články

Máme veřejnoprávní televizi, nad níž bdí nezávislá rada, přičemž vysílání je financováno z koncesionářských poplatků ve výši 75 Kč měsíčně. Nebo jinak: Máme státní televizi, kterou ovládá politiky jmenovaná rada s prostorem pro korupci a uplatňování parciálních zájmů, přičemž vysílání je financováno daní z televizoru ve výši 900 Kč ročně.

U státní televize z podstaty stále hrozí, že bude nástrojem určité politicko-názorové skupiny. Vždy bude také existovat jiná, nespokojená skupina, která bude mít pocit, že jí je dáván ve státní televizi nepřiměřeně malý prostor, že vysílání je příliš nevyvážené, jednostranné. Proč tedy, přes tyto zjevné nevýhody máme státní televizi?

Jedním z často kladených požadavků na veřejnoprávní televizi je názorová vyváženost publicistických a zpravodajských pořadů. Jak se zajišťuje vyváženost ve státním médiu? Politici médium sledují, a když mají pocit nedostatečného zastoupení svých názorů, snaží se médium ovlivnit. Občan zde rozhoduje velmi zprostředkovaně. Přes politiky.

Jinak pluralitu zajišťují soukromá média působící na konkurenčním trhu. Televize, která straní politikovi, kterého lidé nechtějí už ani vidět, může pocítit odliv mediálně unavených diváků a tedy i odliv peněz z reklamy. Bude proto vysílat tváře a názory, které budou diváky zajímat. Občan zde rozhoduje bezprostředně. Provádí permanentní divácké referendum pomocí dálkového ovládání.

Politickou vyváženost tak může spíš zajistit konkurence soukromých kanálů působících na trhu, než televize pod kontrolou státu. Existence státní televize omezuje demokratickou konkurenci politických přístupů. Počet minimálně čtyř celoplošných frekvencí je u nás dostatečný k tomu, aby mohl existovat dostatečně konkurenční televizní trh. Zhruba stejně je u nás i celoplošných deníků.

Část televizní obce v České televizi prožívá Revoluci. Přesto se jí asi nepodaří soustředit na Václavském náměstí statisíce lidí. Státní televize totiž již dávno nemá fatální vliv na utváření veřejného mínění. Naštěstí dnes již existují soukromé televize a divák si může vybírat. Další komentáře si může vybírat v rádiu a v tištěných médiích. V tom jsme od roku 1989 dost pokročili. Divák spíš vypne televizi, než aby si připnul trikoloru a šel demonstrovat. Každý svobodomyslný občan by však měl požadovat maximální ústup státu z oblasti šíření názorů. Jestli chceme mít maximální možnou konkurenci myšlenek, oba programy České televize privatizujme.

Z privatizace ale mají někteří obavu. Mohou se domnívat, že na trhu by nezískali tolik prostoru, kolik mohou získat ve státní televizi. Státní televize financovaná z daní je v moci politiků; privátní televize, která se musí uživit na trhu, je v moci kapitálu, říkají kritici obou a navrhují Třetí cestu: Poplatky ze zákona zachovat a televizi svěřit do rukou odborových a uměleckých svazů. Politici třetí cesty již chystají v tomto smyslu novelu zákona. Moc nad televizí by získala vybraná občanská sdružení. Občan bude muset platit v jejich prospěch, aniž by je mohl ovlivnit svou poptávkou nebo aspoň zprostředkovaně skrze své vládnoucí politiky. Do čeho je to cesta? Možná je to cesta do Evropské unie, určitě to ale není cesta ke společnosti založené na tržních principech a demokracii.

Ing. Petr Mach, Ph.D., výkonný ředitel Centra pro ekonomiku a politiku

Vytisknout článek	Odeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Doposud nebyly vloženy žádné komentáře.