Pokud se spotřebitelé v ČR domnívají, že se jejich organismus mohl poprvé setkat s jedovatými dioxiny prostřednictvím konzumace potenciálně kontaminovaných německých vajec, drůbeže či vepřového masa, žijí v hlubokém omylu. Například i proto, že do naší země s největší pravděpodobností proudily rizikové potraviny již půl roku předtím, než německé kontrolní orgány dioxiny v krmivech pro hospodářská zvířata objevily. To je mimochodem na celé kauze nejzávažnější – totiž snaha příslušných výrobců problém s dioxiny nejen neřešit, ale nadále pokračovat v distribuci rizikových krmiv na trh.
Dioxiny, ale nejen tyto látky, nicméně máme v těle každý. A to prostřednictvím dýchání, neboť dioxiny ve stopovém množství obsahuje vzduch. Dioxiny totiž vznikají mimo jiné nedokonalým spalováním, tedy při požárech, spalování odpadů nebo třeba při grilování. A samo sebou také při kouření. Vzduch však v daleko větší míře obsahuje také polyaromatické uhlovodíky a polétavý prach, které mají stejně jako dioxiny rakovinotvorné účinky. V půdě a ve vodě kolem nás zase žijí listerie, stejně tak salmonely, při koupání ve volné přírodě nás ohrožují toxické sinice. Žijeme prostě v permanentně kontaminovaném prostředí a je iluzí, že by bylo možné v takovém prostředí vyprodukovat zcela "čisté" potraviny. Právě proto ale existují limity nebezpečných látek v potravinách kontrolované dozorovými orgány.
Jen pro zajímavost – limit pro množství dioxinů v drůbežím masu je jeden pikogram na miligram tuku, což je množství na hranici rozlišení laboratorními přístroji. To na jednu stranu ilustruje jedovatost dioxinů, na straně druhé je naivní představa, že rizikové potraviny obsahují dioxiny třeba v procentech. Potravinová rizika jistě existují, zdaleka ale ne jen prostřednictvím látek z potravinových afér. Pro lidský organismus je například daleko horší pravidelná konzumace různých zcela legálních potravinových doplňků. Zemřít se dá i na předávkování umělými vitaminy, zdravotní problémy mohou způsobit alergeny, jichž je i mezi zdravými přírodními produkty celá řada. Jinými slovy – rizika z konzumace potravin byla, jsou a budou a nic s tím neuděláme.
Lze jistě výrazně zpřísnit kontroly, ale lidský faktor nikdy nebude možné zcela vyloučit, takže výsledkem budou ještě o něco bezpečnější, ale o hodně dražší výrobky. Ostatně každodenní styk člověka s nebezpečnými látkami a organismy zvyšuje jeho imunitu a jedinec vychovaný ve sterilním prostředí by měl bez imunity problémy i s obyčejnou chřipkou.
Petr Havel, agrární analytik
|
|
Vytisknout článek | Odeslat článek emailem |
© Centrum pro ekonomiku a politiku 2005-2024 design, kód: Jan Holpuch nejml. |
RSS 2.0 |