ENEN CZE
===

články

Marek Loužek: Privatizujme manželství

51pro 3/2006, s. 34, 24.03.2006

publikováno: 24.03.2006, čteno: 3649×

 

Zákon o registrovaném partnerství je politováníhodným omylem. Správnou cestou je neregistrovat partnerství, nýbrž privatizovat manželství.

Populární debata o registrovaném partnerství se mylně vnímá jako střet tolerantních a netolerantních. Ve skutečnosti jde o něco úplně jiného. Spor se vede o to, jak velkou moc má mít stát při regulaci intimních vztahů. Řešením není ještě více razítek, povolení či registrací, nýbrž omezování moci byrokratů a úplné stáhnutí se státu z intimní sféry občanů. Nejde o zrušení manželství, nýbrž o návrat k jeho původnímu smyslu.

  

Stát nebo církve?

Proti zákonu o registrovaném partnerství se argumentuje, že je příliš radikální, protože popírá tradiční rodinu. To je viděno konzervativníma očima pravda. Z liberálního hlediska lze však tvrdit i pravý opak: zákon je málo radikální, protože nemá odvahu udělat systémový krok a úplně vytlačit stát z intimních vztahů. Skutečným řešením není registrace partnerství, nýbrž privatizace manželství.

Situace, kdy manželství je uzavíráno na radnicích, je sice v západním světě poměrně častá, ale je zásadně chybná. Tradiční instituce, které manželství vždy uzavíraly, jsou církve. Pokud chce nějaký pár uzavřít sňatek, jde za knězem a po splnění určitých podmínek může být oddán. Takový sňatek s sebou nese nejen hodnotu posvátného, ale i silnější závazek spolu zůstat spolu.

Tím, že sňatky začal nabízet stát a vymyslel pro ně dokonce svatební obřady ne nepodobným těm v kostele, sice vyhověl přáním mnoha lidem bez vyznání, ale současně zadělal na současné problémy. Civilní manželství lze v řadě zemí prakticky druhý den rozvést, což devalvuje manželství jako tradiční instituci. Postupně padají bariéry sňatků z důvodů třídních, náboženských či kastovních, dnes dokonce i pohlavních.

To, že po civilních sňatcích nyní hlasitě volají i homosexuálové, není z tohoto hlediska kvalitativní průlom, nýbrž pokračování obecného sekulárního trendu v západním světě. Je možné, že sňatky dvou osob bez ohledu na pohlaví budou jednou stejně samozřejmé jako všeobecné volební právo. To však neznamená, že se s nimi máme ihned smířit a nesvést s nimi tvrdý politický boj.

Kdyby se stát do intimního vztahu dvou lidí nemíchal, neměli bychom dnešní starosti. Nejen sňatky dvou osob stejného pohlaví, ale civilní sňatky na radnici jako takové jsou omylem. Uzavírání manželství by mělo příslušet pouze soukromým subjektům (církvím, advokátním kancelářím apod.). Zda tyto subjekty umožní manželství i lidem stejného pohlaví, záleží na nich. Státu do toho vůbec nic není.

    

Sexuální pluralita

Zákon o registrovaném partnerství vnímají jeho obhájci bezmála jako symbol boje za svobodu. Utlačovaní homosexuálové jsou chudinky a potřebují být spaseni zvláštním zákonem. Přitom podle nedávného britského průzkumu pobírají homosexuálové až o třetinu vyšší příjmy než heterosexuálové. A děti vychovávané homosexuály dosahují lepších studijních výsledků. Žádná diskriminace tedy neexistuje.

Každá společnost nějakým způsobem reguluje lidské sexuální chování. Některé sexuální praktiky jsou zakázány (např. incest) nebo odsuzovány (např. zoofilie). Ve většině kultur v dějinách byla homosexualita hříchem, tu větším či menším. Postupně na Západě však převážil názor, že pokud ze styku dvou osob stejného pohlaví nevzniká žádná škoda třetí osobě (např. při šíření pohlavní nemoci), lze ji tolerovat jako neškodný jev.

    

Zákon o registrovaném partnerství nevystihuje pluralitu sexuálního chování v celém jeho barevnosti a šíři. Neupravuje např. partnerství jednoho muže s více ženami (polygamie), ani partnerství jedné ženy s více muži (polyandrie). Přitom je prokázáno, že naprostá většina kultur na světě byla nebo je polygamních. Kdyby zákon chtěl upravovat všechny typy partnerského svazku, které existují, nemohl by polygamii obejít.

   

Registrované partnerství je jen subvariantou zažitého párového modelu, ne příliš úspěšně okopírovaného ze zákona o rodině. S trochou ironie lze říci, že upevňuje zastaralé sexuální stereotypy (stamilióny lidí žijí jako single, další stamilióny v mnohoženství). Zabývá se jedním parciálním aspektem lidské sexuality a úplně ignoruje ostatní. Z toho, že se dva lidé mají rádi, nevyplývá, že má stát povinnost jejich lásku zanášet do rejstříku.

Rodina je základem státu. Manželství jako instituce není o nadřazenosti heterosexuálů nad homosexuály, nýbrž o zajištění péče o děti v jejich přirozeném prostředí. Měli bychom se vrátit k tradici církevního manželství a civilní sňatky na radnici úplně zrušit. Manželství je třeba privatizovat, odstátnit a zbavit zbytečné sociální podpory. Problém sňatků homosexuálů tak elegantně odpadne.

PhDr. Ing. Marek Loužek, PhD.

VytisknoutVytisknout článek Odeslat článek emailemOdeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Počet komentářů: 2, poslední 27.03.2006 10:20

27.03.2006 10:20 | Bravo !!! (honza928)

07.04.2006 10:21 | Zakon o registrovanem partnerstvi a... (Dan)

---
© Centrum pro ekonomiku a politiku 2005-2021
design, kód: Jan Holpuch nejml.
RSS 2.0 RSS ­