články

Zákon o registrovaném partnerství prý nikomu neublíží a homosexuály potěší. To je prý dostatečně liberální argument pro jeho podporu. Není. Za prvé není pravda, že zákon nikoho nepoškodí, a za druhé není pravda, že účelem zákonů je někoho potěšit.

Na podporu první teze uvedu jeden příklad. Navržený zákon staví zaregistrovaného partnera na roveň manžela/manželky z hlediska občanského práva. To znamená mimo jiné, že partner je dědicem v první linii – bude tedy dědit majetek zemřelého na úkor příbuzných zemřelého. Zákon je tedy na úkor dětí, rodičů a sourozenců. Současně bude registrovaný partner osvobozen od daně dědické na rozdíl od situace, kdy by mu byl majetek odkázán za současného právního stavu. To mimo jiné znamená, že se sníží daňový výnos státu z dědické daně. Zákon je tedy na úkor ostatních daňových poplatníků.

Možná není správné, že nepříbuzné osoby, kterým je odkázán majetek, musí platit dědickou daň. Pak ale diskutujme o zrušení daně dědické a nikoliv o zákonu o registrovaném partnerství. Já jsem pro zrušení dědické daně.

Výše uvedený příklad dědictví – jeden drobný právně-ekonomický důsledek – navrženého zákona o registrovaném partnerství se může zdát jako marginální. A vskutku – jde o marginální důsledek. O ten patrně navrhovatelům ani tak nejde.

Jde o zvýšení prestiže

Pravdou totiž je, že cílem navrženého zákona je něco úplně jiného než ušetřit pár korun dědické daně, až partner zemře. Každý dobře ví, že diskriminace homosexuálů v naší zemi neexistuje. Každý bod zákona, až na výše uvedený vyšší podíl na dědictví, lze totiž již dnes ošetřit smluvně, a to dokonce jednodušeji, než jak to předpokládá navržený zákon! Ať se dva, když se mají rádi, zaváží smluvně k vyživovací povinnosti. Ať platí doživotně bývalému partnerovi výživné, až se přestanou mít rádi, i bez zákona! Jasné je jedno – diskriminace homosexuality u nás neexistuje a pokud zákon neprojde, nikdo v této zemi nebude zkrácen na svých právech.

O co tedy navrhovatelům jde? O jediné – o zvýšení statutu homosexuality ve společnosti. Nejde totiž o legalizaci homosexuality, ta je legální, ale o zvýšení společenského uznání. K tomu ale zákon nemá sloužit. Zastánci homosexuality mohou různými formami přesvědčovat společnost, že homosexualita není zavrženíhodná nebo že si dva mladí lidé stejného pohlaví, kteří se drží za ruce, zaslouží sympatie kolemjdoucích. Je ale fatálním omylem domáhat se takového uznání skrze zákon.

Je spousta druhů zábavy a forem lidského chování, které nemají plné pochopení ve společnosti. To ale není důvod o nich dělat zákon.

Manželství není kodifikovanou smlouvou proto, aby byl zvýšen status standardního sexuálního vztahu ve společnosti. Státu koneckonců do sexuálních vztahů lidí nic není. Kodifikace manželství má jiný důvod – je formou právní ochrany dětí.

Pandořina skříňka adopce dětí

Tím se dostáváme k dalšímu bodu. Zákon zakazuje registrovaným partnerům adopci dětí.

Proč navrhovatelé zakázali adopci registrovaným partnerům? Protože si adopce nepřejí? Nikoliv! Protože se báli, že by jim to neprošlo, ani u veřejnosti, ani u zákonodárců.

Osvojení dětí je v zákoně nicméně zakázáno tak, že může být snadno napadeno jako diskriminační. Jakmile bude zákon jednou schválen, nejenže může být zákaz adopcí záhy zpochybněn Ústavním soudem, ale každá další jeho úprava (včetně odstranění zákazu adopcí) bude legislativně mimořádně snadná. Zatímco nyní se o zákonu jako takovém obsáhle diskutuje na všech úrovních legislativního procesu, jakákoliv extenze zákona může projít velmi nenápadně. Bude snadné "vpašovat" "vypuštění § 13, odst. 2 zákona XY/2006" do novely zákona o odpadech v pátek odpoledne.

Navíc, zákon sice zakazuje adopce (osvojení), ale nebrání svěření dítěte do pěstounské péče osobě, která má uzavřené registrované partnerství, a pěstounská péče je skoro totéž jako adopce. I to by si měli zákonodárci uvědomit.

Homosexualita není ani trestná ani diskriminovaná a na libovolný typ soužití není potřeba zákon. Dokonce ani dnešní legislativa nebrání svěřování dětí do pěstounské péče homosexuálů. O to ani nejde. Homosexualita je v naší zemi čistě záležitostí etiky a vkusu a tak by to mělo zůstat. Odmítnutí zákona znamená pouze konstatování, že manželství má zcela jiný základ a účel a že nemůže být smyslem zákonů zvyšovat něčí status.

Ing. Petr Mach, Ph.D., výkonný ředitel Centra pro ekonomiku a politiku

Vytisknout článek	Odeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Počet komentářů: 5, poslední 17.02.2006 10:38

17.02.2006 10:38 | Pouze politická exhibice (PhDr.Jiří Rufer)

17.02.2006 18:05 | naprostý souhlas, výstižné (J. Svobodová)

25.02.2006 15:22 | politika (olga dekojova)

26.02.2006 02:03 | to je zase blábol (Pavel Němec)

07.03.2006 17:48 | Omyly p. Macha (Petr Hnyk)