vyhledávání na serveru:

Systém zdanění mezd a systém sociálních dávek v České republice je neefektivní. Jednak obsahuje zbytečné přerozdělování, když lidem přemíru peněz bere, aby jim pak "štědře" dával. Jednak v sobě obsahuje výrazné demotivační prvky, které odrazují od práce. Tyto neefektivnosti může odstranit zavedení rovné daně v kombinaci se zápornou daní pro poplatníky pod nezdanitelným minimem.

   

Zbytečné přerozdělování

Dnes je ze mzdy odváděno státu několik přímých daní a ke zdaněnému výdělku stát vyplácí lidem několik sociálních dávek. Drtivé většině poplatníků stát z jedné kapsy bere a do druhé dává, přičemž pro mnoho poplatníků se konečný výsledek jen málo liší od stavu, kdy by stát peníze ani nebral ani nedával. Např. rodině se dvěma dětmi, která si vlastní prací vydělá 12 tisíc korun hrubé mzdy, stát sebere na dani z příjmu a na sociálních a zdravotních odvodech měsíčně 5 700 korun a na sociálních dávkách jí vyplácí 5 175 korun (viz tabulka č. 1). Jen u této jedné rodiny tak dochází k naprosto zbytečnému přerozdělování ve výši přes 62 tisíc ročně. Podobně je tomu u většiny rodin (viz obrázek č. 1).

  

Tabulka č. 1: Cena práce, daně, dávky a čistý příjem

Cena práce	6 075	12 150	16 200	22 950	24 300	66 150	67 500
Sociální a zdravotní pojištění (zaměstnavatel)	-1 575	-3 150	-4 200	-5 950	-6 300	-17 150	-17 500
Hrubá mzda	4 500	9 000	12 000	17 000	18 000	49 000	50 000
Sociální a zdravotní pojištění (zaměstnanec)	-563	-1 125	-1 500	-2 125	-2 250	-6 125	-6 250
Zaplacená daň z příjmu	0	0	0	0	0	-5 121	-5 340
Čistá mzda	3 938	7 875	10 500	14 875	15 750	42 875	43 750
Vyplacený daňový bonus na dítě	1 000	1 000	740	215	110	0	0
Přídavky na dítě	1 480	1 480	1 480	1 294	1 294	648	0
Sociální příplatek	1 733	1 733	1 733	938	739	0	0
Příspěvek na bydlení	1 222	1 222	1 222	662	521	0	0
Doplatek do životního minima	4 308	370	0	0	0	0	0
Čistý příjem	13 680	13 680	15 675	17 984	18 414	38 402	38 411

(Výpočty daní a dávek odpovídají rodině s dvěma dětmi ve věku 11 a 12 let, která uplatňuje společné zdanění manželů. Hrubá mzda je hrubá mzda v součtu za oba manžele.)

   

Obrázek č. 1: Cena práce, daně, dávky a čistý příjem

 

(Výpočty daní a dávek odpovídají rodině se dvěma dětmi ve věku 11 a 12 let, která uplatňuje společné zdanění manželů. Hrubá mzda je hrubá mzda v součtu za oba manžele.)

Dalším problémem dnešního systému daní a dávek je jeho vnitřní systémové odrazování od práce a podnikání, resp. motivování k daňovým únikům. Např. pro rodinu se dvěma dětmi by jakékoliv zvýšení vlastního výdělku do 10 tisíc hrubého bylo nesmyslným krokem, protože systém životního minima jí garantuje příjem ve výši 13 680 korun měsíčně, ať již pracují či ne. Pokud např. pracují na částečný úvazek za 4 500 hrubého a uvažovali by o zvýšení pracovního úvazku na dvojnásobek za hrubou mzdu 9 000 korun, jejich čistá mzda by se sice zvýšila z 3 938 na 7 875, ale sociální dávky by klesly z 9 743 na 5 805 a čistý příjem by zůstal na 13 680. Zvýšit výdělek prací se tedy nevyplatí. Nanejvýš načerno – a úřadům přivýdělek nepřiznat. Současný systém je tedy velmi demotivační pro lidi s nižšími příjmy a je jednou z příčin vysoké míry nezaměstnanosti.

Podobně – nejen kvůli progresivní stupnici daně z příjmu – je současný systém velmi demotivační i pro lidi s vyššími příjmy. Pokud např. domácnost zvýší hrubou mzdu (v součtu za oba rodiče) ze 49 tisíc o 1000 korun na 50 tisíc, jejich čistý příjem vzroste jen o 9 korun z 38402 na 38411, protože současně se zvýšením výdělku přijdou o přídavky na děti. Demotivující je systém ale i pro střední příjmové skupiny. Pokud by rodina chtěla zvýšit hrubou mzdu 17 tisíc o 1000 korun na 18 tisíc, zvýší se její čistý příjem jen o 430 korun ze 17 984 na 18 414, protože se sice zvýší čistá mzda o 875 ale současně poklesne nárok na sociální dávky o 445 korun.

