články

Číst o Marxovi mohou někteří považovat za staromódní. Ve skutečnosti žádný intelektuál nemůže Marxe ignorovat. Učení Karla Marxe nestojí v hlavním proudu ekonomie, ale ovlivnilo např. standardní sociologii. Stojí za to podívat se na Marxe poněkud blíže a položit otázku: je marxismus pouhou politickou ideologií nebo i vědeckou teorií? A pokud to druhé, byla tato teorie potvrzena nebo vyvrácena?

Marx provedl syntézu klasické ekonomie, hegelovské filozofie a francouzského socialismu. Každý z těchto směrů však nepřijal nekriticky, nýbrž interpretoval je po svém. Z klasické ekonomie převzal pracovní teorii hodnoty, na níž vybudoval teorii vykořisťování. Z hegelovské filozofie převzal dialektiku, kterou však "převrátil naruby". Z francouzského socialismu převzal normativní směřování, citelně je však zradikalizoval.

Rozporná ekonomie

Karel Marx (1818-1883) nenáviděl kapitalismus proto, že hromadí bohatství a bídu. Nelíbil se mu jeho oligarchický charakter: mít v tomto systému bohatství znamená podle něj mít moc nad ostatními lidmi. Marx nenáviděl systém, protože mu připomínal otroctví. Takové rozhořčení však patří do politické propagandy, nikoli do vědeckého zkoumání. Marxovi se nepodařilo odlišit ideologii a analýzu.

Karel Marx už dlouho není součástí standardních ekonomických učebnic. Ačkoli napsal řadu ekonomických děl - např. "Ke kritice politické ekonomie" (1859) či "Kapitál" (1867, 1885, 1894) – jeho přístup se ukázal být slepou uličkou. Marx navázal na pracovní teorii hodnoty klasické školy, podle níž hodnota zboží vyplývá z práce. To se mu hodilo v teorii vykořisťování, podle níž dělník vytváří hodnotu, kterou si kapitalista přivlastňuje.

Pracovní teorie hodnoty se však v moderní ekonomii neujala. Hodnota zboží podle standardní ekonomie vyplývá ze střetu nabídky a poptávky, při čemž nabídka je dána náklady, zatímco poptávka mezním užitkem. I kdybychom přijali klasickou pracovní teorii hodnoty jako pravdivou, u Marxe trpí nepřekonatelnými rozpory. Existuje totiž rozpor mezi prvním a třetím dílem kapitálu (tzv. transformační problém pracovních hodnot do výrobních cen).

Ve sporu o socialismus ukázali Ludwig von Mises a Friedrich August von Hayek, že ekonomická kalkulace cen za socialismu je nemožná. Proti marxistům jako Oskar Lange či Abba Lerner argumentovali, že socialismus nemůže fungovat, a že to lze prokázat teoreticky. I kdyby však žádná taková diskuse neproběhla, marxismus byl vyvrácen řadou empirických faktů.

Marxovy předpovědi o vývoji kapitalismu se nenaplnily. Kapitalismus nevedl k polarizaci bohatství a bídy. Nevedl k sociální revoluci a přechodu k socialismu v nejvyspělejších průmyslových zemích. Míra zisku ani úroková míra se za posledních dvě stě let nesnižovaly. Rezervní armáda nezaměstnaných nebobtnala. I kdybychom tedy připustili, že marxistická ekonomie je v jistém smyslu vědecká teorie, měřeno empirickými fakty byla mnohokrát vyvrácena.

Sociologický determinismus

Zatímco Marx stojí mimo hlavní proud ekonomické teorie, jeho postavení v sociologii je silnější. Joseph Schumpeter prohlásil, že Marx byl špatný ekonom, ale daleko lepší sociolog. Podobný názor hájil i Vilfredo Pareto, který ocenil především Marxe za jeho kritiku ideologií a strhující politické vůdcovství. Právem? Ačkoli Marxova sociologie je podnětnější než ekonomie, neznamená to, že ji lze přijmout bez výhrad.

Karel Marx ovlivnil standardní sociologii především v teorii konfliktu a teorii sociální stratifikace. Pokud zůstane jen u sociální stratifikace jako pozitivní teorie, mohli bychom ji přivítat. Marxova teorie je však bohužel propojena s všudypřítomnou ideologií. Tím se však dobrovolně vyřazuje ze standardní společenské vědy, která nesměšování pozitivních konstatací a normativních soudů předepisuje jako kánon zdravé vědecké práce.

