články

Jel jsem dnes do práce tramvají a co vidím. Vyšehradskou ulici dodnes zdobí rok staré nápisy násilníků z dob zasedání MMF a SB: "Sněz bohaté!" "Zabij policii!" "Revolucí proti kapitálu!" A aby bylo jasno, dnes v noci tam někdo domaloval výmluvně přeškrtnutou zkratku Světového obchodního centra. Dočkali se splnění svých snů.

Je mi úplně jedno, jestli tragédii v USA rozpoutali arabští muslimští fundamentalisté nebo američtí nacisté nebo Leninovi a Guevarrovi pohrobci, rudí nebo zelení. Jedno vím jistě. Nenáviděli kapitalismus. A to jim bylo jediným motivem.

Pohrdali člověkem, který se ordinérně stará o rodinu, dětem kupuje panenky Barbie a karbanátek v McDonalds, chodí každý den do nudné práce a večer se kouká na Dallas. Tak přízemní! Chce to více ducha! Ducha, který zachrání planetu před jejím rozmělněním na drobné, který dá lidstvu vyšší smysl bytí. Vrahové z unesených letadel byli jistě přeplněni duchem, když jim nezáleželo na životech včetně vlastního. Ti jistě vyznávali vyšší hodnoty než koberec v obýváku.

Kapitalismus znamená obyčejnou svobodu žít obyčejný život. Obyčejně vydělávat peníze a po svém si je utrácet. Za málo peněz postavit malý dům, za hodně peněz dům veliký. Sledovat své osobní obyčejné sobecké štěstí. Být občas i pošetilý, bázlivý či poživačný.

Velikánům ducha je to málo. Ba velikánům ducha to překáží. Ne každý z nich je tak důsledný, aby zadupal do země zlaté tele i s jeho uctívači a místo něj postavil ten jedině pravý chrám prostoty a cudnosti, askeze a odříkání. Ale jestli každý blbý vtip o cikánech a židech svým způsobem může otvírat vrátka k plynovým komorám, pak ještě víc platí, že každý povýšený odsudek obyčejného poctivého života, jeho nálepkování "konzumem," řeči o nepřijatelnosti "vlády peněz" a o americké aroganci moci, o potřebě nového spravedlivého řádu, o nutnosti nového globálního přerozdělování, o zpupnosti západní civilizace či o nadřazenosti práva na rovný přístup ke zdrojům nad právo vlastnické, to vše je ranvejí pro živé střely zasahující newyorské mrakodrapy.

Kolik pater smí mít podle krasoduchů úřad, aby ho nenazývali "provokativním symbolem ekonomické nadvlády?" O kolik musí být nižší než jsou symboly feudální arogance rozeseté po české krajině? Kolik účetních, programátorů, sekretářek smí pracovat v jedné budově, aby to nepohoršovalo samosoudce americké kultury a kapitalismu vůbec?

Obhájci kvót pro americké filmy, bojovníci proti automobilismu, vrhači dlažebních kostek do prodejen s Coca Colou, propagátoři mimořádného zdanění vyšších příjmových skupin, ekologičtí radikálové a antiglobalizační výtržníci, anarchisti, náboženští fanatici, autoři výroku "vrazi z Wall Streetu," bojovníci proti hodinkám s vodotryskem a extrabuřtům, prosazovatelé myšlenky, že lidem smí být dovoleno kupovat jen to, co racionálně spotřebují… ti všichni patří do jednoho myšlenkového světa s šílenými teroristy z Manhattanu (možná bych mohl tento soubor vybrat i šikovněji, ale o to teď nejde). Jsou to jen různé barvy jedné nenávisti.

Zdá se Vám to přehnané? A poslat kohosi do vězení za hajlování a nacistické nášivky se vám přehnané být nezdá? Má snad ten osmnáctiletý trouba blíž k Hitlerovi než mají ideologičtí rozsévači nenávisti vůči kapitalismu k autorům teroristických útoků v USA?

Tak o co tady jde? O čem bude příští století? Který myšlenkový svět uspěje? Ten, který zvítězí v našich hlavách a obyčejných životech, ne v arabských pouštích či afghánských velehorách.

Ladislav Jakl, poradce prezidenta republiky

Vytisknout článek	Odeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Doposud nebyly vloženy žádné komentáře.