články

Člověk se stále učí. Takže jsem se až v posledních dnech, a to zcela náhodou, dozvěděl, že existuje "Rada vlády pro konkurenceschopnost a informační společnost", čítající 29 členů.

To mne zaujalo. Doposud jsem totiž žil v naivní představě, že míra konkurenceschopnosti je míra schopnosti vytvářet takové výrobky a služby, které jsou svojí kvalitou a cenou žádanější než výrobky a služby jiných. Samozřejmě můžete namítnout, že jde také o schopnost vnutit kupujícím drahý šunt, jak dnes a denně vidíme, ale asi uznáte, že v toku času takováto konkurenceschopnost dlouho nevydrží. Ale zpět k té radě vlády. Nechápu totiž, proč vůbec existuje a má tolik členů, neboť to, co může vládě v ohledu konkurenceschopnosti poradit, se dá sdělit za maličkou chviličku a má trvalou hodnotu.

Vlídné podnikatelské prostředí v tom nejširším slova smyslu, tedy co nejjednodušší přehledná legislativa bez skupinových výjimek a výhod, co nejnižší daně (ale ty rozhodně nejsou tou nejdůležitější podmínkou), co nejkvalitněji pracující úřady, co nejpružnější pracovní legislativa a hlavně vzdělaní a pracovití lidé. Na mezinárodní scéně pak maximální prosazování volného trhu.

Troufám si tvrdit, že vše ostatní už si výrobci v takovém státě s potěšením zařídí sami. A na co by pak podnikatelé potřebovali téměř tři stovky zákonodárců, spoustu místopředsedů vlády, všelijaké vládní i nevládní rady, komise a další instituce, operační a školicí programy, cenové subvence a lisabonské strategie? Vyjadřuje to drobný naučný příběh, který jsem zažil před více než dvaceti lety. Když jsem se totiž stal v únoru 1990 kooptovaným poslancem Federálního shromáždění, snažil jsem se v mladické nerozvážnosti (pochopitelně politicky mladistvé) velmi aktivně zjišťovat, čím bych mohl být občanům svého volebního obvodu coby čerstvý zákonodárce užitečný. I navštívil jsem též jednoho zemědělského inženýra, sedláka každým coulem, a položil mu "zásadní" otázku: Čím bych pro vás, tedy myšleno pro zemědělce, mohl být co nejužitečnější? Podíval se na mne krátce moudrýma očima a pak s lehce ironickým úsměvem po náležité dramatické pauze rázně pravil: To je strašně jednoduché… dejte nám pokoj!

Chápu ovšem, že v takovém státě by byl velký problém, co s tím neuvěřitelným počtem lidí, kteří sice nikdy nic nevytvářeli a nevytvářejí, nepočítám-li tu moderní státní džungli, v jejíchž houštinách se tak krásně neviditelně přiživují.

Jak totiž praví jeden anonymní belgický klasik: Je neuvěřitelné, kterak se v Evropě neustále rodí nové a nové generace lidí, kteří mají snahu druhým radit, jak mají co dělat, namísto toho, aby šli a otevřeli si pekárnu.

Miroslav Macek, publicista a bývalý politik

Vytisknout článek	Odeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Počet komentářů: 4, poslední 28.04.2011 12:32

28.04.2011 12:32 | Odkaz jednoho z nas... (Jan Kysel)

05.05.2011 18:05 | Kysele, Kysele (Petr Kolb)

09.05.2011 00:36 | před více jak 160 lety (Fanýs)

13.05.2011 12:59 | Odpoved na gramatiku... (Jan Kysel)