Předmluva
I když irské NE Lisabonské smlouvě zasadilo všem stoupencům centralizace Evropské unie citelnou ránu, nikoli nevýznamná část evropských politiků se pokouší odmítnutou smlouvu křísit. Je proto více než potřebné jít ke kořenům evropské integrace, porovnat Lisabonskou smlouvu s evropskou ústavou a zamyslet se, zda má další ratifikace Lisabonské smlouvy smysl.
Michal Petřík, který již několik let působí jako poradce prezidenta republiky a intenzivně spolupracuje s Centrem pro ekonomiku a politiku, je k takovému úkolu navýsost povolaný. Jeho knížka "Evropa ve slepé uličce", s podtitulem "Lisabonská smlouva a politická unifikace", je originálním příspěvkem do veřejné debaty v naší zemi.
Kniha se člení do šesti kapitol. První část zasazuje Lisabonskou smlouvu do kontextu evropské integrace. Vysvětluje dnešní supranacionální podstatu unie a neúspěšný pokus o prosazení evropské ústavy. Ani Lisabonská smlouva, ani evropská ústava však podle autora nenaplňuje cíle Laekenské deklarace, která je vyvolala.
Druhá kapitola přináší autorovo procedurální desatero. Popisuje vznik a strukturu Lisabonské smlouvy. Klade otázku, nakolik byl naplněn mandát pro mezivládní konferenci. Zkoumá proces ratifikace mezinárodních smluv v ČR.
Třetí kapitola analyzuje klíčové pilíře Lisabonské smlouvy. Vysvětluje z ní plynoucí nadřazenost evropského práva nad národním, zkoumá Listinu základních práv, roli národních parlamentů, změny v orgánech EU (Rada, Komise, Evropský parlament). Kritizuje nebezpečnou překlenovací doložku, doložku flexibility, nové povinnosti členských států a povahu sdílených pravomocí, které se podobají těm ve federálních systémech.
Čtvrtá kapitola rozebírá další změny, které zavádí Lisabonská smlouva do smluvního uspořádání EU. Jde o novou definici obecného hospodářského zájmu, solidaritu u zásobování energií, spolupráci v oblasti dobývání vesmíru a boj proti změnám klimatu. Petřík přesvědčivě vysvětluje Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv, oboustrannou flexibilitu, vypuštění klauzule o zajištění nenarušené hospodářské soutěže ze smluv a upozorňuje na pozoruhodné deklarace v závěru Lisabonské smlouvy.
Pátá kapitola přináší zajímavé případové studie mezi Laekenem a Lisabonem. Zabývá se otázkou referenda při delegování suverenity, realitou vícerychlostní Evropy, vztahem Benešových dekretů a Listiny základních práv. Fundovaně rozebírá ústavní diskusi o Lisabonské smlouvě a vyzdvihuje význam irského NE Lisabonské smlouvě. Klade otázku, zda jsme na Evropské radě 19. – 20. června 2008 opravdu získali výjimku.
Šestá část představuje závěr. V knize nechybí ani přílohy, které načrtávají stávající konstrukce kompetencí EU, rozdělení pravomocí podle Lisabonské smlouvy, konzultativní roli národních parlamentů a v nespolední řadě vybraná prohlášení k ustanovením smluv.
Knížku Michala Petříka "Evropa ve slepé uličce" by si měl pozorně prostudovat každý, kdo se seriózně zajímá o evropskou integraci. Odmítnutí Lisabonské smlouvy v irském referendu představuje příležitost vrátit se k osvědčenému mezivládnímu uspořádání. Evropští byrokraté to budou bohužel brát jako pouhou epizodu, která je nezastaví od pokusů tlačit na další unifikaci kontinentu. Měli bychom se jim sebevědomě postavit.
Václav Klaus
V Praze, 18. července 2008
© Centrum pro ekonomiku a politiku 2005-2024 design, kód: Jan Holpuch nejml. |
RSS 2.0 |