Euro v nesnázích a neschopnost unijních lídrů
Vidíte, vidíte, já jsem vám to říkal, mohl právem pronášet Václav Klaus na pondělní konferenci pořádané Centrem pro ekonomiku a politiku k tématu potíží společné evropské měny. Je skutečně dnes už nezpochybnitelná pravda, že euro vždy bylo projektem politickým, a nikoli ekonomickým. Evropa opravdu nikdy nebyla optimální měnovou zónou a lze se domnívat, že ani nikdy nebude zónou, v níž by mohla fungovat spolehlivě jedna jediná měna. A je také nesporně pravda, že společná měna v krizi způsobila řadě evropských států více škod, než by vzniklo, pokud by společnou měnu nepoužívaly. Jedna míra košile prostě na každý krk nepadne.
Když se integruje za každou cenu
Kritici eura mohou cítit zadostiučinění, nicméně to samo o sobě není ničím, co by Evropě pomohlo zvládnout situaci, do níž se dostala léta prováděnou chybnou politikou integrace všeho, všude a za každou cenu. Sám Klaus se rozchází se svými myšlenkovými souputníky v tom, co bude nyní následovat. Zatímco většina pesimistů očekává rozpad eurozóny, nebo přinejmenším její rozdělení na jakési severní a jižní euro, prezident Klaus soudí, že euro bude zachováno a evropské národy za to zaplatí obrovskou cenu v podobě velmi nízkého ekonomického růstu a v transferech obrovských objemů financí z vyspělejších zemí do méně vyspělých. Ty, kteří říkají, že euro zanikne, Klaus s úsměvem označuje za optimisty. Takový konec by totiž z jeho pohledu byl pro Evropu tím nejlepším řešením.
Pro příznivce současné podoby evropské integrace musí být smutným zjištěním, že klíčoví evropští politici dávají Klausovi za pravdu takřka denně. Například v úterý francouzská ministryně financí Christine Lagardeová odmítla návrhy, aby členské státy EU mohly za příliš vysoké rozpočtové deficity kárat a penalizovat pouze nevolení experti, jak prosazuje Německo a další dobře hospodařící státy.
Francouzi se dožadují, aby rozhodovali politici a prostou většinou hlasů států EU bylomožné sankce zrušit. Státní dluhy jsou přitom největším rizikem pro budoucí stabilitu společné měny a právě v minulosti zrušené sankce kvůli neplnění kritéria deficitu veřejných financí v případě Francie a Německa byly zásadním signálem členským zemím, že to s tím dodržováním pravidel nemusí být tak horké. Současný postoj Lagardeové je pak jen důkazem, že přinejmenším francouzští politici zatím nepochopili vůbec nic z podstaty problémů společné měny. Mimochodem Wall Street Journal nedávno přinesl zprávu o supertajné komisi EU, která na počátku krize měla řešit riziko krachu členské země eurozóny dávno předtím, než se dostalo domaléru Řecko. Výsledkem práce komise však byla jen absolutní nedohoda. A systém půjček této zemi byl schválen až v okamžiku, kdy žádná banka nechtěla dál financovat řecký dluh a stát stál před bankrotem.
Kdo první řekne "stagflace"?
Finanční trhy si politické neschopnosti evropských lídrů nepochybně všímají, stejně jako toho, že základní parametry fiskálního zdraví Řecka jsou nyní horší, než byly stejné údaje u zemí, které v minulosti prošly státním bankrotem. Podobně jako si všímají gigantických problémů Irska s jeho bankovním systémem, což vyvolává vzpomínky na dramatický pád Islandu. Všímají si i slov šéfa evropské centrální banky, který vidí blízkou budoucnost jako kombinaci nízkého růstu a vyšší inflace a nijak to nekomentuje, přestože to je nejhorší možný scénář budoucího vývoje. Slovo stagflace, které takový stav ekonomiky označuje, ostatně nikdo nechce první vypustit z úst.
My v Česku musíme vývoj eura a rizika jeho nestability vnímat velmi citlivě, přestože euro nemáme. Eurozóna je a bude naším existenčně zásadním obchodním partnerem amusíme se jejímu očekávanému vývoji přizpůsobovat, jak jen to půjde. A to jak v hospodářské politice státu, tak v obchodní politice exportních firem. A předevšímmusíme v Bruselu ze všech sil bránit zavádění různých regulačních opatření, jejichž smyslem je jen ochrana trhů starých členských zemí před unijní konkurencí.
Pavel Páral, šéfredaktor týdeníku Euro
|
|
Vytisknout článek | Odeslat článek emailem |
04.11.2010 17:46 | Euro v nesnazich... (Jan Kysel)
|
© Centrum pro ekonomiku a politiku 2005-2024 design, kód: Jan Holpuch nejml. |
RSS 2.0 |