články

Letos postihly daňové poplatníky ničivé povodně. Podobné povodně před pěti lety zastihly stát a daňové poplatníky v podstatně příznivější situaci. Podíl veřejných výdajů na HDP tehdy dosahoval polistopadového minima, méně než 42 procent. Nyní stát přerozděluje podstatně více našich peněz. Údaje za rok 2001 hovoří o tom, že podíl veřejných výdajů na HDP přesáhl po dlouhé době opět 50 %. Kdyby podíl veřejných výdajů byl letos na úrovni roku 1997, mohli by daňoví poplatníci za jinak stejných okolností disponovat navíc takřka 200 miliardami korun.

Větší státní přerozdělování a větší zadlužování vede k větším problémům s odstraňováním povodňových škod; k větším problémům pro stát, i pro jednotlivce.

Problém vysokého přerozdělování

Zatímco vláda komplikovaně hledá zdroje pro financování škod na majetku státu, soukromá obnova se rozjela okamžitě. Postižení lidé okamžitě začali opravovat své domy. Tisíce neorganizovaných jednotlivců pomáhají svým příbuzným a přátelům. Soukromé dobročinné organizace se bez otálení vrhly na pomoc tam, kde to uznají za potřebné. Pojišťovny, které byly dostatečně mezinárodně zajištěné proti katastrofě celonárodního rozsahu, promptně zahájily práci na vypořádání se svými klienty.

Stát vymýšlí různé formy přerozdělování ve prospěch postižených, nemluví se však o penězích, které lidem bere. Čím více stát lidem bere peněz na daních, tím méně peněz zbývá lidem na sanaci vlastního majetku. Zboží nezatížené vysokými spotřebními daněmi by mohlo být o desítky procent levnější, mzdy nezatížené vysokými daněmi a odvody by mohly být o desítky procent vyšší. Kdyby stát nebyl tak roztažený do našich životů a staral se jen o své základní činnosti, byla by popovodňová obnova mnohem snazší.

Větší roztaženost státu zhoršuje nejen pozici povodní postižených občanů, ale i postiženého státu. Čím více stát spravuje majetku, tím větší může utrpět škody. Povodeň by měla být impulsem k prodeji zbytného majetku a k revizi výdajů. Nelze pochybovat o tom, že v rozpočtu je dostatek peněz, které jsou neúčelně vynakládány. Je například nutné vynaložit v příštím roce sto milionů korun od daňových poplatníků na propagandu vstupu do Evropské unie? Podobných diskutabilních výdajů je v návrhu rozpočtu mnoho.

Problém vysokého zadlužování

V návrhu státního rozpočtu na příští rok je deficit ve výši 157 miliard. To je částka, která by bohatě uhradila škody na státním majetku z několika katastrofálních povodní. Jen úroky ze státního dluhu, které ve svém období tato vláda bude muset platit, by bohatě pokryly povodňové škody státu. Není přitom pravda, že financování narostlých státních výdajů půjčkou není bolestivé.

Vysoké státní zadlužení ztěžuje zadlužení v krizových obdobích. V době katastrofy se v plné nahotě ukazuje, jak je obrovsky neodpovědné zadlužovat stát v normální době. Kdyby minulá vláda hospodařila bez velkého zadlužování, nebyl by dnes velký problém uhradit některé škody emisí dluhopisů, jako tomu bylo v r. 1997.

Dluh a úroky z něho budou platit poplatníci v příštích obdobích. Současný dluh musí platit budoucí daňoví poplatníci i s úroky bez ohledu na to, jaké katastrofy je mohou potkat.

Dluh vytvořený dnes zhoršuje situaci dnešních občanů bez ohledu na to, zda jsou či nejsou zasaženi povodní. Každá koruna státního deficitu totiž znamená, že se o korunu sníží objem prostředků, které banky vyčlení na úvěry podnikům. Banky vždy ochotně koupí státní dluhopisy, jejichž splatnost je opřena o donucovací aparát státu vůči daňovým poplatníkům. Za posledních pět let objem úvěrů bank soukromým subjektům klesl o polovinu a naopak se zdvojnásobil objem peněz, které banky půjčují státu. Dluh státu vytlačuje z bank soukromé žadatele o úvěr.

"Sociální stát" není štěstím do přírodní katastrofy, jak tvrdí premiér Špidla, ale naopak. "Sociální stát" lidem majetek bere v nesrovnatelně větší míře, než jak se to povedlo přírodnímu živli v srpnu 2002.

Ing. Petr Mach, Ph.D., výkonný ředitel Centra pro ekonomiku a politiku

Vytisknout článek	Odeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Doposud nebyly vloženy žádné komentáře.