ENEN CZE
===

články

Petr Mach: Céčka

Laissez Faire, 09.03.1999

publikováno: 09.09.2004, čteno: 3341×

 

Pokud jste také chodili na základní školu v 80. letech, určitě si vzpomenete na "céčka". Byly to malé kousky umělé hmoty ve tvaru "c", které se daly zaklesnout do sebe a spojovat v řetěz, takže jste je mohli snadno přenášet, aniž jste je poztráceli.

Jejich původ nebyl podstatný. Důležité bylo, že se s nimi dala hrát čára a daly se vyměňovat za angličáky, samolepky a jiné "užitečné" věci. Céčka jste vyměňovali, i když jste s nimi nehodlali hrát čáru – věděli jste, že je snadno směníte za jiné věci. Staly se všeobecným prostředkem směny – regulérní dětskou měnou. Jedno perleťové za pět obyčejných, s kurzem volně plovoucím dle nabídky a poptávky. "Díky" socialistické ekonomice, která nedokázala pružně zajišťovat vyrovnávání poptávky s nabídkou, zůstávala céčka dlouho nedostatkovým zbožím, a měla tak dobrý předpoklad stát se penězi. Jejich kupní síla vydržela dlouho stabilní.

Z obchodů s céčky se neplatily daně. Céčkové ceny nebyly regulované ani dotované. Každé dítě vědělo, že obchod musí být výhodný pro obě strany. Bez ohledu na socialistickou školní výchovu a na pohádky o tom, že jednou, v komunismu, nebudou peníze potřeba a lidé budou odměňování podle svých potřeb, se děti chovaly naprosto přirozeně.

Ta touha některých lidí vše regulovat - údajně ve jménu veřejného blaha - se patrně utváří až v pozdějším věku…

Ing. Petr Mach, Ph.D., výkonný ředitel Centra pro ekonomiku a politiku

VytisknoutVytisknout článek Odeslat článek emailemOdeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Počet komentářů: 1, poslední 06.11.2006 22:47

06.11.2006 22:47 | Kde je dnes sehnat? (Luboš Čvančara)

---
© Centrum pro ekonomiku a politiku 2005-2019
design, kód: Jan Holpuch nejml.
RSS 2.0 RSS ­