významné zemi. Jako memento dodnes působí referendum v Irsku o smlouvě z Nice, které bylo opakováno, aby se voliči rozhodli "správným způsobem".
Co by se stalo, kdybychom do EU nevstoupili? Především, Vladimír Špidla by se nestal eurokomisařem. Nejspíš by byl dál premiérem, protože by jeho strana neprohrála volby do Evropského parlamentu. Neměli bychom tedy ani 24 českých europoslanců a nemuseli bychom si je platit. Protože by Špidla neodstoupil a nestal by se eurokomisařem, nestal by se ani Stanislav Gross premiérem. Grossův byt by proto nikoho nezajímal. Protože by Gross nebyl premiérem, nemohl by ani podat demisi a premiérem by se nestal Jiří Paroubek. EU tedy zásadně ovlivnila českou politiku – byť těžko říci, zda je pro naši zemi lepší, když je Vladimír Špidla premiérem, nebo když je eurokomisařem.
© Centrum pro ekonomiku a politiku 2005-2024 design, kód: Jan Holpuch nejml. |
RSS 2.0 |