články

Hrůzný teroristický útok na Ameriku vyvolává dojem, že jeho původci jsou iracionální náboženští fanatici, které jejich slepá nenávist vůči všemu americkému a západnímu vede k nesmyslnému vraždění nevinných. Skutečnost je však zřejmě podstatně jiná. Podle všeho máme co do činění s mimořádně schopným nepřítelem, který připravil a uskutečňuje dlouhodobý strategický politický plán, který má svou vysokou, byť perverzní logiku, vychází z hluboké znalosti Západu, a který obyvatelům Západu a jejich slabostem přisuzuje pro naplnění svých cílů klíčovou roli.

Jaké mohou být cíle tohoto plánu? Mnozí si je vykládali jako snahu o zničení západních hodnot, jako útok na civilizaci vůbec atd. Myslím, že cíle Ibn Ládina a jeho skupiny jsou daleko konkrétnější a spočitatelnější. Jsou to cíle prvořadě politické. Boj se vede o destabilizaci a posléze ovládnutí muslimského světa. V něm jsou jim protivníkem současné vládnoucí režimy muslimských zemí a Západ, především Spojené státy, jejichž vliv na politický vývoj v této oblasti je určující. Fundamentalisté mají šanci zvítězit zatím pouze tehdy, když přinutí USA a jejich západní spojence, aby se stáhli a ponechali Blízký a Střední východ jejich osudu.

Jaká je tedy logika plánu teroristů? Uplynulá desetiletí potvrdila, že vojensky a ekonomicky nemůže žádná muslimská země na konfrontaci se Západem pomýšlet. Propast se naopak stále prohlubuje. Zkušenost z Izraele ukázala, že jedinou taktikou, která je schopna vojenskou převahu západního nepřítele eliminovat, jsou sebevražedné útoky zaměřené proti civilnímu obyvatelstvu. Palestinští sebevrahové za poslední dva roky dostali izraelskou společnost do těžko řešitelné situace. V permanentní nejistotě, všudypřítomném strachu z teroristických útoků nemůže žádná společnost delší dobu existovat. Současný stav je neúnosný nejen pro Palestince, ale i pro Izraelce. Šance na prosazení cílů, do nedávna považovaných za nereálně maximalistické, je dnes vysoká. Další postup je logický. Jestliže teror dokázal otřást tak semknutou a odolnou společností, jako je izraelská, jeho efekt bude ještě mnohonásobně větší, přenese-li se do prostředí zcela nepřipraveného.

To se teroristům plně podařilo. S minimem nákladů i vlastních obětí se jim podařilo světovou supervelmocí silně otřást. Západní svět zažívá pocit všeobecného ohrožení a nejistoty. Bere teror jako útok na civilizaci, na své hodnoty a je připraven je bránit. Ibn Ládin s tím počítá. Vůbec nechce, alespoň prozatím, abychom se zbavovali svobody a demokracie, v nichž se na tomto světě člověku tak dobře užívá materiálního dostatku. Naopak, jeho strategie je založena na předpokladu, že si sladké přednosti západní civilizace nebudeme schopni na delší dobu odepřít. Že nevydržíme, že se budeme zase co nejrychleji chtít těšit nikým neohrožované domácí svobodě, bezpečně cestovat, užívat si a konzumovat, jak jsme tomu byli zvyklí. Věří, že první zděšení a vztek nad vraždou nevinných vystřídá po čase snaha si návrat do normálu nějak vykoupit, stáhnout se do sebe, nechat ty šílence tam kdesi za mořem jejich osudu a distancovat se od jejich problémů. Má pocit morální převahy, je přesvědčen, že fanatické odhodlání jeho přívrženců zemřít za víru je nekonečně silnější, než pozemské materialistické hodnoty obyvatel Západu a že právě s jejich přičiněním nakonec zvítězí.

Zatím vše vychází. Spojené státy a jejich spojenci nemohli na teror vojensky nezareagovat. Jako obětní beránek jim byl předhozen nešťastný Afghánistán, nejchudší země světa zmítaná čtvrt století trvajícími válkami. Je to past do níž se snadno upadá, ale velmi těžko se z ní dostává. Zatímco celý svět sleduje exhibici americké vojenské techniky nad afghánskými pustinami, daří se teroristům použít americké odvety jako rozbušky k rozdmýchání nepokojů v muslimských zemí a pasovat se za bojovníky proti nové protiislámské křížové výpravě. Vlády muslimských zemí mají strach. Čím více současných vládců muslimských zemí se zapojilo do protiteroristické koalice, tím z pohledu teroristů lépe. Pro masy nespokojenců není lepšího důkazu odpadlictví od pravé víry, než když ochránce svatých měst islámu, saudský král, stojí v jedné řadě s "křižáky" proti "bojovníkům za islám". Čím déle válka potrvá, tím více bude nevinných muslimských obětí a humanitárních katastrof, které jakoby překryjí tragédii na Manhattanu. Brutální terorista se začne jevit jako obránce ubohých obětí. Západní humanisté, intelektuálové, pacifisté, antiglobalizátoři, ti všichni přijdou na pomoc a zkomplikují americké vládě a jejím spojencům život. Pak bude stačit několik dalších sebevražedných útoků proti nevinným obyvatelům v USA či Západní Evropě a protiteroristická koalice se začne štěpit. Její muslimští členové budou mít dost domácích problémů, Evropané začnou kličkovat a postupně se odklánět od společných postojů a bezvýchodnost vojenské kampaně tváří v tvář pokračujícímu teroristickému ohrožení nakonec obrátí i veřejné mínění v USA. Budou se za každou cenu hledat rychlá řešení - například v izraelsko palestinském konfliktu, a to na úkor Izraele. V případě destabilizace některých režimů v muslimském světě se Západ neodváží aktivně zasáhnout. Ibn Ládin, ať živý, či mrtvý, bude hrdinou a faktickým vítězem, který dokázal Západ donutit k ústupkům. Teror získá legitimitu.

Toto vše vypadá jako nemožné a šílené. Ale přiznejme si, že sled událostí den po dni dává tomuto scénáři za pravdu. Zabránit jeho naplnění bude nesmírně obtížné. Hlavním spojencem teroristů v této válce můžeme totiž paradoxně být my sami, naše krátkozrakost, zpohodlnělost a neochota či neschopnost dlouhodobě přinášet oběti. Teroristé nás znají mnohem lépe, než my je. Vědí o našich slabých stránkách a chtějí nás porazit vlastními zbraněmi. O osudu této války se proto nerozhoduje v Afghánistánu. Hlavní bitevní pole je a bude především v hlavách nás všech.

Ing. PhDr. Jiří Weigl, vedoucí kanceláře prezidenta republiky

Vytisknout článek	Odeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Doposud nebyly vloženy žádné komentáře.