články

Kontroly ČOI v restauracích, směnárnách a obchodech jsou mediální hity. Mají však ve svobodné tržní ekonomice smysl?

Obrázky o tom, jak inspektoři ČOI kontrolují, zda se správně nalévá limonáda na koupališti či zda náhodou nejsou poškozováni zahraniční turisté ve směnárnách, přináší televize téměř každý týden. Leckterý divák si mne spokojeně ruce, že alespoň někdo ve státě dohlíží na ochranu spotřebitele. Ve skutečnosti jde o jeden z nejtragičtějších a nejhloupějších způsobů státního paternalismu.

Inspektor musí být odborník na nejrůznější oblasti. Od nalévání piva v hospodách přes přehrabování zboží v supermarketech až po kontrolu kvality kondomů či špehování vietnamských obchodníků v pohraničí. Přitom činnost inspektorů nemá ve svobodné tržní ekonomice žádné opodstatnění. Podnikatelé, které systematicky šidí zákazníky nebo neprodávají kvalitní zboží, jsou dříve či později konkurencí vytlačeni z trhu.

Byrokratická instituce

Nesmyslnost ČOI vysvítá při každé kontrole, kterou okázale přenáší televize či rozhlas. Přesto je ČOI stále neuvěřitelně mocná instituce. Zaměstnává kolem 500 pracovníků, z toho 420 inspektorů. Inspektoři ročně provedou zhruba 50 000 kontrol a prověří 4000 podnětů od občanů. Být přistižen inspekcí není legrace. Může uložit pokutu až milión korun, při opakovaném porušení až dva milióny.

Úkolem ČOI je kontrola dodržování "jakosti, zdravotní nezávadnosti a bezpečnosti výrobků a služeb a současně poskytování řádných informací o nich". Laik by řekl, že nákup zboží a služby je soukromou věcí mezi spotřebitelem a obchodníkem. ČOI však z tohoto kontraktu činí veřejnou záležitost. Zajímá ji, zda není spotřebitel "klamán" nepravdivými, nedoloženými či neúplnými informacemi.

Inspekce je skutečný mistr v používání socialistické terminologie. Restaurace např. přejmenovala na "podniky veřejného stravování", přestože není nic soukromějšího než oběd či večeře v restauraci. Konkurence mezi restauracemi v Praze i kdekoli v ČR stoupla po roce 1989 tisícinásobně. Přesto inspektoři sledují, zda hostinští nabízejí nápoje a pokrmy ve správné míře či hmotnosti.

"Pokud si host objedná například fernet s ledem, tak led se musí podávat odděleně. Stejně je tomu u nealkoholických nápojů. Výjimkou je ledová káva, kde je led součástí receptury na přípravu," vysvětluje jeden ze smrtelných hříchů barmanů zlínský inspektor. Ačkoli ceny jsou volné a smluvní, nejčastější výtkou proti provozovatelům restaurací je "předražení".

Tragikomické kontroly

Kdyby byly kontroly inspektorů ojedinělé, dalo by se snad na nimi přimhouřit oko. Jenže zde nejde o výjimku, nýbrž samotnou podstatu fungování ČOI. V průběhu léta jsou inspektoři více vidět, protože jejich činnost se v okurkové sezóně hodí pro naplnění mediálního prostoru. ČOI sleduje cestovní kanceláře, ubytovací zařízení či sportovní areály. Dozor se koná na poutích, posvícenských zábavách i letních slavnostech.

Evergreenem stížností inspekce jsou dvojí ceny pro domácí a zahraniční turisty. Dvojí či trojí ceny jsou z ekonomického pohledu v pořádku, pokud firma chce zohlednit odlišnou poptávku spotřebitelů. Se dvojími cenami se běžně setkáváme v muzeích, galeriích, kinech, divadlech i bazénech, kde existují jedny ceny pro dospělé, druhé pro děti a důchodce. Přesto ČOI neustále křičí, že dvojí ceny jsou nemorální.

Vrcholem drzosti ČOI byl lednový zásah proti supermarketům v době povánočních slev. Ačkoli udělit slevu zákazníkovi je svrchovaným právem obchodníka v kterékoli denní či noční době či ročním období, inspekce to vidí jinak. Výsledkem kontrolní akce bylo zjištění, že supermarkety poskytují slevy, "které neodpovídají údajům o ceně, s níž byl spotřebitel obeznámen".

Tragikomické jsou kontroly ve směnárnách. ČOI kritizuje "nemravnost směnáren", kde rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou při prodeji nižších finančních obnosů činí až 20 %. Němečtí turisté jsou někdy zmateni, protože u nich je nabídka (nákup - prodej) vedena z hlediska zákazníka, zatímco u nás je tomu naopak. S tím však ČOI nic neudělá a směnárníci mají svobodu vyvěšovat kurz, jak chtějí.

V létě ČOI varovala podnikatele, aby dodržovali povinnost vydávat paragony, pokud ceny zboží nebo služby přesáhnou 50 Kč. Než však stačila zorganizovat kontrolu, parlament tuto povinnost zrušil. ČOI zůstává mimořádně nebezpečnou institucí. Jenom za první pololetí 2005 zakázala prodej zboží za neuvěřitelných 350 miliónů Kč a udělila pokuty za bezmála šest miliónů korun.

K brzdám podnikání v ČR patří vedle vysokého zdanění i přehnaná regulace. Jejím symbolem zůstává ČOI.

PhDr. Ing. Marek Loužek, PhD.

Vytisknout článek	Odeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Počet komentářů: 5, poslední 12.10.2005 07:12

12.10.2005 07:12 | Na druhou stranu NEMÁ ČOI ve svém... (Petr Kohout)

12.10.2005 07:12 | (Petr Kohout)

25.10.2005 19:10 | Ad Lesk a bída... pana Loužka (Vladimír Erban)

25.10.2005 19:13 | (Vladimír Erban)

26.10.2005 16:57 | Nesouhlasím (Jiří Eiselt)