vyhledávání na serveru:

Jedním z měřítek výhodnosti členství v EU je saldo odvodů do EU a dotací z EU. Ministerstvo financí 8. února vydalo zprávu, podle níž jsme dosáhli za rok 2004 zisku 6,7 miliardy korun při odvodech do EU ve výši 18 miliard korun a příjmech z EU ve výši 24,7 miliardy korun.[1] Vláda ovšem zamlčela některé platby nad rámec hlavního odvodu, po jejichž započtení je pravděpodobné, že ČR v roce 2004 zaplatila do EU více, než kolik z EU získala.

 

Platby do EU a příjmy z EU za rok 2004 (mil. Kč)

Platby do EU		Příjmy z EU
Odvod z HDP a DPH	14 414	Evropské fondy Phare, Ispa a Sapard	4 960
Kompenzace pro Velkou Británii	1 639	Zemědělské dotace	2 814
Platba kapitálu do EIB	880	Dotace ze Strukturálního fondu	6 190
Platba kapitálu do ECB	176	Dotace z Kohezního fondu
Platba cel za zboží proclené v ČR	3 960	Programy EU v ČR	298
Platba cel za zboží proclené mimo ČR	nezjištěno	Rozpočtové kompenzace	10 466

Zdroj: Ministerstvo financí a ČNB

 

Horší, než jsme čekali

Ještě 13. května loňského roku Ministerstvo financí předpokládalo čistý zisk 12,4 miliardy při odvodech 16,8 miliardy a příjmech 29,2 miliardy[2]. "Důvodem horšího výsledku byly prodlevy ve schvalování žádostí o platby na straně Komise," uvádí dnes Ministerstvo financí. Důvodem byla i změna metodiky výpočtu HDP, z něhož se odvíjí základní příspěvek do EU. HDP na základě nařízení EU vychází o 170 miliard vyšší (o nařízené změně metodiky HDP jsme psali v LF 10/2003). I náš odvod do EU byl proto vyšší.

Ministerstvo financí nicméně stále nevykazuje platbu cel, jež platí čeští občané ve prospěch EU v cenách zboží, dále splátku kapitálu do Evropské investiční banky a platbu do Evropské centrální banky.

 

Zamlčovaná cla

Do našeho vstupu do EU vybíral stát na clech přibližně 1 miliardu korun měsíčně. Po vstupu do EU platíme cla i nadále, s tím rozdílem, že tyto peníze nyní scházejí v českém státním rozpočtu a objevují se nově v rozpočtu Evropské unie. Je tedy přirozené započítat placená cla do celkové finanční pozice mezi Českou republikou a EU.

Přesné číslo cel asi nikdy nebudeme znát, známe pouze objem cel, která dovozci zaplatili během našeho členství v EU v roce 2004 přímo na území České republiky (4 miliardy korun). Neznáme ale cla zaplacená našimi občany v cenách zboží, které dovozci procleli přímo na vnějších hranicích Evropské unie. Protože celní zatížení dovozu má EU zhruba stejné jako měla Česká republika před vstupem a protože i před vstupem plynula takřka veškerá cla jen z dovozu ze zemí mimo dnešní EU (díky asociační dohodě s EU a díky dohodě o volném obchodu ve střední Evropě CEFTA), můžeme předpokládat, že jsme na clech platili i od května do prosince přibližně miliardu měsíčně, tentokrát však ve prospěch Unie.

 

Splátky kapitálu do evropských institucí

Kromě cel v bilanci zveřejněné Ministerstvem financí chybí některé další platby do EU, které jsme nuceni platit, a které slouží k financování evropských institucí.

Jak plyne z rozhodnutí Evropské centrální banky[3], Česká republika musela zaplatit k 1. květnu 2004 první splátku kapitálu ECB ve výši 5 680 860 euro (176 milionů Kč). Tyto peníze tak ECB může využít např. na výstavbu nového honosného sídla ve Frankfurtu nad Mohanem. Peníze ECB musíme platit, ať už používáme euro či ne. Do další instituce, Evropské investiční banky (EIB) musí ČR splatit splatný kapitál 62,9 mil eur a rezervy 158 mil. eur (celkem v korunách 7 miliard), přičemž tyto příspěvky mají být splaceny v osmi splátkách do roku 2009.[4] Do této byrokratické instituce, kde jen plat zástupce české vlády v představenstvu EIB Ivana Pilipa stojí měsíčně 530 tisíc korun, musela Česká republika v září 2004 zaplatit prvních 880 milionů korun.

