články

Česká národní banka očekává pro další rok o něco nižší růst ekonomiky, než bylo její původní očekávání. V reakci na to guvernér Zdeněk Tůma uvedl, že se zvyšuje pravděpodobnost, že ČNB sníží svoji úrokovou sazbu. Zástupci centrálních bank vždy hovoří o možných změnách v měnové politice podobně tajemně.

Co je to vlastně úroková sazba České národní banky? Co by její snížení nebo zvýšení znamenalo pro občany a firmy? Co by to znamenalo pro stát a ekonomiku? Má ČNB snížit úrokovou sazbu? Jde o zásadní otázky, ale málokdo v nich má skutečně jasno.

Úroková sazba České národní banky (říká se jí repo sazba a nyní činí 5,25 %) je úrok, který dostávají naše komerční banky za peníze, které si uloží u ČNB. Za jinak stejných okolností platí, že čím je sazba vyšší, tím více peněz si banky u ČNB uloží. Čím je sazba nižší, tím méně si banky u ČNB uloží – a více budou ochotny půjčovat podnikům.

Je to trochu postavené na hlavu. Ve světě je totiž běžné, že klíčová úroková sazba centrální banky je sazba, za kterou centrální banka půjčuje peníze komerčním bankám – a ne naopak. Důsledky pohybu sazby ČNB jsou tedy poněkud jiné, než jak pohyby úrokové sazby centrální banky popisují standardní učebnice. Např. vyšší úroková sazba centrální banky znamená v ostatních zemích světa vyšší zisk centrální banky a tím i vyšší odvod do státního rozpočtu. U nás vyšší sazba ČNB znamená vyšší ztrátu ČNB a naše centrální banka tak do státního rozpočtu neodvádí ani korunu.

ČNB ovlivňuje svojí úrokovou sazbou dvě důležité veličiny: tržní úrokovou míru a inflaci. Výší repo sazby ČNB ovlivňuje úrokové sazby, za něž si v bankách ukládají občané své úspory, a úrokové sazby, za něž mají možnost podnikatelé získat úvěr. Když ČNB – jako dominantní subjekt na úvěrovém trhu – zvýší svoji sazbu, ovlivní to i tržní úroky. Je to stejné, jako když dominantní producent ropy zvýší cenu ropy a ovlivní tím i tržní cenu ropy.

Výši inflace ČNB pomocí své úrokové sazby ovlivňuje dvěma protichůdnými směry. Vyšší úroková sazba znamená, že ČNB platí – tj. v konečném důsledku tiskne – více peněz. A více peněz znamená vyšší cenovou hladinu. Na druhou stranu, vyšší úroková sazba znamená, že si banky u ČNB ukládají více peněz – a méně peněz tedy obíhá v ekonomice, což znamená nižší cenovou hladinu. Při každém pohybu repo sazby záleží na tom, jakou měrou se oba tyto efekty projevují.

Zastánce volného trhu by řekl, že úroková sazba by se měla odvíjet od tržní nabídky a poptávky a centrální banka by se neměla snažit o její ovlivňování. To by v praxi znamenalo repo sazbu zrušit (resp. snížit na nulu), aby se tržní úroková míra utvářela bez zásahu centrální banky střetem nabídky úspor a poptávky po úvěrech. To ovšem nelze učinit naráz, protože za repo mají u ČNB naše banky uloženy stovky miliard korun a jejich uvolnění do ekonomiky by znamenalo vysoký inflační skok. Repo operace ČNB jsou tedy spíše nepříjemnost než vhodný nástroj měnové politiky.

Kořeny tohoto na hlavu postaveného měnového nástroje České národní banky se musíme hledat v první polovině devadesátých let, kdy začala tuto možnost uložení peněz ČNB komerčním bankám nabízet. Cílem těchto operací bylo stáhnout z oběhu peníze, které ČNB do ekonomiky pustila prostřednictvím nákupů zahraničních měn, za něž platila – v konečném důsledku – nově natištěnými korunami. Tímto způsobem ČNB bránila zhodnocování koruny a nahromadila při tom devizové zásoby do výše třinácti miliard dolarů. Nemá smysl plakat nad rozlitým mlékem. Dnes je třeba řešit problém stovek miliard závazků centrální banky vůči komerčním bankám a úroků, které z nich ČNB musí platit.

Existuje jediné řešení, jak se z této pasti dostat. Můžeme jej shrnout do dvou bodů: Za prvé, ČNB by měla skoncovat s přidáváním peněz do ekonomiky dalším nakupováním dolarů a eur. Pokud příliv kapitálu nebo růst exportu povede ke zhodnocování koruny, neměla by tomu ČNB bránit. Za druhé, ČNB by měla postupně během několika let opatrně snižovat repo sazbu tak, aby se peníze uložené za repo sazbu u ČNB uvolňovaly do ekonomiky postupně, pozvolna a mírně.

Takový postup by přinesl několik pozitivních efektů: Za prvé, ČNB by postupně ustupovala od ovlivňování tržní úrokové sazby a tudíž by postupně ponechávala tuto klíčovou cenu trhu. ČNB by tak přestávala vytlačovat soukromé investice – kapitál by přestával být umrtvován v ČNB, více by ho zbylo na podnikatele, což by přispělo k ekonomickému růstu. Za druhé, výsledkem by byla mírná a stabilní inflace bez výrazných skoků. Za třetí, odstraňoval by se zdroj účetní ztráty ČNB, jejíž hospodaření by se postupně vracelo k normálnímu zisku. Český státní rozpočet by tak získal peníze, které by mohly posloužit ke snížení deficitu nebo snížení daní. Za čtvrté, ČNB by se postupně vymanila z pasti repo operací a mohla by přistoupit ke standardní měnové politice po vzoru ostatních vyspělých zemí.

Ing. Petr Mach, Ph.D., výkonný ředitel Centra pro ekonomiku a politiku

Vytisknout článek	Odeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Doposud nebyly vloženy žádné komentáře.