články

Fakt, že představitelé ČSSD a KSČM aktivně spolupracují při podpoře zákonů, znovu navozuje otázku, jak velké nebezpečí pro mladou českou demokracii představuje KSČM. Ačkoli ještě nehrozí návrat před listopad, sbližování ČSSD a KSČM nevěští nic dobrého. Dokonce lze říci, že to je velmi nebezpečné.

Komunistická strana patnáct let po listopadu 1989 bohužel není okrajovou politickou silou s trvale klesajícím počtem příznivců, nýbrž je stranou, která se v parlamentních volbách pravidelně umisťuje na třetím, podle některých nedávných průzkumů dokonce na druhém místě.

Pozici KSČM v české politice nelze vysvětlit větším přijímáním komunistické ideologie v porovnání s jinými zeměmi, protože nic takového sociologické průzkumy neukazují. Nelze to ani vysvětlit nedostatečným vyrovnáním se s komunistickou minulostí, protože česká společnost šla v této věci patrně dále než jiné postkomunistické země - viz lustrační zákon či zákon o protiprávnosti komunistického režimu.

Ve srovnání s jinými zeměmi střední a východní Evropy nedošlo v Československu ke změně ani zákazu strany. Např. východoněmecká SED se přejmenovala na stranu demokratického stranu (PDS). Maďarští komunisté se přejmenovali na socialisty. Polská sjednocená dělnická strana se úplně rozpustila. Kdyby se čeští komunisté přejmenovali třeba na Stranu práce, mohli bychom si je splést s labouristy. Jejich dosavadní název však žádné podobnou záměnu neumožňuje.

Komunistická strana je právem považována za antisystémovou. Na počátku 90. let si mnozí mysleli, že prostor moderní levicové strany postupně obsadí sociální demokracie a komunistická strana zanikne. To se však nestalo. V druhé polovině 90. let představitelé KSČM přitvrdili dokonce svou rétoriku vůči vládní koalici a celému polistopadovému režimu. Komunistická strana zůstává stranou extrému.

Není náhoda, že poté, co se k moci dostali v roce 1998 sociální demokraté, KSČM v preferencích předstihla sociální demokracii. Síla KSČM není přímo závislá na úspěšné či neúspěšné politice ODS, KDU-ČSL či dalších stran ve středu či napravo od středu, nýbrž pouze na postavení a politiku ČSSD. Preference ČSSD a KSČM jsou spojité nádoby. Je varovné, že by se ČSSD – alespoň podle slov premiéra Paroubka - nebránila po příštích volbách využít KSČM jako nepřímého podporovatele své možné menšinové vlády.

Třebaže obava z návrat před listopad 1989 zřejmě není na místě, protože chybí mezinárodní podmínky k převzetí monopolní moci komunisty a nastolení nové diktatury, nic to však nemění na tom, že kdyby sbližování ČSSD A KSČM pokračovalo a komunisté se jednou dostali do vlády, nastal by v naší zemi největší obrat doleva od sametové revoluce a řada ekonomických, možná i politických svobod by byla okleštěna.

Pohled do programu KSČM ukazuje, že to strana s návratem k "demokratickému, humanistickému, materiálně i duchovně produktivnímu socialismu" myslí skutečně vážně. Strana i na dále navazuje na učení Marxe a Engelse (někdy i na Lenina), byť se jej snaží přizpůsobit daným podmínkám. Komunisté přestali odsuzovat vlastní minulost způsobem, který byl z taktických důvodů nutných krátce po listopadu 1989.

Skoro všude tam, kde na Západě komunistické strany nezmizely (Francie) nebo se přejmenovaly (Itálie), byly nuceny opustit sovětský vzor a udělat tlustou čáru nad velkou částí své minulosti. Nemluví už ani o revoluci ani budování socialismu. Snaží se přežít na levé straně demokratického politického spektra. Postavení KSČM je v tomto ohledu unikátní. Odstoupení pana Grebeníčka z funkce předsedy na tom nemění nic.

KSČM má v politickém systému ČR povahu antisystémové a neodpovědné opozice, s dnes už bohužel ne nulovým koaličním potenciálem a výraznou vyděračskou schopností. Přesto požadavky po jejím zákazu, které se občas objevují, nemají příliš šancí na úspěch. KSČ nebyla po listopadu zakázána, protože revoluce byla sametová. Komunisty je třeba porazit v demokratických volbách.

PhDr. Ing. Marek Loužek, PhD.

Vytisknout článek	Odeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Počet komentářů: 1, poslední 07.12.2005 16:17

07.12.2005 16:17 | V PODSTATĚ O NIČEM! (Antonín)