články

Nejhledanější a nejobávanější terorista světa je tedy mrtev. Co se nyní změní?

Na rozdíl od britského premiéra Camerona či francouzského ministra zahraničí Juppého si nemyslím, že je to velká úleva pro svět nebo dokonce nějaké velké vítězství demokracií nad terorismem. O něčem takovém by šlo mluvit až v případě, že by se situace ve vztazích mezi islámským světem a Západem natolik zlepšila, že dezinterpretace teroristů by takříkajíc přestaly zabírat. A k něčemu takovému je zatím daleko.

Obávám se, že moc velké změny nenastanou. Z krátkodobého hlediska nelze dokonce vyloučit spíše zhoršení situace, tedy odvetné teroristické útoky.

Jejich terčem se mohou stát jakékoliv cíle na území USA, jejich velvyslanectví, ozbrojené síly kdekoli ve světě, ale především v Afghánistánu a v Iráku. A tato hrozba se netýká jen amerických vojáků, ale všech, kdo v těchto zemích působí – tedy i našich vojáků, kteří odvádějí velkou práci zejména v afghánské provincii Lógar.

Navíc je jisté, že Usámovu pozici zaujme někdo jiný a bude beze změny opakovat stejné důvody a argumenty, jež šířil dnes už nežijící zakladatel sítě al-Kajdá. Dál se bude Spojeným státům a jejich spojencům vytýkat, že dlouhodobě jednostranně podporují Izrael a vůbec nijak nepomáhají ponižovaným a zbědovaným Palestincům.

Z hlediska střednědobého je nesporné, že pokud USA chtějí skutečně oslabit radikální islamismus, pak by právě nyní měly začít uvažovat o vytvoření palestinského státu.

Samozřejmě za předpokladu, že Palestinci se zřeknou raketových a minometných teroristických útoků a jako protihodnotu získají alespoň elementární záruky bezpečnosti pro svůj stát. Je však otázka, zda na něco takového jsou politické elity v USA, a zejména pak v Izraeli, nyní připraveny. Dosavadní vývoj tomu příliš nenasvědčuje.

Mnohé závisí také na tom, jak se budou USA a potažmo celý Západ chovat k vládnoucím špičkám v islámském světě a do jaké míry přispějí k tomu, aby se tam zlepšovala politická, ekonomická a sociální situace – aby se tam pokud možno předcházelo kolapsům a aby se tam nehromadil pocit křivdy. Také v tomto směru jde o běh na velmi dlouhou trať.

Takže – zatím mnoho důvodů k optimismu opravdu není.

Jan Eichler, působí v Ústavu mezinárodních vztahů

Vytisknout článek	Odeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Doposud nebyly vloženy žádné komentáře.