vyhledávání na serveru:

Podle teorie globálního oteplování stoupá teplota na Zemi, a to v důsledku uvolňování tzv. skleníkových plynů, zejména kysličníku uhličitého, do atmosféry. Podle této teorie zvyšující se koncentrace těchto plynů v ovzduší odráží více zemského tepla zpět, což Zemi zahřívá, přičemž zdrojem uvolňování těchto plynů je spalování fosilních paliv (uhlí, ropy, zemního plynu) člověkem a zvyšující se teplota Země může mít negativní důsledky na přírodu a lidstvo. Proto by se prý mělo spalování fosilních paliv omezit pomocí regulací.

Zatímco všeobecné mínění podporuje hypotézu o škodlivém globálním oteplování jakožto důsledku spalování fosilních paliv, reálná data nepotvrzují jednoznačně, že by docházelo ke globálnímu oteplování, a především teorie neukazuje, že by spalování fosilních paliv bylo pro přírodu škodlivé.

  

Nejednoznačné oteplování

Na začátku je třeba uvést, že teplotu Země nikdo nezná. Známe jen teplotu změřenou na konkrétních místech. Např. v Praze-Klementinu se měří teplota denně od roku 1775. Jak je vidět z grafu, teplota v Praze už 100 let stoupá, ale během 19. století naopak klesala a před 230 lety se průměrná teplota významně nelišila od dnešních teplot.

  

  

Pomocí zprůměrování lokálních teplot můžeme odhadovat průměrnou globální teplotu. Jako důkaz údajného globálního oteplování se obvykle uvádí právě vývoj průměru naměřených teplot z mnoha meteorologických stanic, podle kterého jsou průměrné teploty na Zemi dnes o půl stupně Celsia vyšší než v 50.-70. letech dvacátého století.

Je ale správné považovat tuto půlstupňovou odchylku za důkaz globálního oteplování způsobeného člověkem, když podobné výkyvy nastávaly i v dávné minulosti? Srovnáme-li odchylku u globálního průměru, který je k dispozici od roku 1880, s odchylkou zaznamenanou na datech z Klementina, která sahají do roku 1775, vidíme, že zjištěná půlstupňová odchylka globální teploty posledních dvaceti let nijak nevybočuje z vývoje teploty v minulosti. Stejně jako nelze tvrdit, že za pokles teplot během 19. století může člověk, nelze jednoznačně tvrdit, že za růst teplot ve 20. století může člověk.

  

  

Existují námitky, že průměr teplot naměřených meteorologickými stanicemi není přesný. Stanice jsou převážně ve vyspělých zemích Severní polokoule a nevypovídají tedy o teplotách na celé planetě. Navíc jsou mnohdy ve městech, která se vlivem svého rozvoje zahřívají lokálně, na rozdíl od venkova. Této námitce čelí moderní způsob měření teploty vzduchu pomocí satelitních mikrovlnných čidel.

Od prosince 1978 provádí meteorologická agentura americké vlády takovéto systematické měření nižších pater atmosféry – spodní stratosféry (14-22 km nad povrchem země) a troposféry (vzduch do 9 km nad zemí).

Z grafu je patrné, že atmosféra žádné globální oteplování nevykazuje. I zde jsou půlstupňové odchylky naprosto normální. Dva větší výkyvy teploty stratosféry směrem nahoru vědci přisuzují erupci sopky El Chichon v Mexiku (1982) a Pinatubo na Filipínách (1991).[1]

 

  

Ze všech výše uvedených dat plyne (a lepší data neexistují), že nelze jednoznačně tvrdit, že dochází ke globálnímu oteplování v důsledku činnosti člověka. Mnoho novinářů, environmentalistů a politiků, kteří přesvědčeně hovoří o globálním oteplování jako o hotové věci, tato data nejspíš nikdy nezkoumala. Prostě jen věří, že globální oteplování existuje. Následně tomu věří i veřejnost.

Teplota země není stálá, ale klima odnepaměti ovlivňují síly, jakými jsou výbuchy sopek či změny intenzity slunečního záření, které možnosti člověka přesahují.

  

CO₂ do přírody patří

Argumentem používaným na podporu hypotézy o globálním oteplování je skutečnost, že spalováním fosilních paliv dochází k uvolňování kysličníku uhličitého (CO₂) do atmosféry, ten odráží zemské teplo, takže zvýšená koncentrace musí zvyšovat teplotu na Zemi.

