články

Mnozí euronadšenci berou jako hotovou věc, že s přistoupením k Evropské unii bychom měli brzy přijmout za svou i společnou evropskou měnu euro. Prý bychom se na to měli postupně připravovat a výhledově kurz české koruny svázat s eurem a pak lehce korunu vyměnit za euro.

Zavedení společné měny má ale svá úskalí, a právě čeští podnikatelé a občané by mohli na společnou měnu, pokud by se k ní ČR připojila, tvrdě doplatit. Společná měna totiž znamená, že celá oblast sdílí vůči zbytku světa společný kurz, což výrazně narušuje komparativní výhody mezinárodního obchodu. Méně rozvinutým částem měnové oblasti se tím stěžují vývozní možnosti, klesá v nich ekonomický růst a narůstá nezaměstnanost.

Směnný kurz ovlivňuje celou měnovou oblast bez ohledu na to, která část přispívá k jeho pohybům

Kurz měny je dán poptávkou po této měně a nabídkou této měny. Poptávku tvoří exportéři, kteří proměňují své zahraniční tržby do domácí měny, a zahraniční investoři, kteří nakupují domácí měnu. Nabídku tvoří importéři, kteří domácí tržby mění za cizí měny, a domácí investoři, kteří nabízí domácí měnu, aby získali měnu země, kde chtějí investovat. Kurz je současně klíčovou cenou, která má vliv na rozhodování importérů, exportérů i investorů.

Je-li oblast se společnou měnou tvořena dvěma ekonomicky odlišnými oblastmi – jednou bohatší a rozvinutější, a druhou chudší a zaostalejší – bude kurz pro obě části stejný bez ohledu na to, z které části oblasti pocházejí exportéři, či do které části směřují investoři. To má vážné důsledky pro obě části měnové oblasti.

Ztráta komparativních výhod

Pokud investice směřují převážně do bohatší části, a rovněž exporty pocházejí převážně z bohatší části, přispívá k "tvrdosti" měny převážně bohatší část měnové oblasti. Chudší část tento kurz sdílí, což jí umožňuje levněji dovážet. Bohatší část bude mít přebytek platební bilance a chudší část deficit, byť bilance měnové oblasti jako celku bude v rovnováze.

Pokud by obě takové části jedné měnové oblasti vytvořily své vlastní měny, kurz obou by se odchýlil. Vzhledem k vyšší poptávce po měně bohatší části by měna bohatší části apreciovala a měna chudší části by depreciovala. Obyvatelům bohatší části by se zlevnily dovozy; chudší části by se dovozy zdražily, export by se začal více vyplácet a investování v ní by bylo výhodnější. Země by mohla plně těžit ze svých komparativních výhod, které by nebyly narušeny pokřiveným kurzem.

Mezinárodní přerozdělování

Při existenci společné měny bohatší část dováží ze zahraničí méně než vyváží, což sice přispívá k udržování vysoké poptávky po práci – a nízké nezaměstnanosti – na druhé straně však spotřebovaná hodnota je nižší než hodnota vytvořená. Chudší část si díky "tvrdé" měně užívá nezaslouženě laciných dovozů, na straně druhé poptávka po pracovní síle je nižší a nezaměstnanost vyšší. Společný kurz vytváří přerozdělování bohatství tím, že bohatší část spotřebovává méně než vytváří a chudší část spotřebovává více než vytváří. Ovšem výhoda, kterou chudší část má v podobě levného dovozu, na který si sama nevydělala, je draze vykoupena trvajícím zaostáváním a vysokou nezaměstnaností.

Navíc, pokud má společná měnová oblast i společnou sociální politiku, bohatší část přispívá chudší části fiskálními transfery na zvýšené podpory v nezaměstnanosti. Mezinárodní fiskální transfery ale také nejsou "zadarmo" – bohatší část si tím "kupuje" politický vliv.

Příklady z historie: Itálie, Německo, Československo

V r. 1926 došlo ke sjednocení měn mezi severní a jižní Itálií, když nový zákon vzal právo vydávat peníze bankám na Sicílii a v Neapoli. Jižní část země tím ztratila výhodu levného exportu a její rozvoj se zabrzdil. Vysoká nezaměstnanost a zaostávání za ekonomikou severu přetrvává dosud. Doplácení bohatší části na chudý jih vyvolává na severu separatistické tendence.

V r. 1990 došlo ke sjednocení bohatého západního Německa s chudým východním Německem a východní Němci od té doby používají k placení stejnou marku jako Němci západní. Ovšem struktura zahraničního obchodu je v obou částech odlišná. Export, který přispívá k vysoké poptávce po marce, pochází převážně ze západní části. Východní Němci tak dovážejí veškeré zahraniční zboží laciněji, než kdyby měli svoji vlastní východoněmeckou marku. Východní část Německa se potýká s vysokou nezaměstnaností, trojnásobně přesahující nezaměstnanost v západní části. Západní Němci posílají ve formě transferů na východ desítky miliard marek ročně.

Do r. 1993 existovala společná československá měna. Česká republika v rámci federace byla bohatší částí, z níž putovala většina exportu a kam mířila většina zahraničních investic. Nezaměstnanost v Česku byla nízká, na Slovensku až pětkrát vyšší. Z Čech na Slovensko proudily desítky miliard korun v rámci podpor v nezaměstnanosti a různých sanačních programů. Po rozdělení měny se slovenská měna záhy vůči české znehodnotila asi o deset procent. Nový kurz začal odrážet slovenskou strukturu poptávky a nabídky a růst slovenské ekonomiky se zrychlil.

Euro na obzoru

Od ledna 2002 se stane euro společnou měnou dvanácti zemí Evropské měnové unie od Finska po Řecko. Důsledek může být analogický: jakmile některá část eurozóny přitáhne investory nebo zvýší export, vyvolané zhodnocení měny dopadne i na části, které se o něj nezasloužily. Pravděpodobným důsledkem zavedení eura tak bude doplácení bohatších zemí Evropské unie na chudší a nárůst nezaměstnanosti a pokles ekonomického růstu v chudších zemích EU. To může způsobit v rámci eurozóny trvalou dominanci bohatého jádra: prostřednictvím přerozdělení komparativních výhod dominanci ekonomickou a prostřednictvím fiskálních transferů dominanci politickou.

Přijetí eura však není podmínkou členství v Evropské unii – Dánsko, Švédsko a Velká Británie si své národní měny zachovají. Ani Česká republika, chce-li si udržet své komparativní výhody v zahraničním obchodě, by proto rozhodně neměla s připojením k euru spěchat.

Ing. Petr Mach, Ph.D., výkonný ředitel Centra pro ekonomiku a politiku

Vytisknout článek	Odeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Doposud nebyly vloženy žádné komentáře.