články

Nedávno vzniklá koaliční vláda si jako prioritu svého fungování vytkla vypořádání se s problémem schodkového hospodaření veřejných financí prostřednictvím reforem zejména důchodového a zdravotního systému. Úspěch v těchto reformních snahách ovšem není sám o sobě automaticky zaručen "příjemnou" vládní většinou, jak by se mohlo z řady nadšených komentářů zdát. Současná vládní většina je z hlediska našeho politického systému, produkujícího v minulosti slabé a nestabilní vlády, sice příjemným překvapením, sama o sobě je však pro úspěch reforem podmínkou nutnou, nikoliv postačující.

Pro úspěch reforem je často důležitá rychlost, s jakou je vláda dokáže formulovat, představit veřejnosti, ale především prosadit v rámci legislativního procesu. Zásadní systémové změny jsou totiž vlády schopny realizovat především v první polovině svých mandátů, kdy jsou koalice ještě poměrně jednotné a cítí dostatečně silně mandát od svých voličů. Mandát, který není zpochybněn dalšími následnými volbami typu regionálních, komunálních, senátních apod., konajících se v průběhu celého mandátu vlády. Vládní "elán" k reformám časem klesá i z toho důvodu, že na konci volebního období chce většina vlád už jen konzumovat "ovoce" z dříve zavedených nepopulárních opatření.

Při tvorbě a uvádění reforem v život musí vláda – ať chce nebo ne – z velké části spoléhat i na úřednický aparát. Úředníci obecně mají jiné cíle než politici. Cílovou funkcí úředníka je především růst rozpočtu úřadu, ve kterém působí. Má tak zajištěn větší plat, prestiž a další tzv. benefity. Byrokratický systém je navíc v podmínkách České republiky poměrně stabilní. S novými ministry přicházejí maximálně noví náměstci, ředitelé odborů apod., ale většina úředníků zůstává bez ohledu na to, kdo právě vládne. Bezesporu dnes na oněch ministerstvech nesedí proreformně, liberálně či podobně orientovaní lidé, kteří by úsilí vlády chtěli z důvodu svého přesvědčení podpořit.

Byrokratický aparát tak primárně hájí zájmy své a bude na jednotlivých ministrech, jak se s tím dokážou vypořádat. Komplikovanost tohoto úkolů dnes názorně vidíme u snahy nového ministra životního prostředí, který usedl do čela úřadu se zřejmě ideologicky nejvyhraněnějšími úředníky zděděnými po Straně zelených. Snaha tyto úředníky – hájící koncepci, která v minulých volbách zcela propadla – vyměnit, byla provázena mediální kritikou, která má s obvykle deklarovanou "nezávislostí" jen pramálo společného.

Role médií tak není pro vládní šance uvést reformy v život bezvýznamná. A nemusí se tím myslet jen názorová náklonnost. Jde i o velikost prostoru, který vládní politici získají k vysvětlení svých kroků. Nic totiž není pro úspěch reforem podstatnější, než jejich pochopení a ochota je přijmout ze strany veřejnosti.

O fenoménu dvou zcela nových stran tvořících vládní koalici, jejich vnitřním vývoji a budoucím směřování toho bylo napsáno mnohé. Je jasné, že stabilita celé vládní koalice bude závislá především na vývoji v těchto nových stranách. Největší škodu, kterou by však mohla nynější koalice udělat, je nenaplnit reformní rétoriku reálnými kroky a nespustit o těchto reformách hlubší politickou debatu.

Velikost státu a jeho funkce, míra jeho intervencí do ekonomiky, do života občanů a s tím spojená míra individuální svobody a odpovědnosti jedince, jsou témata, která logicky musejí předcházet tvorbě konkrétních reforem. Jednak předurčí podobu reforem samotných, ale i míru jejich podpory ze strany veřejnosti. Debata nad podobnými tématy rovněž vrátí politice obsah, po kterém se zejména v posledních letech tolik volá. Existuje tak šance na zlepšení hospodářské kondice země, jdoucí ruku v ruce se zkvalitněním v poslední době pošramocené politické kultury. Byla by škoda zmíněnou 118-ti člennou vládní většinu promrhat.

Jan Skopeček, výkonný ředitel CEPu

Vytisknout článek	Odeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Počet komentářů: 1, poslední 24.10.2010 19:25

24.10.2010 19:25 | Reformy a nový senát (Petr Krenželok)