články

Musíme změnit hluboce zakořeněné očekávání lidí, že jejich příjmy rok co rok rostou. Že výdaje státního rozpočtu stále rostou. Že stát se o ně stará jako strýček. Vytlučme z našich mozků pojem evropský sociální stát. Až dojdou prachy, tak skončí.

Již brzo zanikne sociální stát. Evropský sociální model se zhroutí. Ve státní pokladně na něj nebudou peníze. Předtím nás však čekají bouře.
V Portugalsku byla včera generální stávka proti úsporným opatřením vlády Josého Sócratese. Nelétalo se. Státní železnice zrušila 75 procent spojů. V Lisabonu nejezdilo metro. Většina nemocnic zajišťovala pouze pohotovost. Nelibost a tvrdý odpor ke škrtům je vidět i v Řecku. Asi 750 tisícům řeckým úředníkům, jejichž mzdy byly od jara sníženy o patnáct procent, hrozí, že jim příjmy znovu klesnou. Odbory proto velí k protestům. I odboráři v Česku připravují generální stávku...
Proč zanikne současný přebujelý sociální model?

Důvod č. 1: nezaměstnanost

Carmen Reinhartová je nejznámější ekonomka v Americe. S manželem Vincentem si vzali data ze světových ekonomik za patnáct posledních větších ekonomických krizí a recesí. Vzali si k ruce například data o krachu na americké burze 1929 a následné depresi, o ropném šoku 1973 nebo o roce 2007. Zajímalo je, jaké statistiky vykazovaly ekonomiky 10 let před a po tom kterém bodu zvratu. Pro vyspělé ekonomiky v průměru platilo: růst HDP po dobu deseti let před krizí je obvykle 3,1 procenta. Růst HDP po dobu deseti let po krizi je obvykle 2,1 procenta.
Nezaměstnanost po dobu deseti let před krizí je 2,7 procenta. Nezaměstnanost po dobu deseti let po krizi je 7,9 procenta. Pokud se historie bude opakovat, pokud zkušenosti s krizemi jsou vodítkem pro tuto dekádu, pak nás v příštích letech čeká růst HDP pomalejší o 1 procentní bod.
To způsobí, že míra nezaměstnanosti bude vyšší zhruba o 5 procentních bodů, než jsme byli zvyklí.
Jinými slovy, případný růst HDP o třetinu pomalejší, než jsme byli zvyklí, a nezaměstnanost více než dvakrát vyšší nebudou ničím neobvyklým.
Jmenujte mi ostatně sektor ekonomiky, který teď plánuje houfně nabírat...
Vyšší nezaměstnanost bude mít ničivý dopad na státní pokladny. Ostatně již teď se státy topí v dluzích.
Daňové příjmy již nebudou naskakovat tak hezky jako v minulosti. Jenomže tlak na výdaje bude enormní - podpory v nezaměstnanosti, sociální dávky a podobně.
Není to bohužel všechno.

Důvod č. 2: stárnutí

Teď třeba na příkladu Česka: Tahle země má být pro starý.
Podle dat Českého statistického úřadu připadá nyní 105 seniorů na 100 dětí.
V polovině dvacátých let můžeme čekat 150 seniorů na 100 dětí. A na sklonku třicátých již bude poměr 200:100.
Budeme-li mít společné zájmy - my, budoucí penzisté - staneme se nejvýznamnější lobbistickou skupinou. Co budou hlavní témata? Zdvojnásobení důchodů? Výměna orgánů bez třicetikorunového poplatku? Ale jak to zafinancujeme? Kdo na nás bude pracovat? Rovněž i stárnutí bude atakem na státní pokladnu.
Opět, daňové příjmy nebudou naskakovat tak hezky jako v minulosti. A rovněž tlak na výdaje bude přes důchody enormní. Mezinárodní měnový fond spočítal, že náklady na proběhlou recesi byly ve Spojených státech kolem 30 procent HDP. Ale současná hodnota stárnutí tamní populace do roku 2050 je 550 procent HDP. Je to o jeden řád vyšší číslo.

Důvod č. 3: nevýkonnost

Bohužel, politici nyní pouhé škrty interpretují jako reformy.
Ve struktuře ekonomiky se však takřka nic nemění. Hrozí, že lidé pak už skutečným reformám neuvěří a řada zemí bude nekonkurenceschopná. Asie pak státům, které ztratí konkurenceschopnost, kde nebude produktivita práce, přetáhne investice a továrny.
Zásobárnu práceschopného obyvatelstva představuje v rozvíjející se Asii 1,7 miliard lidí. Takřka 500 milionů je nezaměstnaných. Dalších 250 milionů jich doroste do deseti let. Sečteno: Asie potřebuje během desetiletí vytvořit okolo 750 milionů pracovních míst. Trh práce je tak pro asijské ekonomiky největší výzvou. Až jeho reforma postaví základy skutečného hospodářského růstu - nikoliv jen díky levným exportům. Asijské státy tudíž udělají všechno pro to, aby Evropě investice přetáhly. Oni mohou jen získat, my máme co ztratit.
Evropští odboráři si nejsou schopni riziko přetrvávající vysoké nezaměstnanosti, stárnutí populace a problém konkurenceschopnosti připustit. Proto nás čekají bouře.
Zbývá jediná možnost. Léčba Thatcherovou. Musíme změnit hluboce zakořeněné očekávání Evropanů, že jejich příjmy rok co rok rostou. Že výdaje státního rozpočtu stále rostou. Že stát se o vás stará jako strýček. Vytlučme z našich mozků pojem evropský sociální stát. Až dojdou prachy, tak skončí.

Aleš Michl, analytik Raiffeisenbank

Vytisknout článek	Odeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Počet komentářů: 2, poslední 30.11.2010 20:14

30.11.2010 20:14 | Škrty nejsou reformy (Petr Krenželok)

02.12.2010 16:07 | Ne tak docela (jon)