články

Tak se nám opozice přece jen dočkala. Po dlouhé době se jí povedlo udělat první krok ke zrušení zdravotnických poplatků a její návrh prošel prvním čtením. Cesta sice není zdaleka u konce, ale poprvé od jejich zavedení může ČSSD a KSČM slavit malý ale úspěch.

O poplatcích už bylo napsáno a řečeno hodně. Mezi lidmi tolik nepopulární symbolické zpoplatnění zdravotní péče se minulému ministrovi a zdá se, že ani současné ministryni, nepodařilo občanům dostatečně vysvětlit. Naopak sociální demokracie z něj udělala předvolební tahák, jaký jsme už dlouho neviděli a v krajských volbách na podzim minulého roku jí právě ona kritika poplatků zajistila téměř absolutní vítězství. Ukázalo se, že hloubka a význam určité ideje je druhořadá a na prvním místě je především marketing. Neboli že není důležité co, ale jakým způsobem je řečeno.

Pochopitelně lidé raději slyší na to, co jim bude nabídnuto či odpuštěno, než-li na něco, co se tváří jako by jim bralo. V tom měla současná opozice velkou výhodu, avšak vláda byla v o to složitější situaci, co se týká zdůvodnění svých kroků.

Problém je ovšem i někde jinde. Tím je krátkozrakost většiny naší společnosti. Většina lidí vidí jen to, co je zřejmé na první pohled, ale málokdo se snaží podívat i do hloubky věci. Když se řekne poplatek, lidé si jej spojí s tím, že budou o něco ochuzeni bez nároku na protislužbu. A v mnoha případech to tak i je. Zároveň jim však tolik nevadí pojem daň. Je totiž anonymní a daně přece platí každý. Přitom u daně člověk neví, kolik a kam jeho peněz putuje. Odevzdá svůj desátek státu a dál se nezajímá. A i kdyby, nezjistil by to. Naopak u poplatku je poplatníku dobře známé, kolik a kam svých peněz odevzdává. Přesto má raději daně.

Na statky, které jsou poskytovány více či méně zdarma, se už v základních kurzech ekonomie aplikuje teoretická úloha nazvaná Tragédie obecní pastviny. Jedná se o to, že jakmile je dovoleno používat určitou věc či službu zdarma, bude ji využívat mnohem víc lidí, než kdyby byla zpoplatněna. A tím budou sami sobě snižovat užitek z dané věci, neboť ji společně rychle spotřebují či vyčerpají. A právě v takové situaci je bezplatné zdravotnictví. Jistě, ten, kdo je nemocný, potřebuje pomoc. Problém je v tom, že se bezplatné zdravotnictví a především předpisy léků hrazené pojišťovnami využívá v mnohem vyšší míře, než když je návštěva lékaře mírně zpoplatněna. Ona vyšší míra není ale způsobena vyšší nemocností, nýbrž ekonomickým stimulem – spousta lidí raději obětuje čas než peníze. Čas strávený v lékárně tak vymění za lék, který zaplatí pojišťovna a potažmo lidé z daní. Tyto platby ovšem nejsou vidět, málokterý člověk si je spojí se svou odevzdanou daní. Všechno je všech. A podle toho se společné peníze také spotřebovávají.

Lidé si často myslí, že ekonomické poučky a zákony tržního systému se týkají jen těch bohatých a chudí by před těmito pravidly měli být chráněni. Nejlépe státem, což je sice za peníze všech, ale zároveň si málokdo spojí tento výdaj se svojí odevzdanou daní. Pravidla tržního systému se ale netýkají jen někoho. Dopadají na úplně každého. Onen trh a jeho pravidla jsou totiž pravidla chování lidí samotných – ať už jsou chudí nebo bohatí. Jsou to vzorce chování naší společnosti, které má každý jedinec v sobě a které není možné zrušit nebo přebít, aniž by si všichni vzájemně neuškodili. Ekonomicky nesmýšlejí jen některé vrstvy obyvatel. Toto chování má v sobě každý.

Bohužel si to ale většina populace neuvědomuje a raději věří ekonomickým pohádkám. Není možné mít hmotné statky nebo služby zadarmo. Vždy jsou nějakým způsobem zaplaceny. A pokud se jeví jako "zadarmo", bývá to signál, že jich bude spotřebováváno mnohem víc, než by bylo potřeba a tudíž také spotřebují mnohem více peněz. Peněz nás všech, které by mohly být využity jiným způsobem.

Stačilo by alespoň základní ekonomické povědomí veřejnosti a různé populistické sliby politiků, které se na nás každodenně hrnou, by nebylo nadále možné obhajovat. Politická reklama slibuje možné i nemožné, ale už se nezmiňuje o tom, že si to stejně všechno drahý volič sám zaplatí. Všechny jeho výhody a "jistoty" ho dokonce vyjdou mnohem dráž, než kdyby měl jenom možnost vidět, kolik a kam jeho peněz putuje.

Michal Pleva, student 4. ročníku Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze

Michal Pleva

Vytisknout článek	Odeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Počet komentářů: 5, poslední 03.04.2009 14:29

03.04.2009 14:29 | Ideologický blábol (MUDr. F.Pillmann)

03.04.2009 14:55 | Souhlasím se spolužákem z VŠE (Ondřej Kašák)

04.04.2009 14:03 | další bláboly, tantokrát pana Kašáka (MUDr.F.Pillmann)

30.04.2009 17:21 | Autor M. Pleva přehlédl podstatné... (Ivo Patta)

13.04.2010 14:55 | Poplatky (Tlpaka)