Názorně to ukazuje obrázek č. 2. Dolní tenká čára ukazuje mezní míru zdanění – o kolik vzrostou daně zaměstnance (včetně pojistného), při nárůstu hrubé mzdy o korunu. Dokud rodina nepodléhá dani z příjmu, je z každé další vydělané koruny sebráno 12,5 % na pojistném (nebereme zde nyní pro jednoduchost v úvahu pojistné placené zaměstnavatelem), pak mezní míra zdanění roste, když se dostává rodina postupně do vyšších pásem daně z příjmu. Pro rodinu je ale při rozhodování o tom, zda pracovat více, rozhodující nejen kolik jí stát vezme na daních, ale i o kolik jí v důsledku zvýšení hrubé mzdy o korunu zkrátí sociální dávky. O tom vypovídá horní zubatá čára, tzv. čistá mezní míra zdanění, která nám říká, o kolik se zvýší daně a zkrátí sociální dávky při zvýšení hrubé mzdy o jednu korunu. Do hrubé mzdy 9 420 dosahuje čistá mezní míra zdanění 100 % - zvýšení objemu práce se nijak neodrazí na čistém výdělku. Čistá efektivní míra zdanění je pak velmi vysoká i u mezd mezi 13 a 22 tisíci korunami, kdy dochází k poklesu nároků na příspěvek na bydlení a sociální příplatek. Pak dočasně čistá mezní míra zdanění vzroste u hrubého výdělku 49 440 korun, kdy rodina definitivně ztrácí nárok na dětské přídavky. Pak už rodina sociální dávky nepobírá a čistá mezní efektivní míra zdanění je totožná s hrubou mezní mírou zdanění a naposledy vzroste při hrubém příjmu 63200, když se rodina dostává do nejvyššího pásma daně z příjmu.

Obrázek č. 2: Mezní efektivní míra zdanění

  

(Výpočty mezní míry zdanění odpovídají rodině se dvěma dětmi ve věku 11 a 12 let, která uplatňuje společné zdanění manželů. Hrubá mzda je hrubá mzda v součtu za oba manžele.)

   

Odstranění neefektivností

Modelem, který odstraňuje nesmyslné přerozdělování z jedné kapsy do druhé, a který odstraňuje uvedené nejkřiklavější demotivační prvky v podobě extrémně vysoké čisté mezní míry zdanění, je rovná daň. Rovná daň z příjmu fyzických osob znamená, že stát by peníze buď jen bral (lidem z příjmem nad nezdanitelným minimem) nebo – v podobě záporné daně – jen dával (lidem s příjmem pod nezdanitelným minimem).

Aby došlo k co nejefektivnějšímu odstranění protisměrných toků, je vhodné rovnou daň odvozovat od celkové ceny práce (tj. od hrubého příjmu včetně odvodů zaměstnavatele). Odstraněním zbytečného přerozdělování se sníží průtok peněz na trase občan-stát-občan (příjmy i výdaje státu poklesnou, sníží se daňová i výdajová kvóta). Vznikne výrazná administrativní úspora (zmizí veškerá agenda sociálních dávek závislých na příjmu rodin), která umožní aby výsledné čisté příjmy byly větší než dnes. Dalším podstatným rysem rovné daně je, že odstraňuje demotivace tím, že každá další vydělaná koruna je zdaňována stejně.

Model rovné daně tedy odstraňuje uvedené neefektivnosti současného systému přímých daní a sociálních dávek. Zůstává otázkou, jak nastavit klíčové parametry rovné daně. Efektivní míra zdanění může být u rovné daně podstatně nižší než dnešní efektivní míra zdanění z následujících důvodů: státu bude stačit méně peněz na administrativu. Odpadne agenda spojená s výplatou doplatku do životního minima, sociálního příplatku, dětského přídavku a příspěvku na bydlení.

Negativní daň pro lidi pod nezdanitelným minimem bude moci vyplácet daňový úřad, který takto již dnes vyplácí daňový bonus na dítě. Místo mnoha formulářů bude stačit jeden. Odstranění demotivací u lidí s nejnižšími příjmy sníží nezaměstnanost a státu poklesnou výdaje na dávky v nezaměstnanosti a zvýší se daňové příjmy. Díky odstranění demotivací u středně a vysokopříjmových poplatníků poklesnou daňové úniky a zvýší se objem vykonané práce.

  

Krok správným směrem

Všechny tyto faktory umožní nastavit průměrnou čistou efektivní míru zdanění níže, než kde je dnes. Toho lze docílit buď vyšším nezdanitelným minimem nebo nižší sazbou. Např. ODS navrhuje pro rodinu s dvěma dětmi nezdanitelné minimum ve velkorysé výši 22 041 korun (což odpovídá dnešní hrubé mzdě za rodinu jako celek ve výši 16 327 korun) a příjem nad tím zdaňovat sazbou ve výši 49 % (která zahrnuje i zdravotní a sociální odvody), takže např. příjem 22 141, stovku nad nezdanitelným minimem, bude zdaněn 49 korunami. Tento jednoduchý vzoreček rovné daně nicméně ODS skrývá za relativně složitý propočet (viz www.ods.cz/volby2006/kalkulacka).

Dalo by se nepochybně uvažovat i o nižším nezdanitelném minimu výměnou za nižší sazbu, což by mohlo být pro ekonomiku příznivější. Vysoké nezdanitelné minimum totiž znamená, že se zvýší počet rodin, které jsou čistými příjemci transferů a že mezní míra zdanění zůstane relativně vysoká. Ani není nutné, aby byla sazba záporné daně stejná jako sazba daně nad nezdanitelným minimem, jak to navrhuje ODS. Rovná daň jako princip ale určitě znamená krok správným směrem.

Ing. Petr Mach, Ph.D., výkonný ředitel Centra pro ekonomiku a politiku