články

Přínosy a náklady lze posuzovat ze dvou hledisek:

1) Přínosy a náklady plynoucí z podstaty rovné daně

2) Přínosy a náklady plynoucí z nastavení parametrů rovné daně

1) Přínosy a náklady plynoucí z podstaty rovné daně

Posuzujeme-li, zda rovná daň představuje systémové zlepšení nebo zhoršení oproti současnému způsobu zdanění, existuje shoda ekonomů na tom, že rovná daň představuje zlepšení. Nikdo asi nebude tvrdit, že rovná daň zvýší distorze, zvýší úniky, zpomalí ekonomický růst, zhorší princip horizontální spravedlnosti, atd. Opak je pravdou – rovná daň představuje systémové zlepšení, které se odrazí v úsporách pro poplatníky i pro stát.

2) Přínosy a náklady plynoucí z nastavení parametrů rovné daně

Nastavování parametrů je hrou s nulovým součtem: ať budou parametry – nezdanitelné minimum a sazba – nastaveny jakkoliv, v součtu poplatníci ani stát nevydělají ani neprodělají. Různě nastavené parametry mohou vést k tomu, že někteří poplatníci vydělají, jiní prodělají, že stát může mít více nebo méně prostředků než nyní. Výsledný součet je ale nula.

Současně existuje jedna kombinace parametrů (tj. výše nezdanitelného minima a sazby), která minimalizuje dopady na jednotlivé poplatníky a stát. Podle mých odhadů takovýmito parametry je univerzální nezdanitelné minimum ve výši 72 tisíc ročně (6 000 měsíčně) a jednotná sazba 15 %.

Při těchto sazbách většina poplatníků bude platit nižší daně a stát bude mít nižší příjmy. Nižší příjmy státu budou ale fiskálně neutrální, protože z takovýchto parametrů plyne i systémové snížení státních výdajů. Jde jednak o administrativní úsporu a jednak o snížení objemu vyplácených sociálních dávek díky skutečnosti, že vyšší nezdanitelné minimum nechává lidem s příjmy kolem životního minima více peněz, tito lidé tak nejsou nuceni žádat (resp. ztrácejí nárok) na některé sociální dávky dorovnávající příjmy na úroveň životního minima rodiny.

DOPAD ZAVEDENÍ ROVNÉ DAŇE NA POPLATNÍKY

Za prvé není pravda, že na rovné dani vydělají nutně bohatí. Lidé s vyššími příjmy jsou na rozdíl od běžných obyvatel ti, kdo si mohou dovolit využívat daňových úlev na úroky z hypoték a darů na dobročinnost ve výši 10 % základu. Chudí na takové výdaje, aby mohli dostat úlevu, nemají. Bohatý člověk, který tyto úlevy využívá bude sice platit daň jen 15 % ze všech příjmů, ale na druhou stranu přijde o možnost snížit si základ více než jak si jej může snížit domácnost s nižšími příjmy. Může se teoreticky stát, že bohatá rodina – díky vyšší spravedlnosti rovné daně – bude platit vyšší daně než dnes, jak ukazuje Tabulka 1.

Tito poplatníci by platili o 4% vyšší daně, stát by od nich vybral o 4 % více.

Bohatí na rovné dani vydělají tehdy, pokud selektivní úlevy nevyužívají, jak ukazuje Tabulka 2.

Tito poplatníci by platili o 23 % nižší daně, stát by od nich vybral o 23 % méně.

Oba příklady dokumentují i nastolení horizontální spravedlnosti (=dva poplatníci se stejnými příjmy platí stejné daně bez ohledu na jejich záliby a preference).

Další dva příklady ukazují situaci v dnešním zdanění a v systému rovné daně pro rodinu s průměrnými příjmy (Tabulka 3) a s nízkými příjmy (Tabulka 4). Jsou to typické situace rodin, které jiné odečitatelné položky než na sebe a na děti neuplatňují. Díky vyššímu nezdanitelnému minimu tyto rodiny na systému rovné daně každopádně vydělávají.

Tito poplatníci by platili o 14 % nižší daně, stát by od nich vybral o 14 % méně.

Tito poplatníci by platili o 48 % nižší daně, stát by od nich vybral o 48 % méně.

Za druhé není pravda, že sjednocení sazeb DPH na 15 % dopadne více na chudé než na bohaté. Položky dnes zatížené 5 % zdraží, položky zatížené 22 % zlevní. Struktura výdajů co se týče rozdělení mezi položky zatížené 5 % a položky zatížené 22 % je totiž u chudých i bohatých velmi podobná, jak ukazuje Tabulka 5 vycházející z oficiální statistiky rodinných účtů ČSÚ. Např. náklady na bydlení se prakticky nezmění, když nájemné zdraží a plyn a elektřina zlevní, náklady na obživu a ošacení se nezmění, když základní potraviny zdraží a oděvy zlevní.

Tabulka 5

Zdroj: Statistika rodinných účtů, ČSÚ 1998

DOPAD ZAVEDENÍ ROVNÉ DAŇE NA STÁT

Podstatnou neracionálností dnešního systému zdanění a sociální politiky je jeho souběžnost. Stát lidem z jedné kapsy bere daně a do druhé jim vrací sociální dávky, Toto přerozdělování samozřejmě není zadarmo. Následují graf ukazuje, jaký je "laissez faire" příjem v jednotlivých decilech příjmového rozdělení a jaký je příjem po stržení daní a přidělení dávek. Jednotné vysoké nezdanitelné minimum ve výši 6000 tuto nesmyslnou protisměrnost odbourává, což staví občany s nízkými příjmy na vlastní nohy a státu a poplatníkům šetří výdaje.

Zdroj dat: Ondřej Schneider – Tomáš Jelínek, FÚ 12/2001 str. 649

Tabulka 6 uvádí výnos DPFO, DPPO a DPH schválený v rozpočtu na rok 2002. Čtvrtý sloupec odhaduje výnos těchto daní, pokud by existovala u těchto daní jednotná sazba 15 % a u DPFO nezdanitelné minimum 6000 měsíčně na poplatníka. Pátý sloupec pak představuje rozdíl.

Tabulka 6: Výnos daní v mld. Kč v r. 2002

Financování rozdílu 51 mld:

Vyšší výnos z nižších úniků

Vyšší výnos daní díky vyššímu ekonomickému růstu

Vyšší výnos u DPPO z přilákání zisku ke zdanění

Úspora na administrativě

Úspora na nevyplacených sociálních dávkách

Tyto efekty by velmi pravděpodobně vykryly tento rozdíl. Znamená to, že zavedení rovné daně – daně obsahující řadu systémových pozitiv oproti současnému zdanění – umožní státu snížit výdaje a poplatníkům snížit daně a na rovné dani se sazbou 15 % u DPFO, DPPO a DPH a nezdanitelným minimem 6000 měsíčně u DPFO vydělá drtivá většina poplatníků, aniž by tím byla ohrožena stabilita veřejných financí.

Ing. Petr Mach, Ph.D., výkonný ředitel Centra pro ekonomiku a politiku

Vytisknout článek	Odeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Doposud nebyly vloženy žádné komentáře.