články

Milton Friedman se nesmazatelně vepsal do ekonomické teorie, když s elegancí a noblesou vyvrátil keynesiánské poučky. Ovlivnil i politiky. Jeho radami řídili Ronald Reagan, Margaret Thatcherová či Václav Klaus. Friedman však přesvědčil nejen akademiky či politiky, nýbrž i milióny prostých mužů a žen, že svoboda je prvořadou hodnotou, kterou je třeba žárlivě střežit.

Plodný život

Milton Friedman se narodil 31. července 1912 v New Yorku. Jeho rodiče pocházeli ze Zakarpatské Ukrajiny, emigrovali do USA ještě jako děti. Milton měl tři starší sestry. V roce 1928 absolvoval střední školu v Rahway a nastoupil na bakalářské studium na Rutgersově univerzitě v Newarku. Akademický rok 1932-33 trávil na Chicagské univerzitě, následující pak na Kolumbijské univerzitě.

V akademickém roce 1934-35 byl asistentem profesora H. Schultze na Chicagské univerzitě. V letech 1935-37 působil ve Výboru pro národní zdroje federální vlády USA a podílel se na přípravě studie o rozpočtech domácností. V létech 1937-41 byl asistentem Simona Kuznetse v Národním úřadu pro ekonomický výzkum – soukromé badatelské instituci založené v roce 1920. V roce 1938 se žení s Rose Directorovou.

V letech 1941-43 pracoval na Ministerstvu financí USA v odboru výzkumu zdanění. V letech 1943-45 působil na Kolumbijské univerzitě ve skupině statistiků Harolda Hotellinga a Allena Wallise. Na akademický rok 1945-46 je jmenován mimořádným profesorem ekonomie na Minnesotské univerzitě. V roce 1946 obhájil svou dizertační práci na Kolumbijské univerzitě a získal titul PhD.

V roce 1946 Friedman nastoupil na department of economics Chicagské univerzity, kde byl jmenován mimořádným profesorem. V roce 1948 se mění jeho profesura na řádnou. V roce 1951 začíná fungovat jeho seminář pro peníze a bankovnictví. Profesuru v Chicago Friedman spojil s angažmá v Národním úřadu pro ekonomický výzkum. V akademickém roce 1953-54 působil jako hostující profesor na Cambridgské univerzitě ve Velké Británii.

V 50. až 70. letech vydává Friedman svá nejznámější díla – Eseje o pozitivní ekonomii (1953), Teorie spotřební funkce (1957) a Monetární historie Spojených států (1963). Kromě nich publikuje i řadu děl populárních, např. "Kapitalismus a svoboda" (1962) či "Svoboda volby" (1980). V roce 1976 získává Nobelovu cenu za ekonomii – za přínos k analýze spotřeby, peněžní historii a teorii a za výzkum v oblasti stabilizační hospodářské politiky.

Až do roku 1977 přednáší Friedman na Chicagské univerzitě, poté s univerzitou spolupracuje v oblasti výzkumné. Stává se senior fellow Hooverova ústavu na Stanfordské univerzitě. Friedman je ještě na přelomu tisíciletí veřejně a publicisticky činný. Je vyhledávaným účastníkem nejen vědeckých konferencí, ale i politických a mediálních akcí. Umírá ve čtvrtek 16. listopadu 2006.

Spotřební funkce

V roce 1945 vydal Friedman spolu s Simonem Kuznetsem mohutnou statistickou studii o rozpočtech tzv. "svobodných povolání", kde analyzovali důvod omezení vstupu do odvětví (lékařské profese) - že zvyšují příjmy členů privilegované skupiny v porovnání s ostatními profesemi. Závěry studie nám dnes přijdou triviální, tehdy však vyvolaly obrovský odpor ze strany lékařů.

V "Esejích o pozitivní ekonomii" (1953) odlišil Friedman pozitivní ekonomii pojednávající o tom, co je, od normativní ekonomie, zabývající se tím, co by mělo být. Hlavní pokrok v ekonomii probíhá podle něj v pozitivní oblasti. Např. zjištění, že minimální mzda zvyšuje nezaměstnanost, je samo o sobě neutrální konstatování (nikoli ideologie), které však přispělo k odbourání řady mýtů o státních zásazích.

Ve "Studiích o kvantitativní teorii peněz" (1956), které vznikly jako soubor esejů z chicagského workshopu pro peníze a bankovnictví, se Friedman přihlásil k tradici tzv. kvantitativní teorie peněz, která předpokládá, že zvýšení množství peněz v oběhu se dříve či později promítne do zvýšení cenové hladiny. Kvantitativní teorii položil jako alternativu vůči keynesiánskému příjmově-výdajovému přístupu.

V "Teorii spotřební funkce (1957) vykládá empirická zjištění o spotřebním chování amerických domácností. Ústřední myšlenkou bylo, že spotřeba domácností nereaguje na výkyvy v běžném příjmu, jak předpokládal Keynes, nýbrž vyplývá z tzv. permanentního důchodu. Permanentní příjem je stálý příjem v průběhu života, který existoval v minulosti a bude s velkou pravděpodobností pokračovat i nadále.

Monetární historie USA

Patrně nejvlivnější Friedmanovou vědeckou monografií je monumentální "Monetární historie Spojených států" (1963), kterou vydal společně s Annou Schwartzovou. V ní autoři zjišťují, že změna v množství peněz má úzký vztah k míře změn národního důchodu; že úrokové míry nemají přímý vztah k cenám, příjmu nebo produktu; a že pohyby rychlosti peněžní zásoby jsou v průběhu času malé.

