články

Z ekonomik západního světa přicházejí stále smíšenější zprávy. Objevují se jak pozitivní, tak negativní signály. Evropská dluhová krize stále pokračuje, v Americe se maličko ochlazuje a nikdo tak trochu pořádně neví, co se děje. Je to symptom ticha před bouří, či snad náznak určité "normalizace"? Jisté je bohužel jen jedno. Ti, co rozhodují o našich osudech, také neví. Nezaměstnanost výrazně neklesá, oživení je pomalé, spekulanti nejsou dostatečně "ukáznění" a dělají politikům zlou krev. Nacházejí se obětní beránci mezi těmi, kdo se na rozdíl od politických populistů chovali zodpovědně. V čem je tedy hlavní problém?

Zásadní je zejména celkové pojetí společnosti a její ho fungovaní jako takového. Všimněme si, co většinu politických lídrů zajímá? Na straně "vstupů" to je výše stimulů, manipulace s ekonomickými veličinami, sociální a regulační populismus. Na straně "výstupů" pak vypadává zaměstnanost, ekonomický růst a míra "neposkvrněnosti" vlastního politického kapitálu. Najednou však političtí ekonomové "černé skříňky" panikaří, protože sami přicházejí na to, že pořádně netuší, co se mezi "vstupy" a "výstupy" vlastně děje. A to, co v době všeobecného optimismu a růstu nějak tak "vycházelo", z ničeho nic nefunguje.

I to je však omyl. Velké průšvihy vznikají vždy hlavně proto, že se dlouhodobě podlehne iluzi "funkčnosti černé skříňky", která následně skončí drsnou deziluzí. A potom už jde jenom o to, jak pro koho bude opravdu"drsná". Alibismus "záchranných" balíčků je dnes jasný snad úplně každému. Už proto, že se nejedná o žádná plošná opatření, jelikož jsou vždy nasměrovaná určitým směrem, je hlavním cílem politické zachraňování spřátelených zájmových skupin. Vše je pak ospravedlňováno hrozbou systémového selhání, aniž by kdokoliv pořádně vysvětlil, co to vlastně znamená? V praxi většinou to, že daňoví poplatníci musí do systému platit systematicky tolik, aby sami sebe systémově "zachránili" před "sebou samými".

Je ale spíše nutné říci, co dlouhodobě skutečně systémové selhalo. Ve své době to krásně vyjádřil spolutvůrce německého poválečného zázraku a kancléř Ludwig Erhard: "Pokud se sociální politika zaměřuje na kompletní zabezpečení lidí od narození a chrání je před všemi nástrahami života, potom nelze očekávat, že lidé vyvinou plné energické úsilí, podnikavost a ostatní lidské ctnosti, které jsou osudné pro život a budoucnost národa". Dodejme jen, že to bylo jen krátce poté, co celá západní civilizace byla na pokraji toho skutečného systémového selhání, kde hlavními zdroji byly nacionální a socialistický populismus, protekcionismus, permanentní intervencionismus a také tisk peněz.

Z tohoto pohledu je naprosto směšné dnes poslouchat diskuse o předčasnosti konci intervencí a neudržitelných deficitů. Všem je jasné, že jsou už dnes financovány buďto budoucími daněmi anebo monetizační inflací. A právě v Německu si to dobře uvědomují díky své historii ze všeho nejvíce. Všechny útoky "krugmanovského" typu na rozpočtovou a monetární odpovědnost mají vždy ten samý průběh. Nikdy se předem numericky neřekne, jak velký by stimul měl být. Když pak permanentně nefunguje, tak se to svede na to, že byl příliš malý. Opět se ale zpětně nikdy numericky nedozvíme, jak velký měl tedy vlastně být a z čeho měl být financován?

Je tedy až příliš zřejmé, že ekonomie "černé skříňky" je ze své podstaty ryze kolektivistická doktrína, která mechanisticky aplikuje na lidskou společnost až téměř"materialisticko-militaristické" vzorce chování. Lidská společnost ale není žádným "nelidským agregátem" a ekonomický život neprobíhá v "černé skříňce". Ten probíhá naopak v komplexní m systému spontánně vyvinutých lidských vazeb mezi autentickými individualitami, které jsou koordinovány vysoce křehkým tržním cenovým mechanismem. A právě ten byl agregátní manipulací "vstupů" dlouhodobě narušen. Když pak politické populisty zajímají jen "výstupy", tak se nemůžeme divit, co všechno to napáchalo: rozvrat sociálních principů, závislost na státu a dotacích, rozmělňování individuální odpovědnosti a tak trochu i systémový hazard s tím vším, co odlišuje společnost lidskou od barbarské.

Ekonom, externí pedagog na VŠE

Vytisknout článek	Odeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Počet komentářů: 1, poslední 10.08.2010 11:48

10.08.2010 11:48 | Jak tomu mam rozumet? (Felix)