články

Krize řeckého dluhu vystrašila evropské politiky i evropské centrální bankéře. Evropská centrální banka v konvergenční zprávě zcela nečekaně a překvapivě poukázala na problém záporného kapitálu (kumulativní ztráty) centrální banky, který se týká také ČNB. Nabízí se otázka, proč to neučinila už při přijímání Slovenska do eurozóny, když Národní banka Slovenska rovněž měla a má záporný kapitál.

Ve světle řecké krize zřejmě v eurozóně vzrůstají obavy před vstupem nových zemí - co kdyby se v budoucnu ukázaly stejně problémové jako Řecko?

Příliš různí V diskusích o výhodnosti členství v eurozóně se donedávna porovnávaly ekonomické náklady a přínosy ze zavedení eura. Za přínosy se považovaly úspory nákladů na směňování měn, usnadnění mezinárodního obchodu a zesílení přílivů zahraničních investic díky snížení měnového rizika pro investory. Odpůrci eura argumentovali obvykle tím, že jeho přijetím ztratí země zejména kurzové a úrokové přizpůsobovací mechanismy, takže ekonomika bude obtížně čelit poptávkovým a nákladovým šokům. Málokdy se argumentovalo tím, že zavedení eura umožní vládě levněji financovat vládní dluh, což může odstartovat nezodpovědné vládní zadlužování.

Když jsem před lety zmínil toto nebezpečí, byl jsem odbyt tím, že eurozóna má přece maastrichtská kritéria a Pakt stability a růstu, takže to nehrozí. Nyní tento problém ohrožuje samotné základy eura. Pod dojmem řecké dluhové krize se stále více ekonomů, analytiků a dokonce i politiků kloní k názoru, že je dobře, že jsme euro ještě nepřijali. Debaty o tom, zda budeme na euro připraveni za tři, čtyři nebo sedm let, jsou stále méně zajímavé. Evropští politici i trhy jsou zaskočeni rozměrem řecké dluhové krize a obavami, aby se do podobné situace nedostaly další země eurozóny.

Je také vidět, že politici jsou závislí na důvěře trhů a mohou rozhodovat jen způsobem, který trhy uklidní. Proto souhlasí se stamiliardami na záchranu společné evropské měny. Evropská centrální banka je dokonce připravena kupovat vládní dluhopisy, ačkoli monetizace vládních dluhů se dosud považovala za nepřípustnou.

Takové chování ECB by ovšem mohlo zvýšit nebezpečí budoucí inflace v eurozóně.Ukazuje se, že vytvoření eurozóny byl byrokratický projekt předčasné, politicky motivované integrace.Kdyby Evropa zůstala zónou volného trhu pro zboží, služby, práci a kapitál, mohla využívat všech výhod velkého trhu. A uchránit se přitom dnešních problémů, které má s eurem a s masivním přerozdělováním.Je načase přiznat, že Evropa je a dlouho ještě bude geografickým celkem hospodářsky a kulturně příliš heterogenním, než aby ji bylo možno politicky sjednocovat.

I v samotné eurozóně mají její jižní členové mentálně a kulturně odlišný přístup k veřejnému zadlužování než členové severní. Dokud země měly vlastní měny, negativní mínění trhů se rychle promítlo do růstu jejich rizikových prémií, což disciplinovalo politiky a odrazovalo je od nadměrných výdajů. A také se promítalo do poklesu kurzů národních měn, což snižovalo jejich kupní sílu, a automaticky tak omezovalo spotřebu obyvatelstva.

Nic než disciplína Nyní se zřetelně ukazuje, že jednotná měna by vyžadovala existenci evropského rozpočtu a evropské fiskální politiky, což je ovšem již znakem federálního státu typu USA. Nelze to obejít žádnými dohodami typu Paktu stability.

Slyšíme požadavky, aby EU dohlížela na veřejné finance jednotlivých členů eurozóny. Ty se pochopitelně nesetkávají s pochopením vlád členských zemí. Navíc by šlo jen o další Pakt stability a růstu, který už jednou selhal. Eurozóna je ve vážné situaci a zachránit ji může pouze upevnění rozpočtové disciplíny.

Prof. Ing. Robert Holman, CSc., člen bankovní rady ČNB

Vytisknout článek	Odeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Doposud nebyly vloženy žádné komentáře.