Jsou antikrizové plány, které si navzájem schválily ODS a ČSSD, racionální? Vznikne společným průnikem zázračný soubor opatření, nebo nestravitelný guláš, který ekonomiku poškodí? Nebylo by místo antikrizových plánů lepší nedělat nic a počkat, až se finanční bouře přežene?
Antikrizové plány, které si ODS a ČSSD vzájemně pouští do druhého čtení, jsou spíše programem na zmírnění některých dopadů finanční krize než skutečným lékem proti krizi. Vyhladit hospodářskou recesi zřejmě nedokáže žádné vládní opatření. Může snad zmírnit porodní bolesti.
Antikrizové plány jsou mediálním tahem, které má uklidnit veřejné mínění. Občané rádi sledují, že jejich politici jsou aktivní a dokážou se s problémy vypořádat. Kacířskou otázkou je, zda by v současné krizi nebylo lepší nedělat nic a počkat, až budeme z nejhoršího venku. Parkinsonův zákon říká, že každá změna je změnou k horšímu. Měli bychom být opatrní, než ve zbrklosti schválíme něco, čeho budeme později litovat.
Ve veřejných financích jsou zabudovány automatické stabilizátory, které zafungují právě v době krize. Lidem bez práce se vyplácejí dávky v nezaměstnanosti. Protože poklesne daňový výběr, více peněz zůstane podnikům. Rozpočet upadl díky krizi do deficitu, což zapůsobí stabilizačně. Zavádět nová opatření je riskantní, když chybí jistota, že opravdu pomohou.
První návrh antikrizového balíku vlády - sleva na sociálním pojištění pro nízko-příjmové vrstvy - představuje sociální inženýrství. Místo, aby vláda snížila sociální pojištění všem, vymýšlí neuvěřitelně složitý systém, kdy jsou udělovány slevy podle příjmu. Sleva připraví důchodový účet o osmnáct miliard korun, takže ošizeni budou důchodci.
Odpočet DPH u automobilů rovněž není systémový. Vláda se nechala ovlivnit automobilovou lobby. Proč daňový odpočet zavádět zrovna u automobilů a ne jiných statků? Selektivnost takového opatření bije do očí. Zavádět šrotovné, které navrhuje ČSSD, je ještě horší, protože jeho efekt je čistě krátkodobý a o to tvrdší bude kocovina.
Rychlejší daňové odpisy, na nichž se vzácně shoduje jak ODS tak ČSSD, pozitivně povzbudí investice firem spíše teoreticky. Protože klesá poptávka po produkci, firmy dnes často nemají prostředky na běžný provoz. Díky propadu zakázek se dostane většina z nich do ztráty. Rychlejší odpisy nepovedou ke snižování zisku, nýbrž k prohlubování ztráty.
Antikrizové plány přinášejí vznešená hesla, která jsou v podstatě trvalým úkolem (dopravní obslužnost, investice do výzkumu a vývoje, investice do infrastruktury) spíše než aktuální prioritou. Investice do vědy a výzkumu jsou okřídlené heslo každé vlády, žádná z nich však slib nesplnila.
Návrat k progresivnímu daňovému systému, který navrhuje sociální demokracie, není správný. Jednorázová výplata třináctých důchodů je příliš drahá. Dočasný pokles snížené sazby DPH z 9 na 6 % by neúnosně zatížil státní rozpočet. ČSSD by se jej však mohla džentlmensky zřeknout výměnou za to, že vláda opustí slevu na sociálním pojištění.
Antikrizové plány přinášejí opatření, která budou poměrně drahá. Celkové přímé výdaje budou činit asi 4 % HDP, takže deficit rozpočtu zcela jistě přeskočí 3 % HDP. Lepší by bylo se zaměřit na opatření, která nic nestojí, např. liberalizace zákoníku práce, což by byla nejlepší zbraň pro boj s nezaměstnaností.
Je dobře, že se ODS a ČSSD dokázaly shodnout alespoň na něčem. Je to závdavek pro další jednání o budoucí vládě. Pro ekonomiku by však bylo lepší, kdyby si obě strany své antikrizové plány navzájem zablokovaly. Kreativní nečinnost by byla prospěšnější než unáhlená opatření.
PhDr. Ing. Marek Loužek, PhD.
|
|
Vytisknout článek | Odeslat článek emailem |
21.04.2009 01:13 | Antikrizová opatření (Pavel Kervitcer)
26.04.2009 09:33 | U kterých statků stále platí výjimka z... (Zdeněk Houba)
|
© Centrum pro ekonomiku a politiku 2005-2024 design, kód: Jan Holpuch nejml. |
RSS 2.0 |