 

Chmurná budoucnost

Rok 2004 byl nejspíš posledním rokem, kdy jsme na EU dopláceli relativně málo. Rozpočtová kompenzace – částka vyjednaná ve Smlouvě o přistoupení jako nenároková platba – bude letos nižší a příští rok má skončit. Cla budeme do EU platit již po celý rok – a jen za leden odvedlo Ministerstvo financí Evropské unii cla za zboží proclené v ČR ve výši jedné miliardy korun. Platby z fondů Phare skončí úplně. Naše platby do Evropské investiční banky mají pokračovat až do roku 2009, přičemž v letech 2007 a 2008 mají být dokonce dvojnásobné. Platit budeme muset navíc peníze do evropského Výzkumného fondu uhlí a oceli, další zbytečné instituce EU.[5] Celkem budeme muset ve čtyřech různých splátkách do této instituce splatit do roku 2009 přes 1,2 miliardy korun.

 

Další předepsané platby do některých evropských institucí (mil. Kč)

	2004	2005	2006	2007	2008	2009
Do Evropské investiční banky	880	880	880	1760	1760	880
Do Výzkumného fondu uhlí a oceli			186	248	371	433

Zdroj: Smlouva o přistoupení

 

Vláda doufá, že nejvíce peněz získá v příštích letech ze strukturálních fondů. I ty se mohou České republice snadno vypařit, pokud bude ratifikována euroústava, která ruší princip veta při přerozdělování našich peněz do strukturálních fondů.

 

Pochybné využití

Po započtení všech uvedených plateb je zjevné, že Česká republika na členství v EU první rok svého členství nevydělala a další roky bude situace patrně ještě horší. A to nemluvíme o tom, kolik dalších peněz od daňových poplatníků musí vláda vynakládat na výběr daní pro EU a na provoz vládních agentur zajišťujících distribuci evropských dotací. V LF 11/04 jsme psali o tom, jak Národní vzdělávací fond vynakládá na platy a provoz částku, která převyšuje objem rozdělených dotací.

Ještě závažnější otázkou je, na co byly peníze získané zpět z EU vynaloženy. Je to opravdu vždy na výdaje, které stát či obce chtěly loni financovat na prvním místě? Máme jásat nad tím, když se peníze vrátí do ČR v podobě výdajů na intervenční nákupy, které zdražují cukr a obilí? Neuměli by čeští občané využít sami svých 25 miliard lépe, než jak to za ně dělá mašinérie, v jejímž rámci tyto peníze postupně putují od občana do Prahy, pak z Prahy do Bruselu, aby pak na základě schválených žádostí putovaly po nakrmení všech úředníků zpět do České republiky na pochybné projekty?

 

Vyjednejme si výjimku: nic nežádat, nic neplatit

Rozumným krokem české vlády by bylo, aby se pokusila dojednat s Evropskou unií výjimku: Vzdali bychom se v ní veškerých dotací z EU (které stejně jen kazí rovné tržní prostředí i morálku) výměnou za neplacení příspěvků do EU. Své členství bychom si i tak dál bohatě platili prostřednictvím cel.

Není to tak beznadějný nápad, jakým se může na první pohled zdát. EU je výjimkami protkaná. Za rok 2004 zaplatila ČR do EU také český příspěvek 1,6 miliardy korun na kompenzaci pro Velkou Británii, která má dojednáno, že ji ostatní vrací část jejích peněz tak, aby Británie na členství netratila. I samotné České republice se podařilo před vstupem vyjednat na první tři roky členství částečné kompenzace, které EU vrací obratem zpět do národního rozpočtu.

Ostatním by se mohl český návrh zamlouvat, protože žijí v domnění, že na nás doplácejí. Takový námět by pak mohl být i inspirací pro ostatní členy EU a cestou k přeměně EU v nebyrokratickou zónu volného obchodu.

---

[1] Tisková zpráva MF ČR 8.2.2005

[2] Tisková zpráva MF ČR 12.5.2004

[3] Rozhodnutí ECB 2004/10 ze dne 23. dubna 2004

[4] Smlouva o přistoupení – Protokol o Evropské investiční bance

[5] Závěrečný akt Smlouvy o přistoupení

Ing. Petr Mach, Ph.D., výkonný ředitel Centra pro ekonomiku a politiku