Česká transformace z doby po roce 1989, zejména její privatizační pilíř a ze všeho nejvíce kupónová privatizace je i dnes zcela legitimním tématem pro odbornou i společenskou polemiku. V rámci této polemiky lze stavět argumenty na různých hodnotových východiscích, lze vycházet z různých ideových zásad, z různého znalostního zázemí. Lze oprávněně klást mnohé otázky, lze se i mýlit, argumenty si vyvracet nebo je přehodnocovat.
Proč ne. Jde o zásadní období našich moderních dějin, které v mnohém vytvořilo základní kontury dnešní reality. Navíc i dnes stojíme v některých ohledech před podobnými otázkami, zejména co se týče krize vztahu státu a jednotlivce. Proto nejde o téma odbyté, ale o téma současné až horké.
Časový odstup od oněch dob by nám měl poskytnout leckteré výhody. Některá rozhodnutí byla dávno prověřena praxí, dnes již máme mnohá tvrdá data i prožitou empirii. Jenže tento odstup v sobě skrývá i jistou záludnost: ztrátu paměti a kontextu. A tato ztráta umožňuje vést na téma transformace a privatizace nejen legitimní polemiku, jakkoli rozpornou, ale i vyvíjet zcela účelovou propagandu, překrucovat a vnucovat veřejnosti od reality vzdálené emotivní vzorce.
Doby jednu generaci vzdálené je tak dnes zneužíváno k diskreditaci politických soupeřů, k očerňování či dokonce kriminalizování nositelů jiných názorů. Tisíckrát opakované lži o rozkrádání státního majetku při privatizaci se nikdo už ani nesnaží nijak dokládat. Byly řečeny už tolikrát, že vytvářejí cosi jako naši stínovou realitu, na kterou naráží jakákoli soudná argumentace.
Podobná beztvará a neuchopitelná tvrzení, podsouvající téměř zločineckou motivaci aktérům privatizace, bohužel neslyšíme jen od mediálních agitátorů a manipulátorů, ale dokonce i od některých pamětníků. Těžko říci, zda tak snadno podlehli pokušení získat bonifikaci mediálního světa, nebo zda až nyní konečně ventilují svou tehdy potlačovanou nechuť skutečnou transformaci vůbec provést.
Proto vznikl tento sborník. Bylo už nutné na tyto pokusy něco jasného říci. V části A přetiskujeme texty, na něž bezprostředně reagujeme. Jde o rozhovory několikanásobného ministra Klausových vlád Jana Stráského a tehdejšího privatizačního ministra české vlády Tomáše Ježka, které jsou typickými právě pro tu část české společenské debaty, která se veze na vlně všeobecné tvorby mýtu o "zločinné" privatizaci.
V části B uveřejňujeme polemiky jednotlivých spolupracovníků Institutu Václava Klause. Základem je výkladový text o příběhu české privatizace z pera tehdejšího poradce federálního ministra financí Jiřího Weigla, dnešního ředitele Institutu Václava Klause. Od Václava Klause přetiskujeme jeho polemiku s Janem Stráským v Ekonomu. Bývalý ministr hospodářství Karel Dyba argumentuje, že při privatizaci tady nikdo vědomě nezhasínal. Ladislav Jakl argumentuje, že boj o transformaci 90. let je bojem o dnešek. Dušan Tříska vykládá filozofii transformačního procesu.
Část C představuje dva starší, ale stále aktuální texty. Jde o rozsáhlý článek Václava Klause a Dušana Třísky, psaný původně pro časopis Politická ekonomie v roce 2006. Od Marka Loužka uveřejňujeme jeho článek ze sborníku Centra pro ekonomiku a politiku o kuponové privatizaci.
Těm, kdo chtějí věřit legendám o tom, jak nás všechny před dvaceti lety kdosi rafinovaně okradl, asi tento sborník nevysvětlí nic. Ti přemýšlet nechtějí. Ale pro ty, kterým nestačí fráze a povrchní odsudky, kteří chtějí skutečnou na realitě a ne na legendách založenou argumentaci, bude tento sborník sloužit podle našeho přesvědčení dobře. Sloužit nejen jako zdroj informací o příběhu české transformace první poloviny 90. let, ale také o příběhu české společenské diskuse let současných.
16. dubna 2013
Kolektiv spolupracovníků Institutu Václava Klause
© Centrum pro ekonomiku a politiku 2005-2024 design, kód: Jan Holpuch nejml. |
RSS 2.0 |