Friedman objevil, že hospodářská nestabilita ve Spojených státech pramenila z měnové nestability. Zkoumal recesi ve 30. a 40. letech 19. století, zpomalení v letech 1873-79, recesi uprostřed 90. let 19. století i kontrakci 1907-08. Ve všech případech identifikuje monetární příčiny. Měnová nestabilita vyplývá z přímé vládní intervence, nebo z neustálých diskusí, jak by měla vypadat měnová politika.

Měnovými faktory vysvětlují Friedman a Schwartzová i Velkou depresi ve 30. letech 20. století. Na rozdíl od většinového názoru, že krize vypukla v bankovním sektoru a je důkazem nestability a křehkosti tržní ekonomiky, upozorňují autoři, že mezi léty 1929-33 pokleslo množství peněz o třetinu, a že hlavní vinu na tom má restriktivní politika americké centrální banky.

Zatímco "Svoboda volby" či "Kapitalismus a svoboda" proslavily Friedmana po celém světě a dosáhly miliónových nákladů, "Monetární historie USA" se do dnešního dne prodalo na 20 000 výtisků. V roce 1999 to Friedman prohlásil: "Kdybych nedělal serióznější práci, nebyl bych kvalifikován dělat ani tu zábavnější. Nerozuměl bych problémům a nebyl bych schopen psát ty samé věci, kdybych neměl zázemí, které člověku poskytuje vědecká práce."

Kapitalismus a svoboda

Proslulé jsou Friedmanovy populární knížky. Kniha "Kapitalismus a svoboda" (1962) je důvtipnou obhajobou kapitalismu. Názory po prvním vydání tak vzdálené hlavnímu proudu veřejné debaty, že kniha nebyla nikde recenzována. Zájem o ni vyvolala až druhá kniha podobného obsahu – "Svoboda volby". Ta je víc filozofická a dovádí do důsledků východiska plynoucí z "Kapitalismu a svobody".

Autor zdůrazňuje vztah mezi ekonomickou a politickou svobodou. Kde je ekonomická svoboda, může i nemusí být svoboda politická. Kde ale není ekonomická svoboda, nemůže být politická svoboda nikdy. Friedman nebyl poradcem generála Pinocheta, jak se někdy tvrdí. V roce 1975 pouze přijal pozvání soukromé nadace na týden přednášet. Externě radil pouze Ronaldu Reaganovi.

Friedman připomíná, že ti, kdo dnes mají moc, nemusí ji mít zítra. Co je důležitější: co jeden člověk považuje za dobro, jiný může považovat za zlo. Tragédií úsilí o centralizaci moci podobně jako úsilí o zvýšení rozsahu vládních zásahů je, že za ním stojí většinou lidé dobré vůle, kteří budou jako první litovat jeho důsledků. Klasický liberál je pokorný a považuje člověka za nedokonalého tvora.

Svobodnou tržní ekonomiku hájil Friedman vždy s vtipem a elegancí: "Hlavní zdroj námitek proti svobodnému hospodářství spočívá v tom, že tento úkol plní dobře. Poskytuje lidem to, co si přejí a nikoli to, o čem si nějaká zvláštní skupina myslí, že by měli dostat. Za mnoha argumenty proti svobodnému trhu se skrývá nedostatek víry v samotnou svobodu."

Svoboda volby

Druhou slavnou politicko-filozofickou knihou Miltona Friedmana je "Svoboda volby" (1980). Vlastní zájem není podle Friedmana krátkozraké sobectví. Je to všechno, co člověka zajímá, čeho si cení, jaké sleduje cíle: vědci toužící posunout hranice své vědy, misionáři toužící obrátit pohany na pravou víru, filantrop toužící přinést úlevu strádajícím – všichni sledují své zájmy, jak je chápou.

Určité omezení svobody jsou nutná proto, aby se zabránilo omezením jiným, ještě horším. Nicméně stát dnes zašel daleko za tuto hranici. Na námitku, že trh není dokonalý, odpovídá Friedman: dokonalost není z tohoto světa. Vždy bude existovat druhořadé zboží a podvodníci. Celkově však za předpokladu, že se nezabrání trhu v jeho funkci, bude trh chránit spotřebitele lépe než státní mechanismus. Soukromý podnik, který udělá chybu, zkrachuje; státní úřad pravděpodobně dostane vyšší rozpočet.

Friedman kritizuje sociální stát od kolébky až do hrobu. Škody sociálního státu jsou ohromující: narušují struktury naší společnosti; oslabují rodinu; oslabují motivaci pracovat, šetřit a inovovat. Omezují proces akumulace kapitálu, omezují svobody. Friedman uzavírá: "Krize přesvědčila veřejnost, že kapitalismus je chybný, zatímco válka ji přesvědčila, že centralizovaná vláda je účinná. Oba závěry byly mylné."

PhDr. Ing. Marek Loužek, PhD.

Vytisknout článek	Odeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Počet komentářů: 5, poslední 17.01.2007 13:48

17.01.2007 13:48 | Friedman, nic moc. (Totedyne)

23.01.2007 17:03 | Monetarismus (bart)

26.01.2007 09:55 | něco pro obdivovatele (Totedyne)

12.03.2007 14:11 | Naprosté nesmysly pana Totedyne (Totedyjo)

12.03.2007 14:39 | Omyly pana Totedyne (Totedyjo)