Předmluva
Šedesát let od protidemokratického převratu v Československu v únoru 1948 je výročí, které rozhodně nelze opominout. Komunistický převrat přinesl konec – válkou i poválečným obdobím sice oslabené a neúplné, ale přesto – demokracie. I když byla míra tragédie lidských osudů velmi nestejná, obětí února 1948 jsme byli skoro všichni. Centrum pro ekonomiku a politiku připomíná tyto smutné události novým sborníkem.
Jeho základem v části A jsou texty politiků, pamětníků a historiků. Přetištěn je projev Václava Klause, pronesenýna Pražském hradě 25. února 2008, který připomíná oběti a ztráty února 1948. Předsedkyně Konfederace politických vězňů Naděžda Kavalírová vysvětluje, proč na únor 1948 nesmíme zapomenout. Poslední žijící poslanec předúnorového Národního shromáždění Josef Lesák rozebírá vývoj v Československu na rozhraní dvou epoch nesvobody. V textech historických osvětluje nejprve profesor Filozofické fakulty UK Vladimír Nálevka formování sovětského bloku ve východní Evropě během druhé světové války a po ní. Ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček zkoumá chování bezpečnostních složek, ovládaných více méně komunisty, během osudných únorových dnů. Jindřich Dejmek z Historického ústavu Akademie věd ČR analyzuje únorový převrat 1948 v mezinárodním kontextu. Ředitel Historického ústavu Slovenské akademie věd Slavomír Michálek rozebírá postoje USA a OSN k únoru. Výkonný ředitel Centra pro studium demokracie a kultury a vedoucí katedry politologie na Fakultě sociálních studií MU v Brně Stanislav Balík nabízí úvahu o tom, zda únor 1948 představuje spíše zlom nebo kontinuum. Ladislav Tajovský a Petr Chalupecký z katedry hospodářských a sociálních dějin VŠE zkoumají ekonomické souvislosti února 1948. Zástupce ředitele Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR Jiří Kocián se zabývá rolí nejsilnější české nekomunistické strany, národních socialistů, během komunistického převratu. Michal Pehr zMasarykova ústavu AV ČR rozebírá postoje Československé strany lidové k únoru.
Část B sborníku přináší unikátní dokumentární přílohu, která mapuje jednotlivé únorové dny. Najdeme zde dopis národně socialistických politiků prezidentu Benešovi z 20. února 1948, dopis předsedy vlády Klementa Gottwalda prezidentu Benešovi z 21. února 1948, dopis národně socialistických politiků prezidentu Benešovi z 23. února 1948, dopis prezidenta Edvarda Beneše předsednictvu ÚV KSČ z 24. února 1948, odpověď Klementa Gottwalda prezidentu Benešovi z 24. února 1948, rozhovor Klementa Gottwalda s vedoucími představiteli KSČ z 25. února 1948, společnou deklarace vlád Británie, Francie a USA k únoru 1948 z 26. února 1948, dopis velvyslance ČSR u OSN Jána Papánka generálnímu tajemníku OSN z 10. března 1948, zprávu někdejšího generálního sekretáře národně socialistické strany Vladimíra Krajiny pro britskou vládu o přípravě a průběhu puče v Československu a zprávu někdejšího vyslance ČSR ve Švédsku (a Benešova důvěrníka) Eduarda Táborského o prezidentových postojích a motivech v únoru 1948.
Ztráty individuální, ale i ztráty pro národ jako celek byly nesmírné, i když je žádné statistiky nikdy nemohou vyjádřit. Dá se o nich mluvit, psát, bádat, ale i z toho vzniká jen velmi nedokonalý obraz tragické skutečnosti poúnorové komunistické éry. Události z února 1948 bychom měli pozorně studovat a poučit se z nich. Jedině tak bude existovat naděje, že se již nikdy nebudou opakovat.
Václav Klaus
V Praze, 25. dubna 2008
© Centrum pro ekonomiku a politiku 2005-2024 design, kód: Jan Holpuch nejml. |
RSS 2.0 |