Šárecká 15/29
160 00 Praha 6
tel./fax: +420 283 980 009
e-mail: cep@cepin.cz
www.cepin.cz

IVK: Stanislava Janáčková: Lesk a bída měnové politiky - Peníze tajemství zbavené?

111 stran, brožovaná vazba
vyšlo: červenec 2015
cena: 100,- Kč

---

Devatenáctá publikace Institutu Václava Klause je z pera naší blízké spolupracovnice, významné české ekonomky - Stanislavy Janáčkové. V Ekonomickém ústavu ČSAV i později během svého působení v České národní bance přispěla do řady knižních publikací a její texty pravidelně vycházely v předních českých i zahraničních odborných časopisech. Jsme rádi, že ve své publikační činnosti pokračovala také v Centru pro ekonomiku a politiku a nyní i v našem institutu. Kromě svých komentářů a kratších analýz k aktuálnímu ekonomickému dění se podílela v prvním roce činnosti IVK na monografii "Česká republika na rozcestí – čas rozhodnutí", v loňském, druhém roce vydala publikaci "Peripetie české ekonomiky a měny, aneb nedejme si vnutit euro".

Otázkami finančními, měnovými a měnově politickými se Stanislava Janáčková zaobírá celou svou odbornou kariéru. Velkou pozornost těmto tématům věnuje v poslední době i náš institut.  Dokládají to mj. poslední dvě publikace: "Pět let řecké krize" a "Spor o měnovou politiku v kontextu devizových intervencí". Četnost výstupů na tato témata je určitě dána odborným zázemím našeho institutu, které tvoří převážně makroekonomové, a logicky k těmto nám blízkým tématům máme potřebu se vyjadřovat častěji. Důvodem naší zvýšené pozornosti je ale zejména jejich aktuálnost a společenská a politická významnost. Euro-americká (nepřesně nazývaná globální) finanční a ekonomická krize více než zřetelně ukázala, jak významnou úlohu – pozitivní nebo negativní – měnová politika v dnešní ekonomice hraje a jaká jsou její omezení. Na to se snaží Stanislava Janáčková předloženým textem reagovat. Činí tak – jak je jejím zvykem – čtivým a srozumitelným výkladem, který je přístupný i laikovi v měnové problematice, aniž by však text ztratil cokoli na odbornosti a exaktnosti.

V první kapitole autorka odkrývá podstatu současných peněz a bankovního systému, jakož i úlohu a postavení centrální banky. Ta je jednou z nejmocnějších politických institucí v každé zemi. Slovo politických dodávám záměrně – centrální banka provádí vlastní měnovou politiku a její kroky významně politiku jako takovou ovlivňují a jsou jí rovněž ovlivňovány. Měnová politika se stala skutečnou reálnou politikou, která má bezprostřední dopad na životy všech občanů, ale je bez adekvátní politické zodpovědnosti a kontroly. To je ostatně vidět na v těchto chvílích vrcholící řecké krizi.

Historický exkurz k základním milníkům měnové politiky ve Spojených státech, v Evropě i v českém prostředí předkládá kapitola druhá. Autorka se explicitně přiklání k friedmanovskému monetarismu a touto optikou kriticky analyzuje minulou i současnou měnovou politiku, zejména režim cílování inflace, který se stal v posledních letech mantrou pro centrální banky ve světě, ale i u nás. V autorčině pohledu je v tomto režimu zcela klíčová absence pozornosti k měnovým agregátům při nastavení měnově politických nástrojů. Toto opomíjení monetární části ekonomiky vede nejen k tomu, že centrální banky nevěnují úvěrovým a cenovým bublinám patřičnou pozornost, ale samy svou politikou mohou cenové bubliny na trzích aktiv vytvářet či stimulovat.

Tak začala i finanční a ekonomická krize let 2008-2009, o které v monetaristické logice pojednává kapitola třetí. Snad ani zarytí keynesovci si dnes nedovolí rozporovat, že politika levných peněz, kterou dlouhá léta americký Fed praktikoval, a přemíra státních zásahů, které stimulovaly neefektivní alokaci zdrojů ve finančním sektoru, byly jednou z hlavních příčin krize. Tato nedávná historická zkušenost a aktuální realita nám ukazují, jak mocné jsou v dnešní ekonomice peníze, peněžní a úvěrová politika a jaké negativní důsledky s sebou může nést její chybné nastavení. Politika levných peněz ale jen odhalila skutečné strukturální problémy americké ekonomiky a zejména defekty systému společné měny – eurozóny.

Měnová politika nefunguje jednoduše symetricky. Účinnost měnové politiky je při léčení krize z povahy dnešního bankovního a finančního systému značně omezená. Novým dilematům a mezím měnové politiky se věnuje kapitola čtvrtá. Centrální banky i vlády používaly při řešení krize standardní postupy fiskální a měnové politiky, které ale nevedly k přesvědčivému oživení, naopak vedly k velkému nárůstu vládních dluhů, k vyčerpání si standardních nástrojů a k bublinám na trzích aktiv. Nestandardní metody, které ještě před několika lety byl v měnové politice tabu, zejména v podobě kvantitativního uvolňování resp. přímého financování vládních dluhů, přes bezprecedentní rozsah také svým efektem nepřesvědčily. Víra v silné pozitivní dopady do reálné ekonomiky se nenaplnila. Možná se touto politikou zabránilo ještě většímu krátko- či střednědobému propadu, ale naopak přinesla obavy z možných dlouhodobých negativních inflačních efektů.

Tento vývoj samozřejmě vybízí k mnoha otázkám. Mělo se uvěřit "velkému umírnění" (great moderation) všech problémů spjatých s cyklickým vývojem ekonomik, který na začátku století v ekonomické obci dominoval? Má se za každou cenu zlikvidovat hospodářský cyklus a zbavit ekonomiku Schumpeterovy kreativní destrukce? Umí měnová politika odstranit či alespoň minimalizovat strukturální, systémové defekty? Není lepší návrat skutečných pravidel do měnové politiky? A nevytváříme si současnou měnovou politikou zárodek další, ještě větší krize? I na tyto otázky Vám text Stanislavy Janáčkové pomůže odpovědět. Přeji všem příjemné čtení.

 

Martin Slaný, Institut Václava Klause

V Praze, 1. července 2015