články

Stát opět natahuje ruku po povodňové dani. Neměli bychom mu ustupovat

Asi i těm nejoptimističtějším snílkům už musí být jasné, že někteří čelní představitelé vládní koalice zřejmě opravdu kámoši nebudou. Místem prvního viditelnějšího střetu se stala tzv. povodňová daň. Ponechme stranou do očí bijící zástupnost konkrétního problému, političtí komentátoři nechť zkoumají kdo, kdy, co, proč a jak.

Pohled pod pokličku principů a souvislostí, pod níž se povodňová daň a radosti s ní související ukrývají, může být méně zábavný, o to důležitější informace však může přinést.

Co je stát a nač ho platit?

Společenské vědy se od těch ostatních liší tím, že za všeobecně platný fakt považují absenci nezpochybnitelných a prokazatelných pravd (ono je to sice ve skutečnosti trochu jinak, ale o tom jindy). A jestli na něčem nepanuje všeobecná shoda, tak to je definice prostoru, který má v životě každého z nás zaujímat stát. Řečeno laicky, proč ten stát vlastně máme. A ještě jednodušeji – proč si ho platíme. Podle jedněch do prostoru, který má obhospodařovat stát, patří např. školství. Podle jiných ne. Totéž v různé míře platí pro zdravotnictví, obranu, infrastrukturu atd. Teoretickou ekonomii i politickou filozofii, které se těmito otázkami po staletí zabývají, odsuňme pro tento případ do pozadí. Vystačíme si se selským rozumem.

Ať jsme totiž nalevo, napravo, uprostřed či úplně mimo, shodneme se zřejmě na tom, že jestliže je někde místo pro institucionalizovanou solidaritu a nesystémové zásahy do tržní ekonomiky, pak jsou to přírodní a jiné pohromy či katastrofy. Dojde-li k něčemu podobnému, co před nedávnem postihlo severní Čechy, pak jaksi předpokládáme, že veřejné sbírky budou pouze doplňkem pomoci, kterou urychleně poskytne právě stát (na různých úrovních). Poskytne ji z prostředků, které si od nás vybírá a s nimiž by měl nějak hospodařit. A teď jsme u jádra věci. Neexistuje náhodou paragraf postihující nehospodárné nakládání se svěřenými prostředky? Co jiného totiž je, když zaprší a nejvyšší představitelé státu přijdou s tím, že je potřeba něco "dovybrat", aby příště bylo zač poslat úklidové čety a z čeho zaplatit zasahující hasiče?

Není to apel na solidaritu, který hraničí s drzostí? Sice nám to bylo podáno tak nějak lidsky, "krabička cigaret a dvě piva měsíčně" na pomoc všem příštím zatopeným přece není tolik. Jenže ono těch krabiček atd. už je trochu moc. Co si navíc má odpustit třeba autor textu, který nikdy žádnou cigaretu nevykouřil a piva si líznul někdy na prvním stupni základní školy a od té doby spokojeně abstinuje?

Můžeme stokrát chápat rozpočtovou situaci a považovat ministra Kalouska za muže na svém místě. Český stát však nevybírá málo peněz na to, abychom mu měli bez řečí promíjet neschopnost mít vždy připravenou rezervu na podobné krizové situace.

Zvýšení daní se zřejmě nevyhneme – musíme však trvat na tom, aby šlo o opatření krátkodobé (či přinejmenším časově zřetelně omezené) a systémové, tedy aby bylo součástí reforem postihujících klíčové problémy veřejného sektoru v nejširším slova smyslu. A to povodňová daň tak, jak byla prezentována, opravdu není.

Kalouskův návrh základních obrysů rozpočtu na příští rok přináší jedno zásadní pozitivum – a to sice miniaturní, ale přesto důležité snížení míry přerozdělování. Udržení tohoto trendu musí být jedním z nejdůležitějších principů veškerých reformních opatření příštích let, a to bez ohledu na neočekávané události typu povodní atd. Zní to možná drsně, ale zkušenosti z jiných zemí hovoří v tomto smyslu zcela jednoznačně.

Nenechme se vydírat Chce-li stát vytvořit speciální rozpočtový fond (ani se snad nechce věřit, že by něco takového dosud neexistovalo) pro živelní pohromy, proč ne. My jako daňoví poplatníci se však nesmíme nechat vydírat a musíme trvat na tom, aby tyto prostředky nalezl mezi těmi, které si od nás již vzal.

A máme-li být závěrem konstruktivní, tak tady je návrh, odkud se může tento fond začít plnit – zcela zrušit absurdní příspěvky na bydlení, dopravu, ošacení atd. pro naše volené zástupce a zásadně snížit, zdanit a v nejbližší možné budoucnosti také zrušit tzv. výsluhy příslušníků ozbrojených složek. Bude zřejmě následovat občanská válka, ale zase budeme moci v relativním klidu sledovat, když venku začne pršet....

Ladislav Tajovský, pedagog na VŠE v Praze

Vytisknout článek	Odeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Doposud nebyly vloženy žádné komentáře.