V pořadí druhá publikace Institutu Václava Klause s titulem "Dvacet let české měny" je věnována aktuálnímu výročí události, kterou si většinou ani příliš nevybavujeme, nijak si jí nepřipomínáme a její důsledky považujeme za zcela samozřejmé. Jde o unikátní ekonomickou, finanční, technickou a administrativní operaci, kterou bylo rozdělení původní československé měny a vznik samostatných národních měn.
V perspektivě uplynulých dvaceti let sehrála samostatná česká měna nesmírně důležitou úlohu jak v počáteční transformační fázi našeho hospodářského vývoje, tak i ve druhé polovině dvacetiletí, kdy prokázala svůj zásadní význam pro ekonomický vývoj v naší zemi v období finanční krize a krize eura v současnosti. Předělem mezi těmito dvěma obdobími byla naše specifická měnová krize roku 1997, která byla českou variací na tehdejší asijskou finanční krizi s řadou místních specifik.
Autorem tří textů publikace, které se vznikem samostatné měny a její první vážnou krizí v roce 1997 zabývají, je autor nad jiné povolaný – politik a ekonom, který v oněch dnes již historických událostech hrál klíčovou úlohu – tehdejší premiér a současný prezident republiky Václav Klaus.
Publikace čtenáři předkládá příspěvek prezidenta republiky na konferenci České národní banky pořádané k dvacátému výročí vzniku české koruny a pak dvě kapitoly z připravované knihy "My, Evropa a svět", která by měla v blízké budoucnosti vyjít. Jejich názvy jsou "Rozdělení Československa (a jeho měny)" a "Tržní ekonomika automaticky neznamená ekonomický růst (aneb česká měnová krize roku 1997)".
Kombinace pohledu analytického ekonoma a odborníka v širší oblasti společenských věd s názorem přímého účastníka a autora tehdejších kroků a rozhodnutí je velmi zajímavým návratem a zamyšlením nad tehdejšími událostmi, jejich širšími příčinami a následky i poučením pro dnešek.
Já sám rovněž jsem byl očitým svědkem řady událostí, o nichž Václav Klaus píše. Tehdy jsem zastával pozici poradce, resp. později vedoucího poradců předsedy vlády. Nikdy mi z paměti nevymizejí jednání premiérů České republiky a Slovenska a jejich doprovodů nejprve v Trenčanských Teplicích a podruhé v Praze, jednání, na nichž se dělení měny dohodlo a která zůstala neznámá myslím až dodnes. Je třeba připomenout i technickou a administrativní bravuru, s níž byla měna rozdělena. Bylo to mnohem jednodušší, než jsme si všichni zpočátku mysleli.
A konečně velmi inspirativní je zkušenost měnové krize roku 1997, v mnohém ne nepodobná naší současné situaci, s věčně se mýlícím Mezinárodním měnovým fondem, nutícím tehdejší vládu do smrtících rozpočtových škrtů, které krizi prohloubily, se slabou, rozhádanou a intrikující vládní koalicí a s médii, která tehdy poprvé začala chtít politickou smrt Václava Klause.
Pozorný čtenář nalezne v obsahu všech tří textů myšlenek a inspirace mnohem více a může si tak zajímavým způsobem nejen připomenout dvacetiletí samostatné České republiky a její měny, ale udělat s autorem první kroky k širším úvahám nad naší dobou, které přinese kniha "My, Evropa a svět".
Jiří Weigl
V Praze, 25. ledna 2013
© Centrum pro ekonomiku a politiku 2005-2024 design, kód: Jan Holpuch nejml. |
RSS 2.0 |