Kysličník uhličitý je poněkud nespravedlivě házen do jednoho pytle s kouřem, oxidy síry, freony a podobnými škodlivinami. Skutečnost je ale taková, že kysličník uhličitý není žádný škodlivý plyn. Kysličník uhličitý je základní životní sloučenina pro všechny rostliny a potažmo živočichy na zeměkouli. CO₂ uvolňujeme, když dýcháme a když spalujeme dřevo či uhlí. Rostliny CO₂ dýchají, aby mohly žít a živočichové konzumují rostliny, aby mohli žít. Člověk si kysličník uhličitý nevymyslel, objem kyslíku a uhlíku na této planetě je darem přírody.

Osudem každé rostliny je shořet, být pozřena nebo zetlít, tedy přeměnit se nakonec zpět v CO₂. Pokud nyní spalujeme dávné organismy v podobě ropy a uhlí, vracíme tím pouze zpět do atmosféry plyn, ze kterého vyrůstají nové organismy. Pozitivní vliv emisí CO₂ na růst biomasy přiznává i zastánci teorie globálního oteplování tolik citovaná zpráva Mezivládního panelu ke změně klimatu (IPCC).[2]

Neexistuje objektivní důvod, proč by nyní mělo lidstvo usilovat o zafixování nějaké dané koncentrace CO₂ v ovzduší a nějaké dané teploty Země, např. hodnot roku 1780.

  

Vážné důsledky jedné teorie

Teorie globálního oteplování nemá pevnou oporu v datech. Emise CO₂ vlivem spalování fosilií není jednoznačně pro přírodu špatná, naopak umožňuje růst živé přírody. Přesto hlasití zastánci této teorie dokázali přesvědčit mnoho politiků o svých hypotézách a výsledkem je, že všichni draze platíme na obrácení trendu, který není jednoznačně prokázán a není jednoznačně špatný.

Evropská unie nutí členské státy včetně České republiky přestat vyrábět energii z fosilních paliv a místo toho ji vyrábět z tzv. obnovitelných zdrojů. Přitom spalováním tzv. biomasy samozřejmě uvolňujeme kysličník uhličitý stejně jako spalováním uhlí! Koneckonců uhlí je také biomasa svého druhu a jeho spalováním díky uvolňování kysličníku uhličitého, který podporuje růst rostlin, rovněž dochází k obnově biomasy! Striktní požadavek vyrábět elektřinu z drahých, tj. méně efektivních zdrojů je proto sporný.

Kolik nás nová energetická politika iniciovaná environmentálním hnutím stojí? Elektřina vyrobená z tzv. obnovitelných zdrojů je několikrát dražší než elektřina vyrobená v tradičních parních elektrárnách spalováním uhlí nebo v jaderných elektrárnách štěpením uranu. Aby takto drahou elektřinu někdo kupoval, nařizuje stát na základě požadavků EU velkoobchodníkům s elektřinou povinný výkup. Na každou megawatthodinu elektřiny vyrobenou z obnovitelných zdrojů jako zákazníci doplácíme několika tisíci korunami. České republice Evropská unie stanovila cíl do roku 2010 vyrábět 8% elektřiny z tzv. obnovitelných zdrojů (směrnice 77/2001 v platném znění). To při spotřebě 60 tisíc GWh představuje 4 800 000 MWh, Při průměrné přirážce 2000 korun na jednu MWh nás tato regulace stojí ročně 10 miliard korun, neboli v průměru 1000 Kč každého z nás.

  

Spalme uhlí, když tu je

Teorie globálního oteplování stojí na chatrných základech. Je přinejmenším sporné stanovovat si drahé plnění regulačních požadavků na základě sporné hypotézy. Uhlí, ropa a plyn jsou darem přírody a jejich spalováním uvolňujeme do přírody cenný kysličník uhličitý, který je zdrojem pro obnovu života v přírodě. Pocit viny při spalování uhlí, ropy a plynu není namístě. Alternativní zdroje energie určitě jednou budou konkurenceschopné. Zatím je ale efektivnější vyrábět elektřinu spalováním fosilních paliv. Neplýtvejme zdroji – deset miliard korun raději nechme občanům v jejich kapsách, ať s nimi naloží efektivněji než politici ovlivnění momentálními náladami environmentálních nátlakových skupin.

---

[1]www.ghcc.msfc.nasa.gov/MSU/msusci.html

[2]www.grida.no/climate/ipcc_tar/wg1/102.htm

Ing. Petr Mach, Ph.D., výkonný ředitel Centra pro ekonomiku a politiku