články

Když nejvlivnější lídři světa – jako je ministr financí USA Timothy Geithner, šéf Evropské centrální banky Jean-Claude Trichet nebo německá kancléřka Angela Merkelová – dorazili na finanční fórum do Davosu, uviděli, jak teprve vypadá pravá krize: ve městě bylo více vojáků než finančníků. Ve vzduchu vrtulníky. Na silnicích obrněné transportéry.

Davos je prestižní každoroční setkání dvou a půl tisíce světových politiků, bankéřů a podnikatelů (a vedle toho i slet vojáků a maniaků). Běží tento týden od středy do neděle.

Krizi nepředpovíš

Setkání si dalo za cíl, že se pokusí zabránit budoucím krizím. Jasně, že se nic nedohodne. Snad nevěříte na to, že existuje nějaký trvale udržitelný růst? Snad nevěříte, že se dá předpovědět, kdo nebo co letos změní svět?

Vlekaři v Davosu budou dále truchlit. Nejenže řada vůdců neumí lyžovat, ale kvůli silnému švýcarskému franku a drahotě Davos přichází o lyžaře – je tam nejhorší sezona za posledních deset let.

Neexistuje trvale udržitelná lyžařská sezona. A rovněž nikdy nepředpovíme příští lyžařskou sezonu.

A víte, proč to tak je? Protože všechno je v lidech. Skutečnost, že lidé budou chamtiví, vystrašení, nebo pošetilí, lze předpokládat. V jakém to půjde pořadí, však nepředpovíte. Proto recese a krize přicházejí a odcházejí, jen člověk zůstává pořád stejný. I když organizátoři Davosu vytipovali 37 možných globálních rizik od kybernetických válek přes různé pandemie až po veřejné nepokoje v důsledku zdražování potravin, dost možná nastane ta pomyslná osmatřicátá událost.

Vezměte si Spojené státy. Komise Kongresu pro vyšetřování finanční krize včera zveřejnila závěrečnou zprávu. Podle ní mají na kolapsu amerického finančnictví v roce 2008 svůj podíl hned dvě vlády, Clintonova a Bushova, americká centrální banka a další regulační úřady.

Dobrá tedy, ale jak je možné, že si toho vůbec nikdo nevšiml? Nemyslím teď regulační orgány. Z principu: spekulanti i počítače, které řadu obchodů samy provádějí, jsou vždy o krok (respektive o terabajt) před nimi.

Nemyslím ani teoretizování o krizích. Zajímá mě praxe. Proč nemáme mezi miliardáři nějaké nové jméno, člověka, jenž na trhu zaujal významnou pozici proti bezstarostné jízdě, jejíž viníky včera zveřejnila americká komise? Proč stádo spekulantů chytře a legálně nevydělalo na tom, že partička pseudobankéřů byla nenasytná, pohrdala rizikem a razila zrádný mechanismus "půjčíme vám peníze, které nemáme, a vy si za to koupíte věci, které nepotřebujete"?

Všem to tehdy vyhovovalo?

Krize a recese jsou něco jako DNA kapitalismu. Nejsou výjimkou, ale spíš pravidlem. Vývoj dopředu nelze nikdy s jistotou odhadnout. Tři poslední recese v USA způsobila vždy nějaká bublina na trhu aktiv (akcie, nemovitosti, hypotéky). Takový bublifuk. A podobně to půjde dál.

Ani komunistická Čína bublifuku neunikne. Ta země potřebuje, aby Američané a Evropané utráceli, co to dá. Aby vyčerpali limit na své kreditce. I na druhé kreditce. Na třetí... Tím se jim zvyšuje export a vydělávají kupu peněz.

Tohle schéma se však může obrátit proti Číně, pokud se státy a občané směrem na západ naučí méně zadlužovat. Pak, pokud má Čína udržet rekordní růst, musí pozvednout vnitřní ekonomiku a postavit svou sílu na ní, nikoliv jen na exportu. To znamená další vládní fixní investice – nové silnice, budovy, továrny, další nové úvěry firmám, a lidé musí začít více utrácet...

Krásné teorie, kde je praxe?

Jenomže již teď vytvoří fixní investice v Číně 50 procent HDP. Nejde donekonečna takto stavět a stimulovat ekonomiku, protože skončíte s kupou nadbytečných kapacit a spoustou špatných úvěrů. Je to prostě stejný bankovní socialismus, který nefungoval v Česku v devadesátých letech a vybublal i v Americe.

Pak je tedy třeba čínskou ekonomiku více postavit na domácnostech, spotřebě domácností. Spotřeba domácností vytvoří v Číně zhruba 36 procent HDP. To je polovina toho co v Americe a dvě třetiny toho co v Evropě. Číňané však nemají tak rozbujelý sociální systém jako pohodoví Evropané. V Číně se musí makat, aby bylo na stáří a pro děti na privátní školu.

Tyto argumenty mě vedou k domněnce, že i v té Číně, která je tolik ekonomicky "in", brzy bude recese. Že se to nedá donekonečna utáhnout…

Nebude to tedy myšlenka vyřčená v Davosu, která rozhodne o směřování toho kterého regionu. Nebude to síla slova.

To, co v Evropě hodně vázne, je vzít si tu myšlenku a implementovat ji. Zavést ji do praxe.

Americký miliardář maďarského původu George Soros vDavosu poukázal na to, že Evropa zatím stále neřeší podstatu problému s dluhy. V další místnosti robustně gestikulující prezident Sarkozy místo řešení rezolutně prohlašoval: "Paní Merkelová a já nikdy, rozumíte, nikdy nenecháme euro padnout."

I Česko hodně mluví o reformách. I Česko jednou bude zase v recesi. Nevím, kvůli čemu, protože to předpovědět nelze. Ale musíme být lépe připraveni, aby tu příští recesi bylo lehčí a levnější ustát. Davos Nedavos, nikoliv říkání a troušení myšlenek, ale jejich implementace je teď klíčová. Začal bych vyrovnaným státním rozpočtem.

Aleš Michl, analytik Raiffeisenbank

Vytisknout článek	Odeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Počet komentářů: 2, poslední 01.02.2011 12:24

01.02.2011 12:24 | Cina sa ale vymyka klasickej predstave (miro novak oponice)

07.02.2011 07:47 | asi by se zase měla vyučovat logika (Miroslav Bezouška)