články

Naproti přes ulici bydlí pan Novák. Pan Novák fandí ministrovi Špidlovi, který mu dává přídavky na děti. Fandí také ministrovi Grégrovi, který chce podporovat rozvoj továrny, kde pan Novák pracuje.

Pan Novák má hrubou mzdu 12 000 korun.

Jeho čistá výplata je 9 989 korun, protože se mu strhává 960 korun na sociální zabezpečení, 540 korun na zdravotní pojištění a 511 korun daň z příjmu. (Pan Novák uplatňuje odečitatelné položky na sebe a na dvě děti.)

Firma, kde pan Novák pracuje, odvádí navíc státu za pana Nováka dalších 3 120 korun na sociální zabezpečení a 1 080 korun na zdravotní pojištění, celkem 4 200 korun. (To pan Novák ale neví.)

Práce pana Nováka tak stojí firmu dohromady 16 200 korun. To je skutečná hodnota jeho měsíční práce.

Když pan Novák vydělané peníze utrácí, v cenách zboží a služeb platí daň z přidané hodnoty a další spotřební daně. Např. polovina ceny benzínu jsou daně, pětina ceny bot nebo elektřiny jsou daně, dvě třetiny ceny cigaret jsou daně. Pan Novák měsíčně zaplatí státu ze své čisté mzdy necelých deseti tisíc na spotřebních daních dalších 1 888 korun (zhruba tolik v průměru odvede měsíčně na spotřebních daních poplatník s čistou mzdou 9 989 korun).

Stát tak celkově z pana Nováka s hrubou mzdou dvanáct tisíc ždíme každý měsíc 8 100 korun.

Práce pana Nováka stála jeho zaměstnavatele 16 200 korun a stát z nich dostal 8 100 korun. Z toho plyne, že stát bere panu Novákovi polovinu – tedy 50 % – výdělku.

Ministr Špidla prohlásil, že u nás máme příliš nízké daně. Nový ministr financí jej v tom podpořil, daně prý bude nutné zvýšit. Zatím tomu prý brání Opoziční smlouva, ale do budoucna se tomu údajně nelze vyhnout.

Pánům ministrům Špidlovi, Grégrovi a dalším leží náš osud na srdci. Chtějí zvyšovat podporu občanům i firmám. Bohužel ale nemají k dispozici jiné peníze než ty naše. A jejich přerozdělování není zadarmo. Jenom na mzdy vydají ministerstva sociálních věcí, průmyslu a financí letos přes 10 miliard korun.

Mám pro pány Špidlu, Grégra a jejich výběrčí jednu radu: Nemusíte daně zvyšovat. Stačí, když lidem popravdě řeknete, jak velké daně opravdu platí. Předložte zákony, podle kterých občané uvidí na své výplatní pásce všechny daně, které opravdu platí. Občané pak třeba zvolí politiky, kteří se spokojí s daleko menšími výdaji a vystačí s nižšími daněmi.

Kdyby na výplatní pásce byla vidět skutečná cena za odvedenou práci a skutečně zaplacené daně, pan Novák by viděl, že skutečná odměna, která mu náleží, není 12 000, ale 16 200 korun. Uvědomil by si, že to, co se nazývá hrubá mzda, je vlastně jen jakási polohrubá mzda. Pan Novák by také viděl, že přímé daně, které platí, nejsou 960+540+511 korun, ale 960+540+511+3120+1080 korun.

Samotné přiznání pravdy může problém "příliš nízkých" daní vyřešit. Ukázalo by se totiž, že daně jsou ve skutečnosti příliš vysoké. Občané by si uvědomili, že to, co od státu získávají, za ty daně nestojí. Pak by zvolili strany, které prosazují méně šílených podpor a projektů a vystačí s nižšími daněmi.

Ing. Petr Mach, Ph.D., výkonný ředitel Centra pro ekonomiku a politiku

Vytisknout článek	Odeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Doposud nebyly vloženy žádné komentáře.