Marxova teorie tříd neosvětluje proměnu tříd v západních společnostech směrem ke smířlivosti a jejich integraci do sociálního systému. Sociální smír po druhé světové válce, kdy dělníci přestávali následovat radikální program, nelze dost dobře vysvětlit Marxovou teorií. Marxismus navíc narazil, když měl vysvětlit taková mohutná společenská vzedmutí jako nacionalismus v průběhu 19. a 20. století.

Marxova teorie tříd je podobná teorii elit, ale současně se od ní liší. Zatímco teorie elity Vilfreda Pareta a Gaetana Moscy je vsazena do cyklického koloběhu dějin, Marxova teorie třídního boje vnímá historii jako vzestupný proces a věří, že s koncem společenských formací založených na třídním antagonismu jednou ustane i boj tříd a nastane ráj na zemi. Teorie elity je realističtější, protože předpokládá, že každá společnost (i socialistická) je tvořena vládnoucí menšinou a ovládanou většinou.

Nahlédnutí, že vědomí je určeno společenskými podmínkami, vedlo Marxe k jednosměrnému determinismu. Marxova koncepce ekonomické základny byla absolutizována. Řada pozdějších sociologů (např. Max Weber) se distancovalo od Marxova materialismu a poukazovalo na vliv různých služeb "nadstavby", včetně těch nejduchovnějších, na vývoj ekonomické základny.

Vztah mezi idejemi (a dalšími složkami nadstavby) a materiálním jednáním je vzájemný. Ideje sice odrážejí určitý stav společnosti, ale současně slouží k její přeměně. Věda, kultura a náboženství mají nesporný vliv na společenský vývoj. Celá Marxova praktická politická činnost by ostatně neměla smysl, pokud nefungoval dopad myšlenek na změnu poměrů.

Marxismus - nové náboženství

Marxismus se svým eschatologickým nábojem nedokázal vysvětlit napětí a konflikty, k nimž docházelo ve společnostech, kde bylo soukromé vlastnictví nahrazeno vlastnictvím státním. Komunistické systémy sociální stratifikaci neodstranily, spíše naopak vyostřily. Místo buržoazie vládla v komunistickém systému skupina privilegovaných straníků, jimž byla podřízena většina prostých občanů.

Marx přehlédl, že zrušení tříd vycházejících ze soukromého vlastnictví nepovede automaticky k vytvoření harmonické společnosti. Namísto mocenských vztahů založených na majetku nastoupí jiné formy mocenské nerovnosti založených na pozicích ve formálních byrokratických organizacích. Namísto majetkových elit nastoupí nové elity vycházejících ze stranických aparátů či státní mašinérie.

Okřídleným pojmem Marxova díla bylo odcizení. Vztahy mezi lidmi v buržoazní společnosti se podle Marxe změnily na vztah mezi pouhými předměty. V beztřídní komunistické společnosti se má pokrok od odcizení oddělit. Jedinec v reálné komunistické společnosti však byl odcizen neméně než člověk žijící ve společnosti buržoazní. Na rozdíl od svobodné společnosti navíc neměl ani svobodu volby.

Marx podcenil sílu svobodné společnosti samoregulace vztahů svých členů. Nevěřil bohužel v blahodárnost situací, kdy každý sleduje svůj vlastní, omezený, individuální zájem. Odmítal neviditelnou ruku trhu, která individuální zájem transformuje v zájem obecný. Sledování individuálního zájmu považoval za "slepý, nezkrotný, jednostranný, bezzákonný přírodní instinkt".

Kombinace víry v pokrok a fenoménu odcizení vedla k vytvoření svébytné politické ideologie, která vykazuje podobnosti s křesťanským ideou prozřetelnosti. Marxismus je v jistém smyslu náboženství. Právě v tom spočívá jeho úžasná síla. Marxovi se podařilo dát svému učení mohutný etický náboj, který si nijak nezadá s náboženskými systémy. Proto je jeho dílo tak působivé a kontroverzní. Dnes je však jasné, že skončilo ve slepé uličce.

PhDr. Ing. Marek Loužek, PhD.

Vytisknout článek	Odeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Počet komentářů: 5, poslední 17.01.2007 16:05

17.01.2007 16:05 | Ano (Totedyne)

22.01.2007 10:08 | Marx ZVITAZIL. (LIBERTARIAN)

23.01.2007 16:24 | Marx (bart)

24.01.2007 12:55 | volby (LIBERTARIAN)

24.01.2007 15:17 | Článek je velmi zajímavý.. (Miloš Tivlas)