Šárecká 15/29
160 00 Praha 6
tel./fax: +420 283 980 009
e-mail: cep@cepin.cz
www.cepin.cz

CEP: Sborník č. 18 "Benešovy dekrety"

184 stran, brožovaná vazba
vyšlo: červen 2002
cena: 70,- Kč

---

Sborník č. 18/2002, který Centrum pro ekonomiku a politiku rychle a aktuálně vydává, se zabývá citlivým tématem - Benešovými dekrety. Ujištění komisaře EU pro rozšíření, že Benešovy dekrety nebudou součástí předvstupních jednání, není příliš zajímavé. My potřebujeme daleko více, protože lze stěží očekávat, že Benešovy dekrety přestanou být sporným tématem ve vztazích mezi Českou republikou na jedné straně a Německem a Rakouskem, případně Maďarskem na straně druhé i po vstupu do EU.

Protože v poslední době cítíme v otázce dekretů lehkovážný přístup českých médií (s pár čestnými výjimkami), rozhodli jsme se 10. dubna uspořádat seminář "Benešovy dekrety - právní, historický, nebo politický problém". Věříme, že věcná diskuse o dekretech neznamená omezení svobody slova ani názorové plurality, nýbrž naopak skutečné uplatnění svobody myšlení a vyjadřování se.

Profesor František Pavlíček, vedoucí katedry ústavního práva Právnické fakulty UK, se zabýval otázkou dekretální normotvorby. Zdůraznil, že žádný z dekretů se nezabýval přímo odsunem, neboť ten vyplýval z norem mezinárodního práva, především Postupimské konference. Zpochybňování dekretů z Rakouska a Německa lze podle něj chápat jako snahu o změnu poválečného uspořádání v Evropě.

Pracovník historického ústavu Akademie věd Jiří Dejmek, jehož knihu "Československo, jeho sousedé a velmoci ve XX. století" vydanou CEPem jsme na semináři představili, analyzoval postavení německé menšiny v meziválečné ČSR, působení dr. Edvarda Beneše v exilu a některé jeho výroky, které - vytrhávány z kontextu - mohou sloužit k diskreditaci politiky v poválečné ČSR.

Ředitel Centra pro ekonomiku a politiku Jiří Weigl zhodnotil mezinárodní situaci diskuse o dekretech a historickou úlohu Německa jako nejsilnější velmoci v Evropě. Zpochybňování Benešových dekretů není podle něj jen česko-německý, případně česko-rakouský problém, nýbrž týká se i Polska a Slovenska. V konečném důsledku může výsledek diskuse o dekretech předjímat budoucí vývoj v celé Evropě.

V diskusi o dekretech se objevuje obava, že otevíráním tohoto tématu jen oživujeme staré resentimenty a podporujeme nacionalismus. Není to pravda. Toto téma především neotevíráme ze své vůle, ono otevřené je, nesporně ovlivňuje vztahy mezi středoevropskými sousedy a možná i závěrečnou fázi jednání o vstupu do EU. Každý, kdo tvrdí něco jiného, nevnímá realitu kolem sebe dostatečně.

Zcela kategoricky je třeba odmítnout obvinění z nacionalismu. Měli bychom si říci, že existuje problém překladu pojmu "národní zájem" do cizího jazyka. Zatímco v němčině "nationale Interessen" zní poměrně tvrdě (kancléř Schröder např. na summitu v Barceloně prosazoval "německé zájmy", nikoli "německé národní zájmy"), v angličtině působí "national interests" nevinně a je spíše synonymem pro "státní zájmy".

Hovoříme-li dnes o českých národních zájmech, máme rozhodně na mysli jejich anglosaské pojetí, nikoli doslovný německý termín "nationale Interessen". Národní zájmy pro nás znamenají zájmy státu, zájmy občanů České republiky. Odmítáme kmenové či pokrevní pojetí národa, které bylo zdrojem tolika nešťastných konfliktů v dějinách Evropy. Určující je princip občanský, nikoli etnický.

Sborník o Benešových dekretech by byl neúplný, kdybychom do něj nezařadili klíčové historické a právní dokumenty. V části B tak má čtenář možnost prostudovat Mnichovskou dohodu, normy mezinárodního práva po II. světové válce, dekrety presidenta republiky z roku 1945, mezistátní smlouvy mezi ČSSR, SRN a Rakouskem a Česko-německou deklaraci. Za pozornost stojí nález Ústavního soudu ČR o platnosti dekretu č. 108/1945 Sb. z roku 1995.

Věřím, že sborník o Benešových dekretech bude užitečný politikům, novinářům, studentům a dalším zájemcům, kteří chtějí znát dějinný kontext polozapomenutého problému, který dnes překvapivě ožil a ovlivňuje politiku ve střední Evropě. Pokud sborník přispěje k vědomí, že dějiny nelze přepisovat a vytrhovat jednotlivé události z jejich souvislostí a následnosti, budu rád.

Václav Klaus

V Praze, 14. dubna 2002