články

Klimatická konference OSN v Kodani, kde se bude přijímat nová dohoda o boji proti globálním změnám klimatu, s pompou začala. Je summit v Kodani záchranou lidstva, nebo jeho zkázou? Byla dohoda z Kjóta úspěchem, nebo fiaskem? Jsou změny klimatu reálným jevem, nebo nafouknutou bublinou?

Kjótský protokol podepsalo v roce 1997 37 států, které se zavázaly, že budou snižovat emise o pět procent do roku 2012. Klíčoví znečišťovatelé jako USA nebo Čína pakt odmítly podepsat. Zachovaly se rozumně. Podobně dnes Čína a Indie odmítají snahu snižovat emise do roku 2050 na polovinu, protože by takové úsilí zbrzdilo jejich průmysl.

Kodaňský summit má založit nejambicióznější smlouvu všech dob. Také je však možné, že z ní zůstane jen rozpačitý kompromis. Důvodem jsou odlišné zájmy zainteresovaných.

Tahounem ochrany klimatu v celosvětovém měřítku je tradičně Evropa. Pokud se však do klimatických plánů nezapojí USA, Rusko, Čína a rozvojové země, nebudou evropská opatření účinná. Čína, ale i Indie, Mexiko nebo Brazílie jsou připraveny k závazkům při ochraně klimatu jen tehdy, když to učiní Washington.

Americký prezident však odmítá přijít s jasnými závazky. Zákon, který by mu to umožnil, uvízl v legislativních sporech v americkém Kongresu a do konce roku nebude zřejmě zcela hotov. Prezidentu Obamovi sice leží klimatická politika na srdci, není však jasné, zda je klima důležitější než například hospodářská krize. Americký Senát nelze obejít, protože schvaluje mezinárodní smlouvy, a tedy i případnou dohodu z Kodaně. Ignorování horní zákonodárné komory se vymstilo už prezidentu Clintonovi, který sice podepsal Kjótský protokol, Senát jej však odmítl ratifikovat.

Čínský prezident se na půdě OSN zavázal, že jeho země do roku 2020 "výrazně sníží" množství CO2 na přepočtu na jednotku HDP, ale pojem "výrazně" si lze vyložit různě. V absolutních číslech může Čína dále vypouštět rok od roku více emisí, protože její hospodářství prudce roste.

Příprava nové smlouvy je dnes mnohem obtížnější, než tomu bylo před dvanácti lety u Kjóta. Důvodem je velké množství zemí, které se jí účastní a rovněž hospodářská krize. Chudé země totiž očekávají pomoc v boji s klimatem od těch rozvinutých, jinak odmítají slíbit jakékoli snižování emisí. Vnucovat rozvojovým zemím problémy, které je vůbec netrápí, je neodpovědné.

Před dvěma lety více než 180 států slíbilo, že se do konce roku 2009 shodnou na ambiciózní smlouvě, která zpomalí globální změnu klimatu V současné době pomalu končí naděje, že vůbec bude co podepisovat. Dánsko se těšilo, že se zapíše do historie jako země, kde byla podepsána smlouva, která zachrání klima. Sen se však nemusí naplnit.

Přání německé kancléřky Angely Merkelové, aby globální oteplování nepřekročilo v tomto století dva stupně Celsia, by bylo úsměvné, kdyby nebylo doprovázeno výzvou všem zemím přijmout mezinárodně platné závazky. Přirovnání boje s klimatem ke stržení symbolických zdí 21. století jako terorismus či hospodářské krize je zcela nepřiměřené.

Evropská komise odhaduje, že bohatší část světa bude po roce 2012 muset nejchudším zemím přispívat asi sto miliardami eur (přibližně 2,6 bilionu korun) ročně. Rozvojové země požadují dokonce 400 miliard dolarů. Vynakládat tak obrovské částky na boj s imaginárním fenoménem je tragické. Jde o vyhazování peněz oknem.

Představa, že díky politickým restrikcím citelně ovlivníme globální teplotu, je iluzorní. Vliv našich zásahů na teplotu bude nepatrný, ať uděláme to či ono. Kdyby kodaňský summit vyšuměl kvůli rozporným zájmům hlavních aktérů do ztracena, byla by to nejlepší zpráva nejen pro klima, ale všechny lidi na naší planetě.

PhDr. Ing. Marek Loužek, PhD.

Vytisknout článek	Odeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Počet komentářů: 1, poslední 12.02.2010 18:23

12.02.2010 18:23 | Komentář věnovaný dvěma... (Charlie)