články

Novela zákon o střetu zájmů, který nedávno schválil parlament a podepsal prezident republiky, je vedena bohulibými úmysly. Usiluje o kontrolu majetku nabytého během výkonu veřejné funkce a zavádí neslučitelnost některých funkcí. Zakotvuje povinnost veřejných funkcionářů vykonávat funkci tak, aby "nedocházelo ke střetu mezi jejich osobními zájmy a zájmy, které jsou povinni z titulu své funkce prosazovat nebo hájit". Je to správné?

Další zpřísnění

Veřejným funkcionářem jsou poslanci, senátoři, soudci, členové bankovní rady ČNB a NKÚ, členové zastupitelstev krajů a statutárních měst, ale rovněž příslušníci policie, státní zástupci, vedoucí státní zaměstnanci, ombudsman či ředitelé tajných služeb. Dojde-li ke střetu veřejného zájmu se zájmem osobním, nesmí veřejný funkcionář upřednostňovat svůj osobní zájem před zájmy veřejnými.

Někteří veřejní funkcionáři (nikoli však poslanci a senátoři) nesmějí podnikat nebo provozovat jinou samostatnou výdělečnou činnost. Veřejní funkcionáři musí odevzdávat majetkové přiznání, přiznání o příjmech, darech a závazcích. Dokonce se zavádí "registr oznámení", kam se budou zapisovat všechny informace z čestných prohlášení a majetkových přiznání, a který bude veřejně přístupný.

Novela zákona o střetu zájmů rozšiřuje osobní působnost stávajícího zákona, a to i na členy zastupitelstev krajů, zastupitelstev obcí a městských částí Prahy. Členem zastupitelstva se dnes paradoxně nemůže stát např. ředitel školy, kulturního zařízení či městské nemocnice. Úsměvné je, že v malých obcích si budou starostové podávat majetková přiznání podávat sami sobě.

Zákon výrazně zasahuje do soukromí veřejných činitelů a hraničí s porušením Listiny základních práv a svobod. Ústřední rada pro posuzování střetu zájmů a krajské rady budou dohlížet nad tím, zda se všichni veřejní činitelé chovají mravně. Není vyloučeno, že tyto orgány budou chtít mít právo vstupu do obydlí. Svlékání soudců donaha mohou zneužít klienti při soudních řízeních.

Situace, kdy si poslanec či senátor koupí auto, garáž či pozemek a do třiceti dnů to musí nahlásit mandátovému a imunitnímu výboru, je zvláštní. Podivné je, aby veřejní funkcionáři museli sepisovat veškerý nemovitý a movitý majetek nad 25 000 Kč (přesáhne-li hodnota nabytých hodnot v kalendářním roce půl milionu Kč). Pokuta až půl miliónu korun za to, že někdo zapomene uvést seznamu oblek či pračku, je přehnaná.

Zákon mravnost nezvýší

Zákon o střetu zájmů se stal natolik samozřejmou součástí veřejného diskurzu, že je kacířstvím proti němu vystoupit. Samotný účel zákona je však sporný. Veřejný zájem nelze definovat. Politika je z definice arénou, kde se střetávají různé soukromé zájmy. Politik je zprostředkovatelem těchto zájmů. Proto je obtížné přijmout tezi, že politik se má vystříhat sledování zájmu soukromého či skupinového; je to koneckonců jeho posláním.

Kdyby se bral zákon o střetu zájmů doslova, museli by se podle už dávno stíhat členové bývalé sociálně demokratické vlády, která před volbami rozhazovala hory doly, aby se zalíbila voličům. Populistická rozhazovačná rozpočtová politika přitom stála desítky miliard korun. Kde jinde existuje viditelnější rozpor mezi zájmem tzv. veřejným a individuálním (resp. skupinovým)?

Princip zákona je pokrytecký. Drobný úplatek (nebo nevyjasněná otázka, kde vzal politik peníze na byt), vyvolá mohutnou mediální kampaň a může veřejnému činiteli zlomit vaz. Rozdávání pamlsků před volbami je však společensky tolerováno, ačkoli je pro daňové poplatníky daleko nebezpečnější. Nic proti stíhání úplatkářství, je bohulibé je stíhat. Ale společnost ohrožují i jiné, horší věci.

Idea, že nějakým zákonem lze zlepšit mravnost ve společnosti, je mylná. Spíše platí pravý opak: čím je zákonů více, čím jsou komplikovanější, čím jsou jednotlivá ustanovení nesrozumitelnější a výklad nejasnější, tím morálka ve společnosti upadá. Zákon o střetu zájmů proto nic nevyřeší, nýbrž spíše vytvoří právní zmatek. Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly.

Fakt, že se ČR za vlády sociální demokracie podle žebříčku Transparency International posunula o deset míst dozadu, je smutný. Zvláštní zákony proti korupci to však nevyřeší. Nejlepší cestou, jak sestříhat korupci, je omezit moc státu nad občany, posílit průhlednost rozhodovacích procesů a snížit počet razítek, povolení a registrací. Zákon o střetu zájmů je jen populistickou vějičkou.

PhDr. Ing. Marek Loužek, PhD.

Vytisknout článek	Odeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Doposud nebyly vloženy žádné komentáře.